Světové sociální fórum: od defenzívy k ofenzívě

{mosimage}Světové sociální fórum (WSF) se sešlo ve dnech 20.
až 25. ledna v keňském Nairobi. Organizace založená jako protiklad Davosu
dozrála a vyvinula se více, než si sami její účastníci uvědomují. Od začátku
bylo WSF setkáním široké palety organizací a hnutí z celého světa, které
se samy definovaly jako odpůrci neoliberální globalizace a imperialismu ve
všech jejich formách. Zvolilo si heslo „Jiný svět je možný“ a co do struktury je
otevřeným prostorem bez funkcionářů, mluvčích nebo rezolucí. WSF se staví proti
neoliberální globalizaci a jeho
stoupenci si říkají alterglobalisté,
aby tak vyjádřili, o co jim jde – o jiný druh globální struktury.

WSF se poprvé sešlo roku 2001 a po několik let kladlo
důraz na defenzívu. účastníci, jejichž počet neustále stoupal, odsuzovali vady
Washingtonského konsenzu, snahy Světové obchodní organizace (WTO) uzákoňovat
neoliberalismus, tlaky Mezinárodního měnového fondu (IMF) na periferní zóny
s cílem všechno privatizovat a otevřít hranice volnému toku kapitálu, a
agresivní jednání Spojených států v Iráku i jinde.

Na letošním šestém světovém
setkání bylo takového defenzivního jazyka mnohem méně –z toho prostého důvodu,
že už ho všichni považují za samozřejmost. A Spojené státy dnes vypadají méně
hrozivě, WTO se zdá být ve slepé uličce a v podstatě bezmocná, IMF skoro
zapomenut. List The New York Times ve
své zprávě o letošním setkání v Davosu hovoří o poznání, že se e světě
„mění mocenská rovníce,“ že už „ve skutečnosti nikdo nevelí“ a že byly otřeseny
„samotné základy multilaterálního systému“, čímž „svět zůstává
s nedostatečným vedením v době, kdy je stále zranitelnější
katastrofickým otřesy.“

V této chaotické situaci
představuje WSF reálnou alternativu. Postupně vytváří pletivo sítí, jehož
politický vliv začne být znát v průběhu příštích pěti až deseti let.
účastníci věnovali hodně času debatám, zda má WSF nadále zůstat otevřeným
fórem, nebo zda se má pustit do strukturované a plánované politické akce. Tiše,
skoro pokradmu se letos v Nairobi ukázalo, že v tom problém není.
účastníci si přáli obojí – zachovat WSF jako otevřený prostor zahrnující
všechny, kdo usilují o změnu existujícího světosystému, a současně umožnit těm,
kdo chtějí, aby organizovali na půdě WSF specifické politické akce, a
poskytovat jim v tom podporu.

Klíčovou myšlenkou je
vytváření sítí, k čemuž je WSF na celosvětové úrovni mimořádně dobře
vybavena. V Nairobi byla poprvé ustavena síť bojů pracujících (se značně
širokou definicí pojmu „pracující“ [worker]). Už nějakou dobu funguje síť
aktivistických intelektuálů. Posílena byla síť venkovských/rolnických hnutí.
Vyrůstá síť na obranu alternativních sexualit (která umožnila keňskému hnutí
gayů a lesbickému hnutí, aby vystoupilo zřetelněji na veřejnosti, což bylo
předtím obtížné). Existuje protiválečná síť(soustřeďující se nyní na Irák a
obecněji na Střední Východ). A existují také funkční sítě pro specifické
oblasti boje, jako jsou práva na vodu, boj proti HIV/AIDS, lidská práva.

Na WSF se také rodí řada
manifestů: takzvaná Výzva z Bamaka, jež vyhlašuje celou kampaň proti
kapitalismu; feministický manifest, který je nyní v druhém návrhu a dál se
vyvíjí; manifest pracujících, který se právě rodí. Jak bude WSF pokračovat,
vzniknou nepochybně další. čtvrtý den setkání byl v podstatě věnován právě
setkáním těchto sítí, kde si každá určila, jaké společné akce podnikne – svým
vlastním jménem, ale pod střechou WSF.

Konečně se pozornost zaměřila
také na to, co se myslí slovy „jiný svět“. Proběhly seriózní diskuse a debaty o
tom, co znamená demokracie, kdo je pracující, co je občanská společnost, jaká
je role politických stran v budoucí výstavbě světa. Tyto diskuse definují
cíle, a sítě přestavují do značné míry nástroje, kterými se tyto cíle mají
uskutečňovat. Diskuse, manifesty a sítě vytvářejí ofenzivní postoj.

To neznamená, že WSF nemá své
vnitřní problémy. Realitou zůstává napětí mezi některými většími nevládními
organizacemi (která mají svá ústředí na Severu, kde jsou také nejsilnější, podporují
WSF, ale objevují se také v Davosu) a militantnějšími sociálními hnutími (která
jsou zvlášť silná na Jihu, ale i jinde). Setkávají se v otevřeném prostoru
WSF, ale militantnější organizace mají pod kontrolou sítě. WSF někdy připomíná
neohrabanou želvu. Ale v Ezopově bajce nádherný a rychlý davoský zajíc závod
prohrál.

© Immanuel Wallerstein,
komentář č. 202, 1.2.2007
Překlad se souhlasem autora Rudolf Převrátil

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •