,,Vvítězství té nejhorší poválečné pravice pad&a

{mosimage}Rozhovor Jana MájíčkaKarlem Košťálem o situaci po prvním kole francouzských prezidentských voleb.

Skončilo první kolo prezidentských voleb.
V druhém se utkají Nicolas Sarkozy (UMP) a Ségolèn Royal (PS). Byl pro
tebe volby něčím překvapujícím?

Vítězem
prvního kola hlasování je demokracie. Hlasovalo rekordních 84 procent z více
než 44 milionu zapsaných voličů, což je nejvíce od roku 1965. Inteligentní
novináři mluví o ,,občanské vzpouře". Občané Francie chtějí ,,renouveau
politique", občané Francie nechtějí, aby se rozhodovalo ,,bez nich".
Teoretici ,,občanské apatie" se odmlčeli.

V mnoha levicových rodinách
se v neděli večer pilo šampaňské – jsme ve Francii – na počest odchodu Le Pena
z politického života, ale také, a hlavně, na odplatu z 21. dubna 2002, kdy
se kvůli masové volební neúčasti dostal do druhého kola kandidát krajní pravice
Le Pen, namísto kandidáta levice Lionela Jospina.
Všichni ale víme, kam se poděly
hlasy, které před pěti lety Le Pen dostal. Nepochybně k Nocolasi Sarkozymu.
Stoupenci společnosti, ve které chudí musí chudnout a bohatí bohatnout,
nehlasovali tentokrát pro ultraliberála a zbohatlíka Le Pena, ale
rovnou ,,utilement" (užitečně) pro ultraliberála a zbohatlíka
Sarkozyho, člena konzervativní vládni koalice a bývalého ministra vnitra. 

Kandidátka socialistů byla a je často kritizována za
ústup o levicových témat a levicové politiky. Dokonce si mi před několika
měsíci při našem společném pobytu v Paříži říkal, že pro ni nikdo z
,,levičáků“ hlasovat nebude. Co teď?


Kandidátka Socialistické
strany Ségolène Royalova je v druhém kole. Ve vší skromnosti musím přiznat,
že my, ,,neposlušní levičáci" uvnitř strany, na tom máme velkou zásluhu.
Levicoví socialisté totiž umí lépe mobilizovat ,,levicový lid", než
socialisté pravicoví nebo středoví. Ségolène Royalova není ,,naše" kandidátka. řekla
,,ano" neoliberální euroústavě 29. května 2005. Tady ale přestává legrace.
Je nutno všemi prostředky porazit nejreakčnější pravici od konce války, která
chce vrhnout Francii někam do 19. století. ,,Ani jeden levicový hlas
nazmar", je našim ústředním heslem. 

Dnes odpoledne
se objevily znepokojivé zvěsti. Socialistická kandidátka dává
najevo, že je ochotna ,,otevřít dveře, které vedou ke středovým voličům". Když
si uvědomíme, že středopravicový kandidát François Bayrou dostal několik
milionu hlasu zklamaných levicových voličů jako varování pro kandidátku levice
do druhého kola, je to ta vůbec nejhorší možná předvolební strategie a
taktika. Pro svůj první velký předvolební mítink v Montpellier, dala socialistická
kandidátka najevo, že si nepřeje přítomnost místních ,,levičáků" spolu
s ní na tribuně. Neměla to dělat, levicoví socialiste z tohoto
regionu jsou známí tím, že umí mobilizovat. Jestliže se podaří volebnímu štábu
socialistické kandidátky ,,přesvědčit" voliče, že není zásadní rozdíl
mezi pravicí a levicí, a zároveň vyhnat všechny levicové socialisty z předvolební
kampaně, je konec, je po všem, a vítězství té nejhorší poválečné pravice padá
na hlavu vedení Socialistické strany. 

Le Pen propadl, mnoho jeho hlasů přešlo
k Sarkozymu. Jeden by měl chuť se smát i obávat, protože víme, komu šly
jeho hlasy.

Le Pen představoval
nejsilnější evropskou krajní pravici. Le Pen vyšel přímo z koloniálních válek.
Francie vedla koloniální války až do března 1962. Le Pen bojoval v Indočíně a v
Alžírsku. Jeho osobní odvaha byla všeobecně známa a přinesla mu mnoho obdivovatelů.
Le Penovi je ale 80 let a nemá a nemůže mít nástupce. Jeho dcera se bude snažit
,,přebudovat" stranu (Front National) tak, aby byla ,,přijatelná" pro
počestné maloměšťáky. To je konec. Tato strana na již zaplněné politické šachovnici
místo nenajde. Le Penovi stoupenci přeběhnou k Sarkozymu. Sarkozyho pravice se
bude lepenizovat a fašizovat.

Kromě tří hlavních kandidátů (Sarkozy, Royal,
Bayrou), kteří byli hlavními aktéry v českých mediích, je zajímavé
sledovat výsledky radikální levice. Oproti roku 2002 Olivier Besancenot z Ligue communiste révolutionnaire
získal skoro o 300 000 hlasů více, M.-G. Buffetová z Komunistické
strany o 200 000 méně a A. Laguiller z Lutte ouvrière skoro o 1,2 milionu hlasů méně. Co se z toho
dá usuzovat?

Besancenot,
Buffet, Laguiller se jen těžko dají označit jako představitele ,,radikální
levice". Jejich program byl v podstatě keynesiánský: zvýšit dělnické a
zaměstnanecké platy, oživit lidovou masovou spotřebu, která obnoví ekonomický růst…,
který zvýší platy atd. Toto platilo v 50. a 60. letech, dnes kapitalisté vůbec
nemají chuť zvyšovat platy a v celé Evropské unii jdou dělnické a zaměstnanecké
platy dolů. Jak je to v čechách nevím, ve Francii pouze masová sociální
vystoupení občas dokáží sociální požadavky prosadit. Tato politika by měla možná
smysl, kdyby tři ,,antineoliberální" kandidáti šli do volebního boje společně.
A jelikož se rozhodli jít do voleb odděleně, opět se prosadili jako rozbíječi.
Besancenot dostal o 300 000 hlasu více oproti roku 2002 a LCR bude křičet ,,vítězství“.
O tom, že počet hlasu pro LCR je v podstatě pořád stejný od roku 1969 se mluvit
nebude. Arlette odchází do penze. Její sekta přežije ještě dalších padesát let.
Po 2 procentech pro M-G. Buffetovou, 87 let po založení strany, se vnucuje myšlenka,
že je třeba založit stranu novou.

Odráží se nárůst nebo úbytek hlasů pro radikální
levici v jejím chování během protestů proti CPE, revolt na předměstí a při
hledání společné ho kandidáta Antiliberálních kolektivů?


Během protestů
proti CPE byla radikální levice se studenty a odboráři na ulici, kde splnila
svou úlohu. V dnešním úbytku hlasů pro tuto tzv. antineoliberální levici se naopak
jednoznačně odráží v jejím chování při hledání společního kandidáta Antiliberálních
kolektivu. Představitelé této levice zklamali úplně. Laguiller a Besancenot do
kolektivu vůbec nevstoupili a M-G. Buffetová na celé čáře kapitulovala před požadavky
poststalinského aparátu, který se rozhodl rozbít kolektivy v okamžiku, kdy vliv
,,ulice" začal nebezpečně sílit. Z hlediska komunistu to byla sebevražda…

Ve mezinárodním povědomí je známou postavou José
Bové, alterglobalizační aktivista a farmář, který srovnal svým traktorem
McDonalds‘ se zemí.  Ten dostal ve
volbách necelého půl milionu hlasů. Přitom i on byl v Antiliberálních
kolektivech.

José Bové byl v
Antiliberálních kolektivech, jeho chování ale bylo poněkud zmatené. Nejdříve z
neznámých důvodů z kolektivů utekl, potom se z ústraní díval jak to dopadne, a
když byl všemu konec, objevil se s návrhem ,,Se mnou všichni společně“, tj.
s vlastní kandidaturou. Není se co divit, že dostal necelého půl milionu
hlasů.

Ve druhém kole se tady rozhodne mezi Royalovou a
Sarkozym. Co vyplývá z vítězství jednoho nebo druhého pro vás, ve Francii?

Co znamená vítězství
Sarkozyho je jasné. Znamenalo by to začátek značně napjaté a konfliktní
situace. Námezdně pracující občané Francie se budou bránit. Na otázku, co by znamenalo
vítězství Royalové, je prozatím těžké odpovědět. Aby mohla Royalová vyhrát
volby, musí udělat nejdříve obrat doleva. Tento obrat doleva neudělá sama.

Podaří se nám v
příštích dnech přinutit Ségolènu, aby se opřela o levicový lid? Není to jisté,
ale pokusíme se o to. Síly levicového lidu jsou nedotčené. Chybí vůdcové.
Situace se patrně bude měnit každým dnem. Obecný volič si ale klade otázku: proč
zachovává mlčení Jaques Chiran? Prezident Chirac veřejně podpořil Sarkozyho
pouze jednou, od té doby mlčí, ačkoliv oba patří do stejné politické rodiny.
Sarkozyho si vybrala strana UMP, Chirac nebyl zrovna moc nadšen. V kruhu
prezidentových přátel se mluví o tom, ze Sarkozy je ,,dingo" (cvok),
schopny vyprovokovat ,,sociální výbuch". Je docela myslitelné, že Chirac
hraje v zákulisí ,,kartu koalice " Royalové a Bayroua, o které se domnívá,
že nastolí ,,sociální smír".

A teď trochu z jiného soudku. Kvůli volbám
zapadla kampaň za zachování veřejných služeb. Můžeš nám o tom něco říct?

To je klam,
protože česká media o Francii nemluví nebo o ní mluví zkresleně. Bitva za
zachování veřejných služeb je ve středu kampaně. Pravice volila pro Sarkozyho a
jeho vizi zprivatizované Francie a Evropy. Levice volila pro sociální spravedlnost,
pro zachování veřejných služeb, pro posílení sociálního státu, pro záchranu
sociálních vymožeností minulých generací. Kandidátka Socialistické strany bohužel
jasně neodpověděla na požadavek levicového lidu a odborařů: ,,Stop privatizacím!"
Kdyby toto řekla, měla by většinu v prvním kole. Proč to neřekla, je jiná otázka.
To je problém celé evropské sociální demokracie.

Tato kampaň souvisí s problémem zachování,
reformování či odstranění sociálního státu. To je společné Francii jako české
republice. Dnes zde leží na stole vládní reforma veřejných financí. Protože
vím, že pravidelně čteš český tisk, co si o celém konceptu myslíš? Nalézáš
nějakou podobnost s evropskou debatou?

Nalézám stovky podobností s českou situací. Nalezl bych určitě stovky
podobnosti s evropskou debatou, kdyby nějaká v čechách byla. Debata o Evropě v čechách
ještě nezačala. Kromě vaší organizace si to nikdo snad ani neuvědomuje.

26.4.07

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •