Černý náhled do pekel

{mosimage} Nazývat zbožný Codex gigas „ďáblovou biblí“ kvůli jedinému obrázku raracha je krajně nevhodné.
Ale až budou lidovci o víkendu v Pardubicích nahlížet do makety té vzácné knihy (na sjezd jim ji přiveze europoslanec Jan Březina), nejspíš si připomenou pekelná muka politiky.

Bez mučivých pocitů totiž „klidná síla“ nebude moci pojmout své nynější sněmování jako projev radosti z předsedy Jiřího Čunka, jenž po kalvárii trestního stíhání podruhé vystoupil na vládní nebesa. Bože blesků a lidovců, jak doopravdy očistná je to výhra? Březina míní, že od jediného bodu programu – Bijí nám našeho předsedu! – se na programovém sjezdu konečně přikročí k programu skutečnému. Pravda, jeho název zní hrdě: Projekt 2020 – nové výzvy křesťanskodemokratické politiky. A je rozepsán do zvučných hesel, která vyzdvihují sociálno, řád a pořádek.
Kde je však v čele lidovců razantní Napoleon s fantazií Einsteina, jenž by teď jedině mohl s jakýmkoli programem prorazit? A nejde jen o to, dobýt zpět středovou pozici „jazýčku na vahách“, odkud lidovce vytlačila Strana zelených. Jde o to, zachránit samotné relevantní bytí KDUČSL v Česku.
Tohle nezařídí politik s komunálními manýrami a kontroverzním profilem.
Vím, platí za součást domácího politického desatera, že lidovci mohou být – a nakonec budou – v každé vládě. A že by – díky konfesním vrstvám, které je volí automaticky – přežili asi i v čase náhlého vyhynutí dinosaurů. Vím také, že za šestnáct let existence České republiky náhodou nevládli jen čtyři roky.
Jenže strana je teď v nevídaně kritickém, zřejmě už nevratném stavu. Polovinu jejího mizejícího elektorátu (preference stagnují těsně nad pětiprocentní hranicí vstupu do Sněmovny) tvoří důchodci. Za poslední dekádu ztratila KDU-ČSL polovinu členů (pokles z 80 na 40 tisíc). Ve volbách 2006 získala jen 13 poslaneckých křesel, nejméně od vzniku samostatného Česka. Kdo je Čunek a proč ho bili, je nepodstatné. Partaj působí jako roztříštěná váza. Nejen účastí na vládních prioritách (reforma financí, euroatlantické akcenty) a dílčí kritikou těchže priorit (zdravotnictví, Kosovo). Tohle dělat aspoň trochu musí pro své chudobné voliče, pro zdravý rozum a snad i pro křesťanské svědomí.
Dojem z hromady střepů je však umocněn geografickými, politickými a personálními zlomy či zvláštnostmi. Křesťanskodemokratické panstvo v Praze vládnoucí má daleko k jižní Moravě, která vždycky měla blíž k vínu, a tedy i k lidem. Miroslav Kalousek je penězoměncem v Topolánkově modrém chrámu. Čunek zase černá skříňka. Cyril Svoboda verbální torpédo, které občas vypálí na lidoveckou archu Noemovu: třeba že Klaus byl směněn za církevní restituce. A že je tím možné „vrátit“ i katedrálu…
Lidovci potřebují změnu, zázrak, vnuknutí. Jinak nahlédnou do pekel.

Martin Hekrdla
vyšlo v deníku Právo 19.4.08
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •