Další český trapas v OSN

Organizace spojených národů přijala sto dvaadvaceti hlasy proti šesti návrh, aby se Valné shromáždění OSN zabývalo dopady používání střel z ochuzeného uranu. Jedním z oněch šesti hlasů proti byl i hlas českého zástupce při OSN. Vzhledem k tomu, že tyto střely byly použity ve válkách v Jugoslávii, Afghánistánu a Iráku, tedy zemích, které jsou prioritní pro naši zahraniční rozvojovou spolupráci, je skandální, že naši vládu nezajímá, zda případné vedlejší efekty radiace nemohou způsobit poškození populace, které se snažíme pomáhat, nebo lidem, kteří tam jezdí pracovat.


Munice z ochuzeného uranu byla použita podle zpráv již v roce 1973 izraelskou armádou. V té době se zkoušelo její využití i v Československu, ale vzhledem k vysoké toxicitě, která dělala starosti dokonce i sovětským poradcům, byly pokusy zastaveny. širšího použití se jí dostalo až při „humanitárních“ misích v Iráku, Jugoslávii a Afghánistánu. Z ochuzeného uranu se úspěšně vyráběly protitankové střely i náboje do leteckých kulometů. Před vysokou průrazností a vznětlivostí materiálu není ochrany. Poté, co se u vojáků koaličních sil objevily nejrůznější podivné choroby, ozvaly se i zevnitř armády Spojených států kritické hlasy, které poukazovaly na utajení rizika spojeného se širokým použitím radioaktivní munice.

Ukázalo se, že zbrojíři, dělostřelci či tankisté neměli ani ponětí, že nakládají s radioaktivním materiálem. Přes snahu amerického vedení chránit vlastní síly byly cíle často v blízkosti spojeneckých armád, v okruhu možného toxického ohrožení. Protitankové střely z ochuzeného uranu ničily úspěšně tanky nepřátel sovětské výroby, stejně jako omylem zasažené vlastní nejkvalitnější spojenecké obrněnce.

Ochuzený uran je zbytkovým materiálem při výrobě obohaceného uranu pro jaderné reaktory – nebo bomby. Je těžký a o něco méně toxický. A protože je ho dost a dlouho se nevědělo, co s ním, využití ve zbrojním průmyslu bylo takřka nasnadě. Velká hmotnost munice zajišťuje dobrou průraznost, vznítivost a vysoká teplota hoření zvyšují způsobené škody a použití na cizím území zbavuje starostí, co s jaderným odpadem. Odhaduje se, že v první válce v Zálivu bylo použito na tři sta padesát tun ochuzeného uranu.

Velení sil NATO dlouho omlouvalo využití ochuzeného uranu jeho nižší toxicitou. Vzhledem k tomu, že vojáci se s touto municí dostanou do styku jen krátkodobě přímo v bojovém nasazení, zdá se být málo pravděpodobné, že by je manipulace s ní nějak ohrozila. Jiné to je ovšem po zásahu, kdy se ochuzený uran rozptýlí po okolí zničeného cíle, nebo v případě střel, které hoří již za letu. Taková toxicita je podle mnohých expertů vražedná a působí dlouhodobě.

Spory mezi válečníky, biology, ekology a mírovými aktivisty se vedou již dlouho. Většina expertiz zatím dává za pravdu odpůrcům nasazení uranových střel, na jejichž stranu se přidal i Evropský parlament. Co tedy vedlo oněch šest států postavit se proti projednávání účinků ochuzeného uranu na půdě Valného shromáždění OSN? A hlavně, co k tomu vedlo naši zemičku, která má po debaklu s Radou bezpečnosti a vystoupeních Václava Klause v mezinárodním společenství už z ostudy kabát? Byla to další deklarace našeho nerozborného bratrství – se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak? Koalice České republiky, Francie, Nizozemí, Izraele, Spojených států a Velké Británie se ovšem nedá touto posměšnou reminiscencí na staré časy jen tak odbýt.

Nespojuje je vlastnictví zbraní z ochuzeného uranu, navíc mnoho zemí, které je má v držení, hlasovalo pro. Zmíněná šestka se však může dostat do problémů s vlastními občany. Její vojáci totiž byli nasazeni přímo v boji, nebo, jako my a Nizozemci, odstraňovali následky, například nevybuchlou munici. šestka neoliberálních vizionářů pragmaticky uznala, že je lépe nic nevědět, aby nemuseli nic platit.

Ať již jsme pacifisté nebo válečníci, jedno je jisté. Češi se v postižených oblastech snaží spolupracovat na obnově normálního života. V této chvíli se jedná o to, zda budeme mít v rukou relevantní nástroje k tomu, abychom při přípravě projektů posoudili reálné problémy tamních obyvatel i zdravotní rizika vysílaného personálu. Vláda by nám měla vysvětlit, co ji k rozhodnutí omezovat takovéto informace vedlo. Když už ji netrápí možné dopady radiace na obyvatele postižené našimi humanitárními válečnými dobrodružstvími, měla by ji pohnout alespoň starost o naše občany, které tam vysílá. Takže Karle Schwarzenbergu: Proč?

Tomáš Tožička

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •