{mosimage}Když tedy Irové zakroutili v referendu eurosmlouvě krkem, zakroutí Evropa krky jejich?
Jistěže ne.
Proč by to dělala?
V EU jde přece vývoj právě tím směrem, který vepsal Giscardův konvent do euroústavy, již v roce 2005 Francouzi a Nizozemci odmítli.
Žádný problém. Eurobyrokraté prostě jen hodili ústavu přes kopírák, ještě víc zašmodrchali a ve smluvním balení hodili na trh. Kupte, nebo nechte ležet. První by potěšilo, druhé Evropa „tří B“ (byrokratů, bankéřů a byznysmenů) skousne. Stejně míní dělat, co jí libo.
Jistěže ne.
Proč by to dělala?
V EU jde přece vývoj právě tím směrem, který vepsal Giscardův konvent do euroústavy, již v roce 2005 Francouzi a Nizozemci odmítli.
Žádný problém. Eurobyrokraté prostě jen hodili ústavu přes kopírák, ještě víc zašmodrchali a ve smluvním balení hodili na trh. Kupte, nebo nechte ležet. První by potěšilo, druhé Evropa „tří B“ (byrokratů, bankéřů a byznysmenů) skousne. Stejně míní dělat, co jí libo.
Je to snadné, když „národní elity“ své ovečky řádně neinformují a vyřezávají si z Evropy svižný klacek pro své provinční knoflíkové války. Nikdy si žádný z pokusů o celoevropskou ústavu nepřečetli. A přečetli-li, nepochopili. A pochopili-li, potom buď mlčí – nebo by raději mlčet měli…
Stačí zůstat doma na české půdě, v té kapce vody křiklavých evropských paradoxů. Sociální demokraté jsou na mrtvici, že na Hradě sedí hlava světových euroskeptiků Václav Klaus. Že ODS hodila Lisabonskou smlouvu na stůl ústavních soudců v Brně. A že Topolánek – mistr neotřelých gest – nejspíš bude od ledna EU předsedat.
No a co? Bude se mu to líbit. Včera na této stránce Práva europoslanec Richard Falbr psal, jak byla „za velkého jásotu evropské pravice“ (žel, za přispění řady socialistických ministrů) Evropskou radou přijata nová direktiva o pracovní době. A že tato směrnice představuje zhoršení podmínek pracujících Evropanů. Že „znamená návrat do 19. století“.
Ale o to se snad většina ministrů Topolánkovy vlády právě snaží, ne?
Přesto – když se v tomto týdnu „zasekla“ Sněmovna pokusem koalice ovládnout výbory a opozice si vystavěla barikádu z obstrukcí – Jiří Paroubek jednu chvíli přišel s deblokačním návrhem. A do podmínek úklidu opoziční barikády vložil na čelné místo ratifikaci Lisabonské smlouvy. Jako by nevěděl, že tato smlouva není v žádném rozporu s nápady orgánů EU, z nichž jeden otřásl i Falbrem.
Vždyť Lisabonská smlouva je převařená kaše asociálního projektu a zrcadlo soustavné evropské praxe. Je v ní všechno, co dali Tlustý, Říman či Julínek do Modré knihy. Anebo to všechno mazaně připouští.
Harmonizovat daňovou legislativu neumožňuje, a fakticky tak podporuje honbu za co nejštíhlejším – co nejméně sociálním – státem. Vzdělání, zdravotnictví a další veřejné služby obrací smlouva – řekl bych – čelem k trhu.
Zakotvuje měnovou politiku, která poslouží leda – právě dnes tak zprofanovaným – finančním trhům. „Společnou evropskou obranu“ převádí zcela na NATO a vojenskou doktrínu opsala od Bushe. Charta základních práv, součást euroústavy, zmizela. Asi – řekl by Klaus – plevel.
Vyčítají Irům, že jsou jen další veřejností, která si nevidí na špičku nosu. Právě naopak.
Stačí zůstat doma na české půdě, v té kapce vody křiklavých evropských paradoxů. Sociální demokraté jsou na mrtvici, že na Hradě sedí hlava světových euroskeptiků Václav Klaus. Že ODS hodila Lisabonskou smlouvu na stůl ústavních soudců v Brně. A že Topolánek – mistr neotřelých gest – nejspíš bude od ledna EU předsedat.
No a co? Bude se mu to líbit. Včera na této stránce Práva europoslanec Richard Falbr psal, jak byla „za velkého jásotu evropské pravice“ (žel, za přispění řady socialistických ministrů) Evropskou radou přijata nová direktiva o pracovní době. A že tato směrnice představuje zhoršení podmínek pracujících Evropanů. Že „znamená návrat do 19. století“.
Ale o to se snad většina ministrů Topolánkovy vlády právě snaží, ne?
Přesto – když se v tomto týdnu „zasekla“ Sněmovna pokusem koalice ovládnout výbory a opozice si vystavěla barikádu z obstrukcí – Jiří Paroubek jednu chvíli přišel s deblokačním návrhem. A do podmínek úklidu opoziční barikády vložil na čelné místo ratifikaci Lisabonské smlouvy. Jako by nevěděl, že tato smlouva není v žádném rozporu s nápady orgánů EU, z nichž jeden otřásl i Falbrem.
Vždyť Lisabonská smlouva je převařená kaše asociálního projektu a zrcadlo soustavné evropské praxe. Je v ní všechno, co dali Tlustý, Říman či Julínek do Modré knihy. Anebo to všechno mazaně připouští.
Harmonizovat daňovou legislativu neumožňuje, a fakticky tak podporuje honbu za co nejštíhlejším – co nejméně sociálním – státem. Vzdělání, zdravotnictví a další veřejné služby obrací smlouva – řekl bych – čelem k trhu.
Zakotvuje měnovou politiku, která poslouží leda – právě dnes tak zprofanovaným – finančním trhům. „Společnou evropskou obranu“ převádí zcela na NATO a vojenskou doktrínu opsala od Bushe. Charta základních práv, součást euroústavy, zmizela. Asi – řekl by Klaus – plevel.
Vyčítají Irům, že jsou jen další veřejností, která si nevidí na špičku nosu. Právě naopak.
Martin Hekrdla, převzato z Práva z 14. 6. 2008
