Kačenko, kamarádko, můžeš mluvit?

Audiozáznam z takzvaného porcování medvěda ve Sněmovně by se mohl ucházet o cenu pro nahrávku roku.

Poslanecká sněmovna má skutečně hanebný vztah k šelmám. K novele zákona o týrání zvířat, která znovu zavádí praxi zvláště surového a zcela zbytečného týrání lišek při výcviku norníků, jsme psali už minule a příště se k případu vrátíme s důkladností, kterou zasluhuje. Tentokrát si všimneme jiného zvláště krutého obřadu, který Sněmovna rok co rok provozuje pod názvem porcování medvěda.


Oč jde? Aspoň těm medvědům tentokrát chvála bohu o kožich ne. To ale neznamená, že onu podívanou snesou slabší nátury. Ve sněmovním argotu znamená porcování medvěda praxi institucionalizované korupce, kdy poslanci z peněz, jež strhli i z našich příjmů, několik rozpočtových miliard rozdělí bez jakéhokoli vztahu ke koncepční státní politice, zpravidla pro uspokojení zájmů svých klientů ve svých obvodech. Letos se jednalo o dvě miliardy korun, tudíž na každého poslance připadlo deset milionů korun. Poslanci se na částkách samozřejmě nepodílejí rovnoměrně a třeba ti ze Strany zelených se odmítli účastnit – považte – z principu!

Jinak ale vládní poslanci samo sebou berou z medvěda kusy větší a šťavnatější a budou mezi nimi nejspíše i šikulové, kteří si do Sněmovny přinesli know-how, jemuž se vyučili na komunální úrovni: takový protřelý pak přihraje svým kamarádům sněmovní dotaci a oni už se postarají, aby část z původní sumy tak či onak skončila na účtu štědrého padreho. Nedivme se, proč právě pro ODS je medvěd, nebo přesněji řečeno jeho porcování, nedotknutelné.

Porcování samo se zpravidla děje v temných kuloárech, není ničím, co by chtěli zástupci nás, lidu, vystavovat našemu zvídavému oku. Ovšem letošek byl výjimkou. Zážitek, který tentokrát porcování medvěda nabídlo milovníkům dramatických žánrů, byl zcela exkluzivní, kdyby Čtvrtníček s Lábusem chtěli, mohou s ním objíždět republiku. Jak již řečeno, zelení poslanci ostentativně neporcovali. Přitom názor, že když už je neblahá praxe zavedena, je možné ji využít i k dobrému účelu, zvláště v dnešní politice nelze považovat za zcela nelegitimní. Jinými slovy, kdyby například klub zelených prosadil částku šedesát milionů korun na programy reintrodukce medvědů nebo třeba na kulturní časopisy, nebyl by méně ušlechtilým, nešel by mu upřít vtip a celá věc by aspoň měla určitý užitek. Nabízely se ale i jiné možnosti. Bylo třeba možné navrhnout, aby se dvoumiliardový medvěd dal učitelům, protože to shodou okolností přesně byla částka, za kterou stávkovali. Martin Bursík věru stávce mohl zabránit, stačilo, aby si s sebou k jednáním s učiteli vzal místo Lišky medvěda!

Ale co se nestalo. Když se k tomu neodhodlali zelení, s nápadem dát dvoumiliardového medvěda učitelům anebo mu prostě darovat svobodu, přišli sociální demokraté. Přitom pravda je, že poslanci sociální demokracie se porcování medvěda účastnili vždy a s chutí. A mějme za jisté, že i oni většinou tlapy, pracky, drápy a tak dál proměňovali v projekty, jejichž účelem bylo častěji upevnění vlastního klientského zázemí než něco jako návrat medvědů na šumavu či vydávání Hosta nebo Souvislostí. Přesto ale sociální demokracii slouží ke cti, že letos přestala mít chuť nechat se Stranou zelených trénovat z politické morálky a navrhla pozměňovací návrh, kterým by se medvěd prostě neporcoval. Tomu, kdo věc vymyslel a následně precizně zorganizoval, nelze upřít kus politické geniality.

Jednalo se o hlasování číslo 158 v rámci třiadvacáté schůze Sněmovny. Poslanci Strany zelených samozřejmě nepočítali s tím, že by všichni sociální demokraté i všichni komunisté, z nichž mnozí měli v medvědovi tučná soustíčka, dokázali hlasovat jako jeden muž. Mysleli, že je manifestace jejich principiálnosti nebude nic stát, protože návrh na vypuštění medvěda na svobodu neprojde společnými hlasy všech členů ODS, všech lidovců, což se stalo, a také aspoň některých zainteresovaných komunistů či sociálních demokratů, což se ale právě nestalo.

Komunisté i sociální demokraté všichni hlasovali pro medvědovu svobodu a zeleným tak pomohli k vůbec největšímu úspěchu za dobu jejich sněmovního účinkování: míša vyvázl těsně před rozporcováním! Moc dlouho se ale chudák z nově a – povězme popravdě – nečekaně nabyté svobody neradoval… A to poslední, co před svým skonem spatřil, byly tváře zelených poslanců k smrti vyděšených důsledky své vlastní zásadovosti. Medvěd zajisté neodcházel na onen svět rád, ale určitě pobaven. Nežil nadarmo a měl krásnou smrt.

O tom, co přesně se stalo, a jak to, že se všechno proti šelmě zvrtlo těsně před happyendem, rozeslal člen Strany zelených Bohumil ševčík psaní, které dostala redakce Literárních novin hned několikrát. Není divu, Bohumil ševčík totiž prokázal mimořádný cit pro literárnost situace.

Píše: „Bohužel jsem zjistil, že naši poslanci nejen neplní svoje předvolební sliby, ale ještě se nechají normálně natvrdo urážet. Dohledával jsem si údaje k jednání našich poslanců při uvolnění dvou miliard na medvěda. Posílám i odkaz na MP3 soubor, kde si to můžete poslechnut. Zajímavá je ale situace, kdy je naší poslankyni PhDr. Kateřině Jacques řečeno Ing. Mirkem Topolánkem po pro něj nepříznivém hlasování: Tak jdi pryč, vole.“

A skutečně, pokud si pustíte audiozáznam z internetové adresy: www.psp.cz/eknih/2006ps/audio/2007/12/05/2007120516281642.mp3, nabídne se vám v čase dvě minuty deset vteřin neuvěřitelná scénka, jako by vytržená z bizarní rozhlasové hry. Předsedající Vojtěch Filip se ptá, kdo je pro, kdo je proti a po dvaceti vteřinách oznamuje výsledek: „Pro 101 proti 91, návrh byl přijat.“ Následuje rozruch v sále, do nějž znovu vstupuje Vojtěch Filip, což sněmovní stenografický záznam přibližuje takto: „Počkám. Vidím, že je zájem o kontrolu hlasování. (Probíhá kontrola hlasování.) Stanoviska klubů k hlasování? (Výkřiky v sále: Jdeme dál!) Pokud nikdo nezpochybňuje, můžeme další návrh. (Nesouhlasné výkřiky.)“

Deset vteřin po té, v čase 2:54 zvukového záznamu, mikrofony za předsednickým stolem zachytily následující desetivteřinový rozhovor, který si každý může na výše uvedené adrese poslechnout:
– Miroslav Kalousek: No ale to spadne rozpočťák.
– Kateřina Jacques: Je to medvěd?
– Miroslav Kalousek: Je to medvěd.
– Mirek Topolánek: Absurdní…
– Miroslav Kalousek: To spadne rozpočťák.
– Kateřina Jacques: Je to medvěd, no.
– Mirek Topolánek: Tak jdi pryč, vole. Já ti nevím proč…
– Kateřina Jacques: Já nevím.
– Miroslav Kalousek: To spadne rozpočťák.
– Mirek Topolánek: Co ti to…
Hlas Kateřiny Jacques v rozhovoru se dvěma rozzlobenými medvědáři je takřka plačtivý.

Pak po všeobecném zmatku, v němž předsedající Vojtěch Filip zjevně dává příležitost, aby po prchajícím medvědovi ještě honem někdo mohl hodit laso a takřka pobízí poslance k činu slovy: „Já chápu, že se rozhoduje o velkých částkách, že to není tak jednoduché,“ se po minutě a půl, jež se zde zdá být delší než věčnost, konečně jeden kovboj příležitosti chopí. V čase 4:45 Martin Bursík mírně přiškrceným hlasem skautíka chyceného na hruškách ve farské zahradě říká: „Zpochybňuji hlasování. Chtěl jsem se zdržet a na sjetině mám, že jsem byl pro.“

V opakovaném hlasování návrh přijat nebyl kvůli změně postoje Martina Bursíka, Kateřiny Jacques, Ondřeje Lišky a třinácti komunistů. To není jen špatné. Díky tomu víme, co a s kým dokáže Martin Bursík za půldruhé minuty vyjednat… a také víme, že aspoň tři zelení poslanci odmítli na povel skroutit své svědomí do Bursíkova kozelce.

Pokud jde o Kateřinu Jacques, její stranický kolega Bohumil ševčík zprávu členům své strany zakončuje otázkou: „Buď můžeme všichni říkat Kateřině Jacques ,Tak jdi pryč, vole,’ nebo to nemůže udělat ani předseda vlády. Co myslíte, že je správně?“ My ostatní, kteří nejsme členy Strany zelených a jsme tudíž ušetřeni takto brutálních dilemat, avšak za to už víme, že ještě dnes je Kateřina Jacques schopna obhajovat postup svého poslaneckého klubu s argumentem, že se porcování medvěda neúčastnili, budeme muset vzít za vděk variací na jinou klasickou českou otázku: Kačenko, kamarádko, můžeš mluvit?

 

Jakub Patočka

Převzato z Literárních novin

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •