Kdo platí Ne základnám? Ne základnám

Se
zájmem jsem si přečetl článek Karla Pacnera publikovaný na Neviditelném
psu 10. ledna 2008. Autor v něm spekuluje o možném financování odpůrců
radaru, zejména iniciativy Ne základnám, ze strany Ruska. Své domněnky
opírá převážně o dva pilíře – o občasné obědy s jistými nejmenovanými
bývalými šéfy tajných služeb a o postřehnutou „pozoruhodnou“
profesionalitu některých akcí Ne základnám. Kromě toho, že ani jeden ze
zmíněných pilířů nemůže dost dobře posloužit jako základ seriózní
argumentace, z článku přímo čiší na bývalého novináře vysoce zarážející
neschopnost zjistit si fakta. Obě tyto vlastnosti staví článek v lepším
případě na úroveň některých konspiračních teorií, v horším případě
hluboko pod ni, na dohled propagandistických pamfletů z 50. let.


Na rozdíl od pana Pacnera já se šéfy tajných služeb neobědvám.
Neřekl bych, že mě to činí méně věrohodným autorem než je on, spíše
naopak. Jako koordinátor iniciativy Ne základnám mohu také doplnit
informace, které se autorovi do jeho argumentační linie zřejmě
nehodily, nebo se přinejmenším neobtěžoval s jejich zjišťováním.

Začněme u webových stránek iniciativy, při jejichž prohlížení
si Karel Pacner, jak píše, „… uvědomil, že ty nebudou zadarmo.“ Nemohu
říci nic jiného, než že zadarmo jsou. Kdyby si pan Pacner jednou udělal
ve svém programu nabitém obědváním s agenty tajných služeb čas na to,
aby zašel na oběd s některým ze zástupců Ne základnám, jistě by se
dozvěděl, že webové stránky iniciativy byly vytvořeny skupinkou
několika jejích členů, kteří se webdesignem či souvisejícími činnostmi
živí nebo je přinejmenším studují a živit se jimi začnou v dohledné
době. Vše samozřejmě zdarma, jako osobní příspěvek iniciativě.
Pozoruhodná profesionalita webových stránek, která v mysli Karla
Pacnera vyvolala představu několikaciferných částek (samosebou v
rublech), tak rázem ztrácí na záhadnosti.

Dvaadvacetiminutové video s názvem Historie radaru v Česku má
podobný příběh. Vytvořeno bylo opět samotnými členy Ne základnám,
zdarma během mnoha hodin trávených u obrazovek domácích počítačů.

Nejsilnějším Pacnerovým argumentem jsou billboardy s
protiradarovou tématikou, o nichž mu jakýsi kamarád řekl, že každý z
nich stál 70 000 měsíčně. Bývalý novinář se na tomto místě ve svém
článku spokojí s tímto drbem, místo toho, aby zabrouzdal internetem a
nalezl veřejně dostupné (mimo jiné také na stránkách iniciativy Ne
základnám) prohlášení společnosti BigBoard Praha, v němž se uvádí, že
tato společnost poskytla iniciativě Ne základnám zdarma 10 billboardů
pro protiradarovou kampaň. Tento krok není pro společnost nijak
ojedinělý, v minulosti již mnohokrát poskytla své reklamní plochy
zdarma neziskovým organizacím pro propagaci vybraných sociálně
závažných témat (například kampaně: Registrované partnerství, na pomoc
Tatrám, Linka bezpečí, Česká ghetta I., II., proti vývozu zbraní). Na
místě, kde je tedy Karlu Pacnerovi „… jasné, že tyhle akce musí stát
miliony“, je po přečtení předchozích řádků jasné, že nestály ani
korunu.

Rozpočet iniciativy Ne základnám se ani náhodou nepohybuje v
milionových částkách. Jak je z předchozího zřejmé, drtivá většina práce
iniciativou odváděné připadá na její členy, kteří vše dělají zcela
zdarma a dokonce případné související menší finanční náklady hradí z
vlastních kapes. V případech, kdy některou akci nelze zcela zajistit
svépomocí, je ve většině případů možné nalézt sympatizující soukromou
společnost (což není nic divného, neboť proti radaru je přes 70%
obyvytel Česka), která potřebné služby poskytne se slevou. Z těchto
důvodů je Ne základnám schopna být velmi aktivní za zcela minimálních
nákladů – v průměru v řádu jednotek tisíců korun měsíčně, mnohdy však
jen v řádu stovek. Na pokrytí těchto minimálních nákladů postačí
příspěvky členů a příznivců iniciativy. Veškeré příjmy i výdaje Ne
základnám může každý sledovat na internetu na transparentním účtu, což
doufám i v očích pana Pacnera vyvrací jakoukoli možnost, že by tudy
plynuly „ruské peníze“.

 

V posledním odstavci svého článku, hovoří Pacner o „užitečných
idiotech“, tedy lidech, kteří nejsou zlí, jen význam základen nechápou
a ve své naivní hlouposti se stávají nechtěnými agenty Moskvy. Autor
závěrem glosuje, že „vykládat těmto lidem něco, je marné“. Jak veliké
sebevědomí a víra ve svou pravdu u člověka, který si není ani schopný
zjistit veřejně dostupné informace a místo nich používá ve své
argumentaci různé dohady a drby sebrané na ulici od kamarádů. Věřím, že
Karel Pacner je ve své neznalosti zcela přesvědčený o pravdivosti toho,
co napsal, stejně jako je zcela přesvědčený o nezbytnosti přítomnosti
amerických vojáků v Čechách. Byl bych velmi rád, kdyby byl alespoň
natolik přístupný sebekritice, aby se sám sebe zeptal, čí mocenské
zájmy těmito postoji nechtě hájí, neboli komu je užitečným idiotem on.
Ale vykládat mu něco, je bohužel asi marné.

 

Petr Glivický

 Převzato z www.blisty.cz

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  • 0
  •  
  •  
  •  
  •