Kravata škrtí prostořeké

{mosimage}Jsou to dva citáty. Jeden zní: „Uznáváme podstatný příspěvek k ochraně spojenců před balistickými raketami s dlouhým doletem, který přinese plánované rozmístění amerických prostředků protiraketové obrany v Evropě. Zkoumáme způsoby propojení těchto kapacit s nynějšími snahami NATO o protiraketovou obranu jako cestu, jak zajistit, aby byly integrální součástí jakékoli budoucí protiraketové architektury celé aliance.“ To je ze summitu NATO.

A druhý: „Žádáme členy vlády za Stranu zelených, aby prosazovali ve vládě ČR návrh vyjednávací pozice vlády ČR, která bude usilovat o závaznou garanci vlády Spojených států, že radarový obranný systém bude začleněn do řízení a velení NATO.“ To je usnesení sjezdu zelených.
Zadání zní, porovnat a zjistit, zda je první naplněním druhého. Není to akademický úkol. Jde o budoucnost české politické strany s mezinárodní značkou a velkým potenciálem.
Nositelé dvou odlišných interpretací závěru summitu NATO k radaru se střetnou možná už na dnešní republikové radě zelených. Naznačili to vysocí představitelé strany jako první místopředsedkyně Dana Kuchtová, místopředseda Ondřej Liška nebo šéfka republikové rady Olga Zubová. Všichni tři se spíše domnívají, že usnesení jejich sjezdu naplněno nebylo.
Na druhé straně zelené barikády stojí nepřekvapivě předseda Martin Bursík. Překvapením by bylo, kdyby jinou pozici než on zaujala šéfka poslaneckého klubu Kateřina Jacques.
Až se dostanou tyto spory více na veřejnost, budou asi působit dojmem, že jde o slovíčkaření. Ale za těmito interpretačními diskusemi se skrývá vážnější rozpor. Spočívá v chápání zeleného poselství. Čím vyšší postavení zaujímá politik, tím větší má tendenci naslouchat jen členům téhož klubu. Jak říkala bývalá česká hlava státu, „těm mým spřáteleným prezidentům“. V obhroublejší podobě tento pocit výjimečnosti pěstuje český premiér, když zachází s veřejným míněním jako s onucí. Zato rád šperkuje své věty slovy: já s Georgem Walkerem Bushem…
Zelení bývali sympatičtí tím, že se před podobnými autoritami neposadili s psím výrazem na zadek. Zastupovali lidi nejen s ekologickým cítěním, ale také se zvýšeným citem pro důstojnost. K tomu patřila prostořekost a s ní spojená schopnost zvolat, že král je nahý.
Tato tradice by musela dovést SZ k tvrzení, že NATO jejich usnesení nenaplnilo. Jenže… Takový Ondřej Liška ještě poměrně nedávno chodil i do televize v pomalovaném tričku. Dnes se nehne bez kravaty. Ta k členovi establishmentu patří.
Pomyslné kravaty fungují kolem zelených krků jako škrtič prostořekosti. Není divu, že mnozí modrají. Ke smrti udušením patří okamžik blaženosti. Pak teprve dotyčný natáhne tenisky.

Alexandr Mitrofanov
vyšlo 5.4. v Právu
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •