Mnoho splněných snů

{mosimage}Od čtvrtka už nejde hlavně o kriminální a osobní příběh bratrů Josefa a Ctirada Mašínových, jimž (do Josefových rukou) udělil ve Washingtonu český premiér vyznamenání. „Splnil jsem si sen,“ řekl Mirek Topolánek.
Odteď nejde už jen o krvavou kaluž z temné historie studené války. O vzpomínku na antikomunistický gang mladých patriotů z počátku 50. let.

Nejde o „detaily“. O vystřelené oko hasiče, který byl povinen hasit stoh zapálený „třetím odbojem“. O zastřeleného pokladníka, jenž byl před lupiči povinen bránit skoro milión korun na mzdy. O omámeného policajta, který byl „našimi hrdiny“ podříznut. Lahodilo jim to? Nejde ani o další čtyři muže v uniformách, většinou z východoněmecké zóny. Měli shora rozkaz výjimečně pravdivě zdůvodněný: chytit nebezpečné zločince.
Doposud jsme si v Česku zvykali na prostoduchou přímočarost politického suterénu v horní parlamentní komoře, která periodicky posiluje humanismus oslavou řezníků a demokracii vymýšlením zákazů.
V mejstříkovské dikci je to skoro úsměvný folklór. Člověk má málem pochopení pro úpornou snahu určitých lidí přimknout se k heroickým časům velkého utrpení, když už sami trpěli leda tak ve frontě na banány. Věru nemnoho bylo těch, kteří za dobrou věc riskovali vlastní svobodu.
Ale to, oč tu od předvčerejška – od Topolánkova „splněného snu“ – běží, je něco nového: první krok k začlenění ideologicky zdůvodněných řezničin do panteonu státní, stále ještě demokratické politiky. Demokracie je vždy méně, jestliže skutek, naplňující přinejmenším formální znaky zločinu, ocení čestným rituálem předseda vlády. A legitimitu taková vláda vskutku už nemá, jestliže neřekne šéfovi „ne“.
Jak si představují demokracii a svobodu někteří z těch, komu se teď s Topolánkem splnil sen podpory a propagace terorismu „dobrých hochů“ proti „špatným hochům“? Mašínové zdůrazňují, že Česko nenavštíví kvůli pouhé existenci jedné strany (s až pětinovou podporou voličů). šéfka Konfederace politických vězňů Naděžda Kavalírová si dokonce rázně po stalinsku myslí, že když se holt kácí les, létají třísky. Nebo jak jinak si vyložit její slova, že při mašínovské anabázi „se staly zlé věci“, leč „ty jsou vyváženy obrovskou myšlenkou útěku za svobodou…“? Co je, probůh, na myšlence útěku tak obrovského? A co učinili Mašínové pro svobodu své vlasti potom?
Nevadí, důležitá je příprava budoucnosti výchovou mladé generace. A tak člen mašínovské osvobozenecké armády Milan Paumer (dostane metál v Kramářově vile) objíždí školy. A studenti podle něj prý chápou, že „komunismus nebyl dobrý“. I to, že naopak bylo nutné (a dobré?) zabíjet.
Budou zářné zítřky. A mnoho splněných snů.

Martin Hekrdla
vyšlo v deníku Právo
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •