Partnerem Jednoho světa na školách je velvyslanectví státu, který mučí lidi

{mosimage}Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět přinesl do České republiky celou řadu zajímavých a důležitých děl a témat. Zejména je třeba ocenit, že se jedním z hlavních témat festivalu staly následky kruté války v Kongu. Selektivní slepota vůči některým zločinům proti lidskosti, dvojí metr a ideologický rámec ale mnohdy vedou k absurditám. Jednou z nich bezesporu je, když české středoškoláky bude o lidských právech poučovat projekt pořádaný ve spolupráci s velvyslanectvím státu, jehož prezident se před celým světem přiznal, že jeho tajné služby používají mučení, a odmítl jim v tom zabránit.

Zdá se vám snad, že blábolím, protože seriózní organizace Člověk v tísni přece nespolupracuje s žádnou exotickou diktaturou, u níž by mučení šlo předpokládat? Máte bezpochyby pravdu. Partnerem jednoho světa na školách není žádná diktatura, jsou jím demokratické Spojené státy americké. Stát, který byl opakovaně pranýřován celou řadou lidskoprávních organizací za porušování lidských práv a jehož prezident o tomto víkendu vetoval zákon, který měl zakázat jeho ozbrojeným složkám mučit zajatce.

Odmysleme se na chvíli od jmen. Představme si stát XY, který vede po světě dvě agresivní války a na veřejnost přitom prosáknou informace, že mučí zajatce. Občanskou společnost státu XY takové zprávy pobouří a po rozsáhlé veřejné diskuzi schválí parlament dané země zákon, který mučení zakáže. Prezident daný zákon vetuje s odůvodněním, že jde o „praktiky, které prokázaly svou účinnost“. Mohlo by někde velvyslanectví takového státu představovat věrohodného partnera pro šíření lidských práv na veřejných školách?

Na hlavní stránce projektu Jeden svět na školách je logo velvyslanectví USA. Za peníze státu, který mučí lidi, se budou čeští školáci dozvídat o lidských právech. Smyslem projektu je prý „využití potenciálu dokumentárních filmů a dalších audiovizuálních prostředků k oslovení mladých lidí“. Ano, názornost filmů je jejich velkou předností – je-li ale využívána jednostranně, je tato názornost velmi nebezpečná. Správným názvem pro ni je v takovém případě propaganda. Možná ale, že ještě názornější by bylo, kdyby si čeští školáci na vlastní kůži, ale pod vedením zkušených instruktorů (velvyslanectví USA je jistě rádo dodá) vyzkoušeli waterboarding, elektrošoky či jiné z oněch účinných praktik. Případně by si alespoň mohli udělat malý test, zda se na ně také vztahují ona všeobecně platná lidská práva. Za občanství USA a jiných států Západu by byly body plus, body mínus by se přidělovaly za špatné náboženské či politické přesvědčení či přílišnou zvědavost (ta by mohla vést k tomu, že se člověk ocitne „ve špatný čas na špatném místě“ a coby „sprostý podezřelý“ svá práva ztratí). Pro výherce testu by mohla být zorganizována exkurze na nějaké humanitární a lidskoprávní místo. Napadá mě kupříkladu Guantanámo…

Ondřej Slačálek

Převzato z www.blisty.cz

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •