Před štítem, za štítem

{mosimage} Iluzemi živa jest politika.A tak bych se nedivil, kdyby jednou z nich byl i názor, že George W.
Bush utrpěl na summitu Severoatlantické aliance v Bukurešti porážku. Jistě, poslali ho k šípku s konfrontační protiruskou provokací prvního řádu – s brzkým přistoupením Ukrajiny a Gruzie k NATO.

Žádné veto však nepadlo ke středoevropskému štítu, jehož součástí bude US radar v Brdech. Naopak, pětadvacet zbylých (tedy „neamerických“) členů NATO uznalo důvody USA. A dalo si za domácí úkol se k tomu štítonoši ještě víc přitulit.
Ale to vše už přece v Moskvě dohodli Riceová a Gates s Medvěděvem a Putinem. Bukurešť tenhle – naprosto totožný – výsledek jenom potvrdila.
Výjimečně souhlasím s Martinem Bursíkem, že všechno ostatní je jenom hra se slovíčky a – dodávám – lichými nadějemi. Bahenní koupel v iluzích.
Nebojme se do toho škopku nahlédnout. Pnutí v Alianci těžko kdo popře. Ještě těžší je však pominout, že vojenským velitelem NATO je vždy americký generál. A že vojenský rozpočet USA dávno překročil půl biliónu dolarů – polovinu zbrojních výdajů zbylých států světa a několikanásobek obranných rozpočtů ostatních členů Aliance. Kdo asi pohlídá technikálie, časové lhůty a toky peněz? Čí firmy se napasou?
Ano, Bush v Bílém domě končí a bohdá i republikáni. Společnou – jen v detailech se lišící – posedlost protiraketovým štítem však s republikány demokraté sdílejí na mnoho procent. A Obama s McCainem se nepřou o světové četnictví USA ani o americký mesianismus. Hillary Clintonová osobně redigovala „strategii národní bezpečnosti“ pro CAP (Center for American Progress), v níž je seznam nepřátel identický s černou listinou neokonzervativců (hlavními rivaly jsou tam Čína a Rusko, nikoli írán).
Odpůrci amerických plánů s natoidní polevou občas v zoufalství vytahují – jako spásnou alternativu – Evropskou unii a její „společnou obranu“. Jenže to asi nečetli Lisabonskou smlouvu, kterou jinak vehementně prosazují: protokol číslo 4, doplňující článek 27, jasně říká: evropská obrana „respektuje povinnosti“ a je „kompatibilní“ s rámcem NATO, které zůstává „základem“ obrany EU. Tak si to evropské elity smluvily.
Demokracie je také smlouva, obvykle s občany. Měla by být. K radaru však Alexandr Vondra řekl, že vláda „má právo“ konat proti většině. Karel Schwarzenberg k témuž pravil, že politik činí nepopulární kroky, protože má „svou povinnost vůči své vlasti“.
Nejlépe to řekl Dick Cheney na otázku televize ABC, zda mu nedělá starosti odmítavý postoj většiny Američanů (k angažmá v Iráku). „Ne,“ odpověděl. „Nemůžete se nechat vychýlit z kurzu na základě fluktuací v průzkumech veřejného mínění.“
Je dobré chránit se před „darebáckými státy“ a šílenými nápady jejich elit, které pohrdají vlastními občany. Ale víme vždy dobře, kdo je kdo?

Martin Hekrla
vyšlov 5.4. 08 v Právu
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •