Rivalové na cestách

{mosimage}Dva rivalové se v minulých dnech vydali na cesty. Jiří Paroubek odjel do Sýrie. Poté, co se to zjistilo, spustil se rámus, co že dělá šéf opozice v autoritářské zemi, kde se setkává s jejími vedoucími představiteli.

Paroubkova ex post vysvětlení a protiútoky nezakryjí smíšený pocit z jeho cesty. Uvedu hodnocení čtenáře K. L. z Brna, s nímž souhlasím: „Do Sýrie jezdí více politiků, nakonec když byl tento stát součástí protisaddámovské koalice, tak to nevadilo… Je-li však pravda, že cesta byla placena Syřany, tak je to podle mne příklad šetření na nesprávném místě… O tom, co tam skutečně Paroubek dělal, se asi moc nedozvíme.“ Jedno je ale jisté. Jiří Paroubek v Sýrii nepracoval na uzavření smluv, které by změnily bezpečnostní situaci České republiky směrem k větší nejistotě. Neprodukoval memoranda, kvůli nimž se zhoršuje pozice země v Evropské unii. A nikoho kontroverzního nevyznamenával.
Toto všechno naopak stihl za pár dnů návštěvy Washingtonu Mirek Topolánek. Cenné je, že premiér na americké cestě píše a v MFD zveřejňuje deníček. Vysvětluje v něm důvody svého chování.
Podle toho, co nám sděluje, jde o velkého muže s duší puberťáka. Tak popisuje okamžik slasti: „Půjčil jsem si v Las Vegas auto a vyrazil směrem ke Grand Canyonu… Zapnul jsem tempomat, dal si na hlavu klobouk a pustil muziku. Jel jsem pouští, pozoroval zrcadlení vzduchu nad dálnicí a připadal si jako člověk, kterému se plnil chlapecký sen: byl jsem v Americe.“
A pak dodává, že od té doby zmoudřel a že už ví, „že ta obrovská země není černobílá, že to nejsou jen beatnici, John Lennon, Vinnetou…“ Co s takovým člověkem za běžných okolností? Poplácáte ho po rameni a vlídně povíte: „Dobrý, chlape, zvlášť ten Američan Lennon se ti povedl. A Vinnetou, to taky není špatný fór.“
Jenže to je český premiér. Nechal si vyrobit vlastní plaketu a najust ji dal člověku, jehož jméno rozděluje společnost, protože zabiják je zabiják za jakékoliv ideologie.
A propos, čtenář J. B. mi včera napsal: „Mašínovi nevadí placka od absolventa komunistického vojenského gymnázia?“ Přesný postřeh.
Znám argument, že za premiéra si můžeme sami, protože MY jsme ho zvolili. Žádné MY neexistuje. Topolánkovu ODS volil určitý počet lidí a ostatní by to v životě nenapadlo. Premiérem také je pouze proto, že našel správný klíč k dušičkám dvou poslanců, kteří svou funkci získali jen z toho důvodu, že jejich voliči Topolánka za žádnou cenu nechtěli. Panebože, pokud jsi, za co nás takhle trestáš?

Alexandr Mitrofanov
vyšlo v deníku Právo
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •