Zelený zoopark

{mosimage}Sotva šéf zelených Bursík v pondělí pohovořil o vývoji ve straně coby o „procesu, který jde po spirále stále hlouběji“, došlo na jeho slova.
Ne sice vystoupením Olgy Zubové a Věry Jakubkové z poslaneckého klubu, stalo se něco horšího: obě bojovnice sepsaly čtyři podmínky setrvání – jakési „čtyři artikuly pražské“ – a daly odpůrcům týdenní lhůtu. To není oddechový čas, ba ani ticho před bouří. Semele se to hned.
Darmo předevčírem složila funkci šéfky klubu Kateřina Jacques, což prý byl – cituji z Bursíkovy ódy na radost (a přítelkyni) – „státnický krok“ a gesto „mimořádně veliké“. Olga Zubová v úterý toto gigantické státnictví bezděčně zkarikovala vlastním odchodem z místopředsednictví klubu. Hlavně však vzpurný tandem a jeho pilní poradci konflikt vyhrotili.

Především požadavek, aby jednání klubu byla otevřená vedení Strany zelených a její republikové radě (plné Bursíkových odpůrců), není jen návrh na institucionalizovaný holubník.
Je to narušení dosavadního absolutismu řídícího centra, které je závislé na kabinetním rozhodování – a to už od dob, kdy zákulisními manipulacemi „převzalo“ Stranu zelených smetením předcházející garnitury Beránek–Patočka. Jinak jednat nikdy neuměli. Scházejí se po dvou, po třech. A konají „třeba i silou, Katuško“.
Ještě je ani nenapadlo, že se jim ke stolu cpe jejich vlastní strana. Na co?
Také druhý požadavek vzpurných poslankyň na klidu u zelených ani v koalici nepřidá. Vycházet zároveň z programu zeleného, koaličního i vládního se lehko říká, leč těžko plní. Všechny „kolektivní scénáře“ jsou vždycky výsledkem kompromisů a vždy také mohou být –- bod po bodu -předmětem různých interpretací. Jedinou nespornou nepatřičností je americký radar v Brdech. Vše ostatní – od tunelování zdravotnictví až po krmení církví státem – snese nejrůznější výklady. Kdo bude soudcem?
Zelení ze všech nejméně! Přikyvovali nakonec všichni Bursíkovým apelům na úlevně neideologickou „věcnost“. Tleskali tlachům, že dělení na pravici a levici je zastaralé. A teď mají emoce z pravicové vlády a ztrácejí orientaci.
Bude jistě zajímavé – další požadavek poslankyň – zveřejňovat menšinové názory. Propracují-li se konečně od citů a dojmů – k pojmům. Z hlediska politického marketingu budou se však dál jevit jako partaj rozhádaná, nečitelná, nepředvídatelná – a nevolitelná už vůbec nikým. Ani „slušnou pravicí“ z unionistického elektorátu, ani instinktivní „novou levicí“ nastupující generace, kterou klasické partajní proudy ne a ne oslovit.
Myslím, že Zubová s Jakubkovou mohli včera vystoupit z klubu rovnou.
Aspoň by byla legrace – a naši zelení jedinou stranou na světě, která by měla identický počet ministrů a poslanců. Jestliže totiž navrhly, aby hlasování klubu bylo konsensuální (tedy právo veta), zahájily už boj.
Bursík si ho zaslouží. Ale i zelený klub si zaslouží ve svém čele Přemysla Rabase, exředitele zooparku.

Martin Hekrdla, převzato z Práva z 18. 6. 2008
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •