Co po historickém vítězství Baracka Obamy?

Žil jsem za hranicemi mnoho let, ale vyrostl jsem v USA, a stále vlastním americký pas. Když byl Barack Obama zvolen, jásal jsem. Ale nevolil jsem ho. Chci vysvětlit obě tyto věci.

Pokud jste viděli davy v televizi, tváře mladých lidí zářily nadějí. Starší plakali. Všichni jsme věděli proč. Prošli jsme takovou dlouhou, těžkou cestou. Když jsme byli děti, začalo občanské hnutí, a nikdy jsem si nemyslel, že zažiji tohle. Tak mnoho lidí bojovalo, a tak mnoho jich zahynulo, a rasismus pokračoval. Pak to přišlo. Obama byl zvolen. Mnoho černých Američanů volilo poprvé. Ale je důležité, co nám to říká o bílých lidech. Tři čtvrtiny Obamových voličů byli bílí. Vyhrál, protože se bílí lidé změnili.

Mnoho lidí na levici a liberálů nevěřilo, že se to stane. Patnáct měsíců jsem říkal Američanům a Britům, že velice mnoho bílých bude volit Obamu, obzvláště v primárkách, protože je černý a oni nechtějí žít v rasistické zemi. Každý mi říkal, že se mýlím.

Bylo to důležité, protože rasa je ve Spojených státech tak důležitá. Naše nejhorší válka, občanská válka, byla vybojována kvůli otroctví. Občanské hnutí bylo nejdůležitějším hnutím ve dvacátém století. A za otroctvím je něco o čem se mluví méně, fakt, že národ byl vystavěn na jedné z největších genocid dvacátého století, vyhlazení indiánů.

Nyní je černý muž prezidentem. Nikdo není hlupákem. Nikdo si nemyslí, že je to konec rasismu. Ale znamená to, že mnoho Američanů se změnilo. Proto je to historické. Mladí lidé většinou neslzeli. Nevěděli, jak dlouhý a tvrdý ten zápas byl. Nebyli v generaci, která v šedesátých letech snila, a pak viděla, jak se naše sny mění v bahno. O mnoho více z nich volilo Obamu. Naděje je pro ně teď to hlavní.

Rasa je velkou věcí, ale není to jediný důvod, proč lidé měli naději a plakali. Ať už Obama udělá či neudělá cokoliv, voliči odmítli válku. John McCain byl tvrdě pro válku v Iráku. Hlas, který zvítězil, nemusí znamenat mír, ale znamená, že většina Američanů chce mír.

Pak je zde třída. Po více než jednu generaci politici oslavovali trh, sobectví a soutěž. Pracující lidé byli ždímáni. Američané středních příjmů nevydělávají více za hodinu než jejich prarodiče. Práce se stala tvrdší, rychlejší a často více ponižující. Zůstalo také méně veřejných služeb, než jich bylo před 30 lety. V průzkumech veřejného mínění přibližně 80 procent Američanů říká, že se zemí je něco zásadně v nepořádku. Velká většina věří, že životy jejich synů a vnuků budou horší než jejich vlastní.

Nerovnost masivně vzrostla. Obama neříká „pracující třída“, říká „střední třída“ způsobem, který používají politici v USA, když myslí „pracující třída“. Ale vyslovil slovo třída a řekl „dost“.  A když propukla úvěrová krize, většina pracující třídy se rozhodla, že je čas volit ve svém zájmu.

Takže – rasa, válka, třída. To je v USA rozhodující bod obratu. Ale to je jen polovina příběhu, protože já jsem nevolil pro Obamu. Mohl jsem. Skoro celá má rodina a většina mých přátel tak udělali. Nezkoušel jsem je od toho odradit. Neříkal jsem jim ani to, že USA teď potřebuje skutečnou sociální demokracii. O tom volby nebyly. A neříkal jsem jim, že neexistuje rozdíl mezi Obamou a McCainem, protože každý hlupák ví, že je.

Ale neříkal jsem jim, že jsem Obamu nevolil.

První důvod proč jsem nevolil Obamu byl Afghánistán. Žil jsem tam dva roky. Obama mnohokráte slíbil, že tam vyšle mnohem více vojáků a zabije mnohem více Afghánců. Na tom se nechci podílet.

Tak jednoduché to pro mě je, ale zároveň  je to mnohem komplikovanější. Někteří lidé říkají, že Obama po zvolení nedodrží své sliby. To není tak úplně pravda. Mnoho toho neslíbil.

Obama volil svá slova opatrně. Slíbil odsunout všechny bojové jednotky z Iráku v šestnácti měsících, pokud budou dobré podmínky. Neslíbil svatby gayů. Slíbil prozkoumávat obchodní kontrakty, ale neslíbil opustit Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA). Slíbil rychlou akci ohledně vzdělání, práce, energie, změn klimatu, pokud to dovolí ekonomika.

Co ho lidé slyší říkat je to, co mají ve svých srdcích. Jejich srdce jsou s ním, takže jeho musí být s nimi.

Ale musíme čelit faktům. Obama je také preferovaným kandidátem vládnoucí třídy. McCain měl pravdu, když tvrdil, že média straní Obamovi. V posledních dvou letech šly peníze k Demokratům, ne k Republikánům, a ne pouze malé příspěvky online. Obama měl více peněz než jakýkoliv kandidát kdykoliv, a jeho největšími dárci byly investiční banky na Wall Street – Goldman Sachs, Merrill Lynch a zbytek.

To dává smysl. Americká vládnoucí třída doufá, že Obama oživí impérium. Jejich vláda na Irákem je křehká. Prohrávají v Afghánistánu. Když podniklo Rusko invazi do Gruzie, americký ministr obrany musel jít do televize říci, že USA nepošlou vojáky do Gruzie. Bush je nenáviděn po celém světě. Toto není impérium, které si může dovolit bojovat další válku.

Vojáci chtějí pryč

Z hlediska pohledu vládnoucí třídy je to ještě horší. Většina Američanů je proti válce v Iráku. Vojáci chtějí pryč. V druhé světové válce jeden ze dvou těžce zraněných vojáků zemřel. V Iráku a v Afghánistánu přežije deset vážně zraněných mužů na každého jednoho mrtvého. Ale jsou zranění. Můžete je vidět v malých vesničkách Ameriky, odkud vojáci většinou pochází. Jezdí na svých vozících s americkou vlajkou. Minulé léto šla má 82letá matka do geriatrické nemocnice. Polovina lidí v její fyzioterapeutické skupině byli vážně zranění mladí muži.

Každý evropský vůdce se přetahuje, aby získal Obamu. Sociální demokraté, kteří vždy měli rádi systém, ale nenáviděli Bushe, jsou nyní zamilovaní do nového prezidenta. A to přesahuje tyto hranice. Poslouchejte lidi, co znáte, kdekoliv na světě.

Může Obama zachránit impérium? Možná. Zradí naděje lidí? Možná. Možná ne. To závisí na rovnováze sil.

První věc v rovnováze sil, ale nikoliv nejdůležitější, je, co Obama sám chce. Jeho první kniha, publikovaná před tím, než byl zvolen, odhaluje řádného a přemýšlivého mladého muže. Ale byl loajální americké vládnoucí třídě. Jeho oblečení a způsoby ho řadí k vládnoucí třídě.

Připravuje obyčejné Američany k tomu, aby zaplatili za hříchy systému.

Slyšel jsem lidi na levici říkat, že Obama je předurčen zradit naděje svých podpůrců. Nesouhlasím. Co udělají mainstreamoví politici, záleží na tlaku na ně.

Obama má teď před sebou dvě cesty. Může obnovit impérium skrze oběti. To dělali Bill Clinton a Jimmy Carter.

Nebo se může vydat cestou Franklina Delana Roosevelta. Ten byl prezidentem ve třicátých letech 20. století, během recese. Prosadil Nový úděl, který přinesl nějakou práci, a světová válka jí přinesla ještě více. Roosvelt nebyl žádným zastáncem pracujících, ale ti si to přesto mysleli, a během jednoho roku a s více jak 200 okupovanými továrnami, se jim podařilo zdvojnásobit množství v odborech organizované pracovní síly na 37 procent. Roosvelt nezničil impérium či kapitalismus – zachránil a expandoval obojí. Ale udělal to tak, že se postavil tak nalevo, že se lidi postavili za něj. Každý mezi americkými politiky a médií ví, že cesta „Nového údělu“ je pro Obamu otevřená. Je riskantní. Pozdvižení se může vymknout z rukou. Ale je tam.

Nevím, kterou cestou se Obama vydá. Nebude vést boj za jiný svět, stejně jako ho nevedl Roosevelt. Fungoval jako brzda, ochočoval si hnutí. Obama bude fungovat stejně. Ale mnoho lidí v generaci mých rodičů se domnívá, že Roosevelt vedl křížovou výpravu.

Lidé se domnívají, že prezident Kennedy podporoval hnutí za občanská práva. Nepodporoval. Byl jsem součástí mírového hnutí, které vyvedlo USA z vietnamské války. Podařilo se to díky odvaze rolníků Jižního Vietnamu, demonstracím v USA a americkým vojákům, kteří odmítali bojovat. Protiválečné hnutí probíhalo za prezidenta Johnsona a přiměli jsme Nixona, republikánského jestřába, aby skončil válku. Zvítězili jsme, protože jsme mobilizovali více podpory různých druhů.

Klíčem jsou dvě skupiny lidí. Jedna jsou to aktivisté, kteří učinili z Obamy prezidenta. Druhou je odpor po celém světě.

Obrovské zástupy

Začnu s podporovateli Obamy. Do jeho kampaně se vložily stovky tisíc lidí. Je to kampaň na úrovni v USA během posledních 40 let nevídané. Obama shromáždil na politika obrovské zástupy – během volební noci to bylo 75.000 v Portlandu, 100.000 v St. Louis a 250.000 v Chicagu. Davy podobného počtu shromáždilo v posledních letech protiválečné hnutí, a hnutí za práva imigrantů mělo milión v ulicích Los Angeles. Ale co je nového na kampani Obamy je počet aktivistů, a ti chtějí změnu.

Změna je slovo, které může znamenat všechno a nic. Otázkou je, co znamená pro tyto aktivisty.

140.000 v 800 městech demonstrovalo proti změnám klimatu. 350.000 lidí pochodovalo proti válce v New Yorku a 400.000 pochodovalo za práva imigrantů v Dallasu – v nepravicovějším městě ve státě Texas. Pak po dobu roku a půl, nic. Jeden aktivista bojující proti změnám klimatu mi řekl: „Všechen kyslík opustil místnost.“ To není proto, že tyto kampaně kontroluje Demokratická strana. Je to proto, že řadoví aktivisté se domnívali, že demonstrace by poškodily Obamu.

Klíčovou otázkou je, zda tyto kampaně, a nové kampaně, zůstanou potichu. Spousta lidí v Demokratické straně budou hájit tento přístup.

Zde může levice způsobit rozdíl. V každé kampani potřebujeme lidi, kteří budou tlačit Obamu k činu.

Píši z Británie a nejsem uprostřed víru věcí. Nemůžu cítit vzduch v hnutích. Ale hádám, že levice v prvních chvílích argumentačně nezvítězila. Lidé budou chtít čekat na Obamu. Ale zásadní věcí je, aby lidé v hnutí slyšeli tyto argumenty, zatímco budou pozorovat, co dělá vláda.

Zdali budou slyšet tyto argumenty či ne, závisí na dvou věcech: kolik lidí v hnutí je pronáší a jak je pronáší. Existují cesty, jak způsobit, aby vás poslouchali lidé, kteří s vámi nesouhlasí a jsou cesty, které způsobí, že vás odmítnou, i když máte pravdu. Je to těžké ukormidlovat, protože si nemůžete dovolit neříkat lidem pravdu. Abyste správně nastavil styl argumentů, musíte začít od dvou věcí.

Jednou z nich je t, že jak levice, tak aktivisté pro Obamu jsou v globálním boji na stejné straně. Pokud nebudou moci být aktivisté za Obamu přesvědčeni, všichni prohrajeme.

Druhý je ústřední argument, že nezáleží ani tak na tom, co Obama ve skutečnosti udělá či ne – na tom se nemusíme shodnout – ale zda to vyvolá hnutí či ne. Pokud se domníváte, že Obama udělá tu pravou věc, potřebuje veškerý tlak zdola, aby byl posílen. Pokud si myslíte, že neudělá, potřebujeme ho donutit. Skutečným argumentem, který bude relevantní během několika následujících let, bude „pochodujeme?“.

Není jasné, jakou cestou se vydají Obamovi aktivisté. Je možné, že mu budou věřit, nebo víru ztratí a ustoupí směrem k cynismu. Takové věci se dříve stávaly. Ale já si to nemyslím. Směr americké politiky se už od hurikánu Katrina obrací doleva. Američané nejsou více levicoví, protože přišel Obama. Obama přišel, mluvě tak jak mluvil, protože jsou Američané více levicoví. Dlouhé války a ekonomická krize budou lidi pravděpodobně tlačit doleva.

Můžeme se hrát o vše. Levice musí být jen trpělivá v hovoru a rozhodná v akci.

To jsou USA. Co se však stane ve zbytku světa, je také zásadní. Na jedné úrovni budeme čelit těm samým tlakům. Naděje a podpora pro Obamu bude vysoká, dokonce i na Středním Východě a v Latinské Americe, kde lidé znají impérium nejlépe. Etablovaní politici všech politických odstínů jsou zastrašení. Mnoho z nich se obrátí k Obamovi, jako mnoho lidí, kteří si myslí, že Bush byl problém.

Důležitější bude stav globálního hnutí. Jestli budou Afghánci a Palestinci stále bojovat, světová situace a americké mírové hnutí se transformuje. Pokud budou mírové pochody v Evropě velké, a jestli zde budou velká hnutí proti tomu, aby za krizi zaplatili obyčejní lidé, američtí aktivisté o tom uslyší.
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •