Fašismus – znej svého nepřítele

Britská národní strana (British National Party – BNP) je v současnosti největší fašistickou stranou ve Velké Británii. Má téměř 50 zastupitelů a dodává tak nacistům punc legitimity.

Ale její zakladatel byl otevřeným zastáncem Hitlera a její současný šéf Nick Griffin byl odsouzen za článek, ve kterém popíral holocaust.

Obě české fašistické strany s parlamentními ambicemi jsou spojené i s BNP. Nick Griffin dokonce řečnil na poslední veřejné akci Národní strany letošního 28. října (viz. listopadová Solidarita).

Velkým vzorem Dělnické strany je Národně demokratická strana Německa (Nationaldemokratische Partei Deutschlands – NPD), jež se vzhlíží v Hitlerově NSDAP, má poslance v zemských sněmech spolkových zemí Sasko a Meklenbursko-Předpomořansko a udržuje čilé kontakty s britskou BNP. Šéf Dělnické strany Vandas se opakovaně účastnil akcí NPD, na kterých přesvědčoval posluchače, že není žádným slovanským podčlověkem, ale loajálním spojencem lidí, kteří si nárokují Velké Německo v hranicích roku 1939, tj. včetně Sudet a tudíž i Litvínova.

18. listopadu se objevil na internetu seznam 12 800 členů a sympatizantů BNP. Pravděpodobně se jedná o pomstu někoho ze zaměstnanců BNP. Tento seznam nyní slouží např. odborářům k tomu, aby tlačili zaměstnavatele k propuštění členů BNP.

Jeden zdroj uvnitř BNP řekl novinám: „Spousta lidí odchází ze strany a všichni jsou naštvaní.“

Britský týdeník Socialist Worker prošel zveřejněný seznam a zjistil několik zajímavých skutečností. Jednak je jen asi čtvrtina lidí na seznamu aktivních členů.

Dále seznam odporuje rozšířené hypotéze, že členové BNP žijí v oblastech se zvýšeným počtem imigrantů. To se však tyká pouhých 7 procent lidí na seznamu. Naopak typičtí fašisté spíš žijí na okrajích větších měst a na malých městech s nižší než průměrnou imigrací.

Další oblíbenou tezí je, že se fašisté rekrutují převážně z frustrované „bílé dělnické třídy“. To je však příliš poplatné tvrzením samotných fašistů, kteří se rádi stylizují do role obránce obyčejných lidí. Seznam mluví jiným jazykem:

 

Z tohoto seznamu je vidět nepoměrný podíl střední vrstvy na skladbě základny fašistické organizace. I Griffin sám je z privilegované rodiny a chodil na soukromé školy.

Stejně mluví i nedávná studie z University of Essex. Tam zkoumali vztah mezi sociální skladbou čtvrti a mírou podpory, kterou získala BNP.  Jejich závěrem bylo, že „kořeny jejich podpory se nacházejí mezi nižší střední třídou“.

Stejní vědci také vyvrátili mýtus, opět šířený samotnými fašisty a akceptovaný masmédií, že jejich voliči se rekrutují hlavně ze zklamaných voličů sociální demokracie. „Naše studie také naznačuje, že BNP získá volební podporu od odpadlíků ze všech tří největších stran (Labouristické, Konzervativní a Liberální strany), nikoliv jen z Labouristické strany. Získá přitom nejvíce od konzervativců a nejméně od labouristů.“

Znamená to, že stále platí klasická marxistická analýza fašismu, která vznikla ve 20. a 30. letech minulého století spolu se vznikem fašistických hnutí. Klasifikuje je jako hnutí vyjadřující zoufalství  „maloburžoazie“ čili střední vrstvy. Rétoricky se fašismus obrací jak proti hnutí pracujících, tak proti vládnoucí třídě. V praxi se však fašistické hnutí obrací vždy jen proti nejslabším – jako např. nyní na litvínovském sídlišti Janov – a proto ho vládnoucí třída systematicky využívá hlavně jako beranidlo proti organizacím pracujících.

Mussolini i Hitler se nakonec dostali k moci jen díky podpoře vládnoucích.

Pro dnešní boj proti fašismu je důležité odhalit jejich skutečnou povahu a oddělit tvrdé nacistické jádro od měkkého rasistického prostředí, ve kterém chtějí růst. A fašisté si dnes právem vypočítají větší šance s postupující hospodářskou krizí.

Z toho hlediska je problematická taktika největší antifašistické organizace v Čechách. Ve svém prohlášení k Janovu píše Antifašistická akce, že rezignuje na konfrontaci s nacisty z Dělnické strany v Janově, protože čelí kriminalizaci antifašistů ze strany policie. Takové kriminalizaci je těžké se vyhnout úplně, ale předchází se jí co nejširším hnutím. Na druhou stranu se takové hnutí ale nesmí bát fyzické konfrontaci s fašisty, pokud je to možné, aby tak fašistické akce redukovalo na jejich tvrdé jádro.

V 80. letech organizovala francouzská SOS Racisme velké demonstrace proti fašistovi LePenovi a jeho Národní frontě (Front National – FN). FN nerušeně rostla dál než radikálnější síly mezi antirasisty vedly demonstrace do přímé fyzické konfrontace s fašisty. Taková konfrontace je nejúčinnější, když je protidemonstrace ani ne přehnaně militantní, ale především velká a dokáže, že fašisté jsou v menšině.

Protiromský rasismus je v ČR hluboce zakořeněný a nevyužívají ho jen fašisté. Čeká nás hodně práce. Učit se přitom můžeme i od britských antifašistů, kteří dokázali fašisty držet už od 30ých let 20ého století.

 

Šéf Dělnické strany Vandas u německých nácků zde

Německá NPD si nárokuje Velké Německo i s Rakouskem a se Sudety (malá mapa uprostřed stránky) zde

John Tyndall (vlevo) založil BNP zde

Šéf BNP Nick Griffin ještě jako hlavní organizátor fašistické Národní fronty (National Front), na tričku nápis Bílá moc zde

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •