Izrael: státní terorismus

V souvislosti s palestinsko-izraelským konfliktem se na veřejnost dostává spousta mýtů, které mají ospravedlnit vznik a postup židovského státu.

Slovo terorismus se v mediích používá výhradně v souvislosti s arabskou stranou konfliktu. Naprostým tabu je militantní historie sionistických skupin, které se v boji za vznik státu Izrael uchylovaly ke stejným teroristickým útokům na civilisty, které dnes tak odsuzují. V červnu 1946 židovská teroristická organizace Irgun zorganizoval výbuch v hotelu Krále Davida, při které zahynulo 91 osob a 46 bylo zraněno.

Na tuto teroristickou akci se Židé převlékli za Araby. Použili tak taktiku, kterou použil například Hitler, když podpálil Říšský sněm a svedl to na komunisty. Stejnou taktiku používalo i NATO, které pod názvem Gladio organizovalo teroristické útoky, ze kterých byly během studené války obviňovány levicové organizace. Účel byl stejný. Přímět místní obyvatelstvo k odporu proti druhé straně. Mezi operace Gladio patřil například výbuch na hlavním nádraží v Boloně, v srpnu 1980. Zahynulo při něm 85 nevinných civilistů a 200 jich bylo raněno. 22. listopadu EU vydala rezoluci odsuzující tyto NATO organizované teroristické útoky.

Tato brutální taktika manipulace veřejného mínění tedy není nová, ale ani překonaná. Stačí se seznámit např. s obsahem tzv. Dagan Plan, plánem Meira Dagana, který byl poradcem Sharona. 17. prosince 2001 ve francouzském Le Mondu vyšel článek Sylvian Cypelové, který popisuje obsah Daganových plánů a operace Justified vengeance (Ospravedlnitelná pomsta). Byl to plán jak se zbavit Arafata a definitivně kolonizovat Palestinu. K ospravedlnění radikální vojenské akce měly posloužit Izraelem zinscenované teroristické útoky na vlastním území. Plán dokonce obsahuje i číselně vyjádřené množství mrtvých v časovém horizontu. Z útoků pak měli být obviněni Palestinci.

Ani tentokráte není pravda, že Hamás nebyl vyprovokován.

Pokračující izraelská okupace představuje pro palestinské obyvatelstvo život v apartheidu, život v hledáčku izraelských ostřelovačů a všude přítomných vojáků. Izraelská vláda na okupovaných územích často vyhlašuje stanné právo, čímž naprosto znemožňuje fungování společnosti, která je tak uvržena do domácího vězení bez jídla, bez léků, bez možnosti poslat děti do školy, bez možnosti vyjít na ulici. Ale i když není zrovna zákaz vycházení, tak je Palestincům bráněno ve volném pohybu po jejich vlastním území, tzv. check pointy (kontrolní body) nutí Palestince na každém druhém kilometru procházet kontrolou dokladů. Na ozbrojených přechodech se tvoří nekonečné fronty a spolu s ponižujícím přístupem izraelských vojáků vůči palestinskému obyvatelstvu, vzbuzují v Arabech pocit naprosté bezmoci a zoufalství. Zvláště když po vedlejší oddělené silnici bez omezení jezdí židovští osadníci, kteří palestinské území dále pro Izrael kolonizují. Osadníci jsou stejně jako izraelští vojáci pozuby ozbrojení a často na Palestince také útočí. Zatím co osadníci mají zelené zahrady a bazény, tak Palestinci procházejí situacemi, kdy mají k dispozici všeho všudy dva litry pitné vody na týden. Přitom zásoby vody jsou na jejich území. K vodě je Palestincům přístup však také odepírán. Toto omezení bylo navíc podtrženo výstavbou více než osmimetrové zdí, která neodděluje okupovaná území od Izraele, ale stojí povětšinou uvnitř okupovaných území. Proč? Kopíruje zásoby pitné vody. Okupace se dále projevuje mučením, vězněním, srovnáváním palestinských obydlí se zemí a vražděním arabské části obyvatel. To vše lze najít ve zprávách mezinárodních organizací dokumentujících porušování lidských práv v Gaze a na Východním břehu. Amnesty International dokonce zašla tak daleko, že úroveň porušování lidských práv izraelskou armádou označila za válečné zločiny. To se však do našich médií hned tak nedostane.

Izraelští vojáci střílí po palestinských zemědělcích a rybářích, aby jim zabránili v obživě. Snaží se jim prostě naprosto znemožnit přežití.

A kdo si začal tentokráte? Pro ty, kteří by chtěli pominout výše zmíněný popis reality izraelské okupace, a nepovažovali by ji za státní terorismus každodenně páchaný na palestinském obyvatelstvu, tak ani když se snížím na úroveň argumentu „kdo si začal“, tak pravdu na izraelské straně opět nenajdu.

Jak píše Daniel Veselý v článku s názvem „Lze utrpení statisíců na obou stranách vůbec nazývat „pohádkou“?“

„18. prosince oznámil předák Hamasu Ayman Taha, že “příměří nebude obnoveno, protože nepřítel nedostál svým závazkům zmírnit blokádu Gazy . “Podle agentury Reuters Hamas 5. listopadu vypálil tucty raket na Izrael POTÉ, co izraelské síly zabily šest palestinských bojovníků a později sedmého. Rakety, které dopadly na izraelské město Aškelon, nezpůsobily žádnou újmu. Izrael v ten den uzavřel všechny přístupové cesty do Pásma.“

Vojenské akce okupanta se nedají označovat za obranu, ale za agresi.  Navíc, i kdybychom přistoupili na argumentaci, že Hamas si začal, to přeci neopravňuje Izrael vybombardovat civilní oblasti, kde žije více než 4000 obyvatel na kilometr. To je jako kdyby Baskové vyhodili do povětří nějaký objekt španělské vlády a španělská armáda by na oplátku vybombardovala celé Baskicko. Izrael bombarduje domy, universitu, lékárnu, zničil polovinu ambulancí v Gaze

Připomeňme si nedávné události v Řecku, kde policie usmrtila mladého studenta. Tato smrt vyvolala solidaritu a silné protesty po celém Řecku i v dalších zemích. Tak si představte tento případ a vynásobte ho ročně stovkami podobných případů v Palestině. Protože to je realita, ve které Palestinci žijí každý den izraelské okupace. 

To, že tuto logiku média v zájmu Izraele a jeho strategického spojence Spojených států ignorují, je cynická realita moci v rukou neokolonialistů.  

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •