Když se řekne ,,free”

Statisíce lidí po celém světě vytvářejí komunity a pracují v nich na společném díle.  Jejich práci nikdo neřídí, rozhoduje vždy celá komunita. Pravidla soužití a spolupráce vznikají vzájemnou dohodou všech.  Každý člověk dělá jen tolik, kolik dělat chce. Produkty práce komunity jsou k dispozici nejen jejím členům, jsou dostupné všem a jsou poskytovány zdarma.

Jejich kvalita přesto mnohdy předčí ty nejsofistikovanější a nejdražší produkty komerční. Řeč je o sociologickém fenoménu zvaném Free Culture Moovement (Hnutí svobodné kultury) a jeho nejvýznamnějším proudu Free Software Moovement (Hnutí svobodného softwaru).

Trh proti svobodě…

V 70. letech tohoto století se trh s výpočetní technikou a přidruženým softwarem ve Spojených státech prudce rozrůstal. Do této doby převládaly v oblasti softwaru zvyky z „akademického období“, kdy byly počítače a programy na nich běžící spíše záležitostí malé skupinky vědců (byť jejich produkty byly hojně užívány armádou a později i velkými korporacemi). Programy si jejich tvůrci vyměňovali mezi sebou, stejně jako jejich zdrojové kódy – program tak mohl být kýmkoli opraven či vylepšen.  S růstem trhu však do světa softwaru vrazila se vší rozhodností komerce. Produkci programů převzaly velké společnosti, které pro zvýšení svých zisků začaly prodávat pouze tzv. binární verzi programu, tj. verzi zapsanou ve strojovém kódu, kterému jádro procesoru rozumí, avšak pro člověka je zcela nečitelný. Uživatelům tak bylo zabráněno, aby zakoupené programy studovali a případně vylepšovali nebo opravovali chyby. Bez zdrojového kódu museli čekat, než daná firma uvolní na trh novou verzi příslušného softwaru, a samozřejmě za nákup této verze znovu zaplatit. V roce 1980 byl tento proces stvrzen americkým Kongresem, když bylo autorské právo rozšířeno na software. Od té doby uživatel nemohl zakoupený program ani šířit nebo využívat k jiným účelům, než pro jaké ho zakoupil.

… svoboda proti trhu

Proti tomuto vývoji vystoupil známý americký programátor a hacker Richard Stallman, který v roce 1983 založil projektu GNU a položil tak základy pozdějšímu Hnutí svobodného softwaru a jeho filosofii. Projekt GNU si dal za cíl vytvořit kompletní operační systém včetně navazujícího programového vybavení, který by zaručil svým uživatelům čtyři základní svobody:  svobodu používat program za jakýmkoliv účelem, svobodu studovat, jak program pracuje a možnost přizpůsobit ho svým potřebám, svobodu redistribuovat kopie programu a svobodu vylepšovat program a zveřejňovat zlepšení, aby z nich mohla mít prospěch celá komunita. Tyto čtyři svobody s později staly krédem celého Hnutí za svobodný software. Stallman rovněž založil nadaci Free Software Foundation (FSF), která dostala za úkol zajišťovat právní a organizační stránky projektu GNU včetně správy tzv. svobodných licencí, z nichž nejznámější je GPL  (viz níže) . Nutno poznamenat, že cíl GNU byl naplněn vznikem operačního systému GNU Linux, který je dnes (v různých distribucích) jednoznačně nejrozšířenějším svobodným operačním systémem.

Svobodné licence

Svobodné licence spravované FSF se někdy také označují termínem Copyleft (v protikladu ke Copyright). Tyto licence zaručují čtyři výše popsané základní svobody a zároveň kladou jednu podstatnou omezující podmínku týkající se odvozených produktů. Jakýkoli software, který obsahuje nějaký zdrojový kód s copyleft licencí musí být vydán rovněž pod (stejnou) copyleft licencí. Tato podmínka, která se zdá na první pohled omezující svobodu nakládání s takto licencovaným programem, naopak svobodu softwaru chrání, neboť neumožňuje komukoli využít svobodný software jako stavební kámen k vývoji softwaru nesvobodného. Tím se programy poskytnuté pod svobodnými licencemi liší od programů uvolněných jako tzv. Public Domain, s nimiž může kdokoli nakládat zcela volně. Nejznámější copyleft licence jsou GNU GPL (GNU General Public License) a GNU LGPL (GNU Lesser General Public License). Seznam všech svobodných licencí udržuje FSF na stránkách projektu GNU (http://www.gnu.org/philosophy/license-list.html).

Free culture, svoboda nejen pro software

V roce 2001 spustila svojí činnost nadace Creative Commons (CC) založená americkým právníkem Lawrencem Lessigem. Jejím deklarovaným cílem se stalo prosazovat svobodné nakládání s tvůrčími díly obecně (tedy nejen se softwarem). Lawrence Lessig definoval cíl CC jako poskytovat alternativu proti tzv. Permission Culture (Povolovací kultura), která v současnosti skrze zákonem zakotvená autorská práva a duševní vlastnictví vede ke stavu, kdy „tvůrci mohou tvořit pouze s povolením mocných nebo dřívějších tvůrců“. CC spravuje soubor licencí s názvem Creative Commons Licenses – tyto licence zajišťují podobné svobody pro nakládání s tvůrčím dílem, jako GPL či LGPL pro software, mají však (v závislosti na konkrétní licenci) různé striktnější podmínky , jako například povinnost v odvozených dílech uvádět jméno původního autora, nemožnost užívat dílo komerčně, apod.

Již o něco dříve než CC udělala krok do světa svobody nejen pro software FSF se svojí licencí GFDL (GNU Free Documentation License) původně určenou k licencování dokumentací k programům. GFDL licence poskytuje podobně jako GPL svobodu kopírování, redistribuce a tvorby odvozených děl, stanovuje však navíc další podmínky. Z nich nejdůležitější jsou povinnost licencovat odvozená díla opět pomocí GFDL (stejné jako u GPL), povinnost uvádět spolu s odvozeným dílem všechny předcházející autory a povinnost uchovávat přehled všech provedených změn. Licenci GFDL využívá pro svůj obsah například Wikipedie (založená v roce 2001)

Svoboda proti ziskům korporací

Svobodný obsah a svobodný software zejména se začínají se svým ohromným rozvojem v posledních letech stávat závažným nebezpečím pro velké softwarové korporace, jako např. Microsoft. Předražené a nekvalitní produkty většinou monopolních výrobců přestávají být schopny konkurovat vysoce kvalitním a neustále vylepšovaným svobodným programům poskytovaným zdarma. Například svobodný operační systém Linux zaznamenává již několik let raketový vzestup – na domácích počítačích sice ještě stále zaujímá pouze 2% „trhu“ oproti 90% pro Windows od Microsoftu, avšak na serverech a v rozsáhlejších sítích (firemních nebo ve státní správě) slaví nebývalý úspěch. Česká pošta používá od roku 2004 Linux na veškerých svých počítačích, stejně jako České dráhy pro řízení provozu. Od roku 2006 začala kompletně na Linux přecházet městská správa německého Mnichova, po té, co tamní radní rozhodli, že již dále nebudou vydávat ohromné částky z městského rozpočtu na poplatky Microsoftu. Microsoft i další korporace proti svobodné konkurenci bojují všemi dostupnými prostředky – kromě úmyslného znesnadňování uživatelům v přechodu od placeného software ke svobodnému také soudními spory, v nichž se snaží zpochybnit legalitu používání svobodného softwaru a lobováním u vlivných politiků. Díky tomu si zejména Microsoft stále drží dominantní pozici v západním světě, mimo něj to však vypadá zcela odlišně.

Svobodný kontinent

 Kontinentem zaslíbeným svobodnému softwaru je Jižní Amerika. Tamní vlády se v posledních letech stále více odhodlávají vzepřít se pravidelnému placení ohromných částek za licenční poplatky pro programy používané ve státní správě i dalších institucích a přecházejí právě na svobodný software. Brazílie, Peru a Chile již kompletně přešly na svobodný software a Linux, totéž udělala po „státním krachu“ i Argentina. Venezuelský Hugo Chávez nedávno rovněž nařídil výhradní používání svobodného softwaru ve státem ovládaných institucích. Argentina, Peru a Kolumbie dokonce vytvořily speciální zákon nařizující používání svobodného softwaru. Softwarové korporace se tomuto vývoji snaží bránit nabízením svých produktů vládám zmíněných zemí prakticky zdarma, avšak zdá se, že o dominanci na jihoamerickém trhu již přesto dávno přišly.

Náznaky svobody v materiálním světě

Výše popsaná svoboda a bezplatnost softwaru (i jiného tvůrčího díla) je do značné míry umožněna téměř úplnou absencí výrobních nákladů – většinou je potřeba jen počítač a trocha elektřiny. V materiálním světě, kde výroba každého kusu produktu v sobě skrývá cenu vstupních surovin a výrobních prostředků, se zdá vývoj „svobodného“ (a tím pádem velmi levného či bezplatného) produktu o mnoho složitější. První nadějné příklady však již existují. Jde například o mobilní telefon NEO 1973 (http://www.openmoko.com/), jehož softwarové i hardwarové vybavení je kompletně svobodné (jisté problémy se vyskytují u patentovaných součástek jako např. Bluetooth). V současné době bylo vyrobeno jen prvních několik kusů, které si rozebrali jeho autoři, prodávat (za velmi nízkou cenu) se má však začít již brzy. Můžeme jen doufat, že NEO 1973 uspěje a zahájí podobnou revoluci na trhu s „hmotným zbožím“, kterou na poli softwaru odstartoval před 25 lety Stallmanův projekt GNU.

Používejte svobodný software:

Kategorizovanou databázi svobodného softwaru udržuje FSF v rámci svého projektu Free Software Dictionary (http://directory.fsf.org/). Pokud si chcete najít svobodnou alternativu, ke svému komerčnímu software, bývá vhodným nástrojem rovněž Wikikpedie (http://en.wikipedia.org/wiki/Portal:Free_software/Categories či http://en.wikipedia.org/wiki/List_of_open_source_software_packages). Pokud je vaším operačním systémem Linux, můžete použít výborný nástroj Linux App Finder (http://www.linuxappfinder.com/alternatives), který vám k vašemu programu pro Windows nalezne (samozřejmě svobodnou)  linuxovou alternativu.

Nejznámější svobodný software:

OpenOffice.org – kancelářský balík, Mozzila Firefox – internetový prohlížeč, TeX a LaTeX – programy pro sazbu dokumentů, GIMP – grafický program, MySQL – databázový systém, Linux – operační systém 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •