Nepřítel viditelný-neviditelný

{mosimage}Odedávna všichni vědí, že nepřítel může být užitečný. Společný nepřítel
umí přimět jinak nesourodou skupinu semknout se a spolupracovat. Neustálé
vědomí toho, že kdosi stále číhá kdesi, avšak dozajista připraven kdykoli zaútočit,
přiměje řadu lidí raději si nestěžovat a podřídit se „zájmům celku“, protože
nepřítel by jakýchkoli vnitřních rozporů a oslabení využil.

 




Důležité je na nic se neptat. Prostě „plány imperialistů
zhatí naši vepři boubelatí“. Ideální je nepřítel neviditelný. Ve jménu obrany
před ním se oklešťují kdysi vydobytá práva a svobody, porušuje se mezinárodní
právo a zabíjejí se civilisté. Neviditelnému nepříteli se vyhlásila válka a
její výhoda je obrovská, můžete v ní vítězit, ale zvítězit nemusíte nikdy.
Neviditelný nepřítel může číhat kdekoli, může to být váš soused, můžete to být
vy, když si nedáte pozor. A tak je tu neviditelný nepřítel stále s námi a
za souhlasného přikyvování zbrojních firem mu jako výraz díků nabízí svou
neviditelnou ruku i trh.

Ale stejně
jako všudypřítomné zlo si vyžádalo svou personalizaci v postavě ďábla, i
neviditelný nepřítel se musí občas zhmotnit a vstoupit mezi nás, aby náhodou
nikoho nenapadlo, že nepřítelem by mohl být ten, kdo se tak úporně snaží všude
hledat nepřátele. A proč se namáhat inovacemi, řekl si zřejmě newyorský Daily
News, když před časem přilétal Mahmúd Ahmadínedžád na návštěvu USA. Titulní
strana oznamovala: „Ďábel přistál“. Není divu, vždyť tentýž muž mluvil o
„vymazání Izraele z mapy“. Co na tom, že šlo o špatný překlad
z perštiny (Ahmadínežád řekl, že „režim, který okupuje Jeruzalém, musí
zmizet ze stránek času“; nejde tedy o vyhlazování obyvatel, ale o pouhou změnu
režimu, anglicky regime change, která je v určitých kruzích značně
populární). Tento výrok se přesto stal notoricky známým zaříkadlem proti Iránu
a jeho prezidentovi.

Titulek
článku o Ahmadínežádově vystoupení na konferenci Hnutí nezúčastněných zemí na
serveru novinky.cz (http://www.novinky.cz/clanek/146097-iransky-prezident-obvinil-usa-ze-sireni-aids-po-svete.html)
zase 29. července hlásal: „íránský prezident obvinil USA ze šíření AIDS po
světě.“ Ti, kteří si ještě vzpomínají na amerického brouka, neboli mandelinku
bramborovou, vyhazovanou kdysi Američany z letadel na území
Československa, nebudou nájezdy sexuchtivých HIV pozitivních Američanů do
rozvojových zemí překvapeni. Ostatní se ale zřejmě zamyslí, co že to chtěl
vlastně Ahmadínedžád světu říci.

Agentura
AP na svém webu (http://hosted.ap.org/dynamic/stories/I/IRAN_AHMADINEJAD?SITE=COBOU&SECTION=HOME&TEMPLATE=DEFAULT)
píše toto: Ahmadínežád obvinil velmoci z „podněcování svárů (…), aby
vystupňovaly vojenské soupeření a závody ve zbrojení a mohly tak živit svůj
zbrojní průmysl“. AIDS, řekl, je také výsledkem podmínek ve světě, „zavedených
velmocemi“.

Odpusťme teď autorovi článku na
Novinkách, že nepostřehl rozdíl mezi šířením nemoci a vznikem epidemie
v důsledku určitých podmínek. Obojí stejně nakonec vede k milionům
mrtvých. A to zejména v nejchudších zemích. Patenty západních
farmaceutických společností neumožňují výrobu léků v cenových relacích
přijatelných pro rozvojové země. Více než 85 procent dětí do 15 let nakažených
AIDS žije v subsaharské Africe; v bohatších zemích, kde úspěšně
fungují programy zaměřené na zabránění přenosu nemoci z matky na dítě
během těhotenství a porodu, je počet nakažených dětí minimální. Vývoj léků pro
děti, které se od léků pro dospělé liší, tak přestává být pro farmaceutické
společnosti dostatečně lukrativní. Za všechny pak uveďme jeden příklad
„podmínek, zavedených velmocemi“ z roku 1999. Popisuje ho ve svém článku pro
The Guardian George Monbiot (http://www.guardian.co.uk/comment/story/0,3604,280272,00.html).

Kromě léků, které zpomalují průběh
AIDS a zmírňují příznaky, existují také (velmi drahé) léky, které zabraňují
přenosu nemoci z matky na dítě či zmenšují riziko nákazy žen, jež byly
znásilněny. Jižní Afrika, kromě jiného země právě s vysokým počtem případů
znásilnění, se rozhodla problém AIDS řešit a otevřela si jiné cesty
k lékům, než nákup přímo od farmaceutických společností – koupit práva na
jejich výrobu, či nakupovat je v zemích, které je vyrábějí nejlevněji.
Tento krok vyvolal bouřlivou reakci nejsilnějších farmaceutických firem, které
se začaly obávat o své zisky.  Clintonova
administrativa vyslyšela jejich požadavky a začala vyhrožovat sankcemi vůči
Jižní Africe. A v červenci 1999 schválil americký Kongres nový zákon, African Growth and Opportunity Act.  Jak píše Monbiot: „Od této doby Africké země
získají americkou pomoc, obchodní licence a úlevy z dluhů, jen když
předají svá klíčová aktiva americkým korporacím a slíbí snižovat veřejné
výdaje.“ Snad přesněji to vyjádřil senátor Richard Lugar: „Nakolik byly
důležité naše programy na záchranu dětí, zdravotní, zemědělské, vzdělávací a
humanitární programy, nepřispívaly americké ekonomice. Z tohoto důvodu je
čas přehodnotit naši politiku.“ Možná, že právě toto vyjádření zná Ahmadínežád.
A snad si ho i správně přeložil, nejen z angličtiny do perštiny.

Ahmadínežád
ale na konferenci nemluvil jen o AIDS. Mluvil o Palestině, o tom, že vliv velmocí
upadá, o tom, že nerespektují mezinárodní právo a zneužívají OSN. Pokud se
Spojené státy považují za velmoc, připíše si teorie o ďáblovi další silné
argumenty. Ostatně o jeho vymýtání z Iránu se už na druhé straně Atlantiku
nějakou dobu zpívají písně. Tuhle přeci (v podání amerického prezidentského
kandidáta McCaina) všichni známe: „Bomb, bomb, bomb Iran!“  

Jana
Glivická
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •