V úterý 6. července proběhla na Václavském náměstí demonstrace proti podpisu smlouvy o radaru. Zúčastnilo se jí několik tisíc lidí nejen z Prahy, ale také z Brna, Plzně, Loun, Českého Krumlova, Ostravy, Olomouce a dalších měst.
Samotný podpis doslova materializoval to, co už dlouho viselo ve vzduchu, to jest pevné odhodlání současné vládní koalice uzavřít smlouvu o radaru. Nyní je nám slavnostně oznámeno, že je dojednána i druhá smlouva, tzv. SOFA, která se bude podepisovat v druhé polovině září v Londýně na setkání ministrů obrany NATO.
Jak může vypadat další vývoj? Zelení požadují ratifikaci až po podzimních prezidentských volbách ve Spojených státech. Bursík by za setrvání ve vládě a na ministerstvu životního prostředí vyměnil i svoji babičku a upřímnost jeho úsměvu už mu může věřit snad jen Kaťuška. Tak jakápak zásadovost ohledně radaru.
Horší je fakt, že i po sjezdu zůstává pro Bursíka neutěšená situace v poslaneckém klubu. Olej do ohně přilila i tzv. kauza Morava. A to nejen co se týká zeleného klubu, ale i dominantní ODS, které neváhala označit za strůjce celé aféry rebelujícího poslance Tlustého. To, že Tlustý dělá rozruch by zas až tak nevadilo, horší je to, že kolem sebe seskupil zatím dva další poslance ODS, Ranince a Schwippela (oba dva už opustili poslanecký klub ODS). Tím potencionálně oslabil vládní koalici o další hlasy, protože oba odsáci se nechali slyšet, že pokud předseda klubu Tluchoř neodejde, budou hlasovat spolu s opozicí o nedůvěře vládě. Blafování neblafování, brát v potaz se to musí, protože potencionální počet „rebelujících“ by tak mohl stoupnout na 5.
Pro vládní koalici by bylo vhodné vyčkat na dobu po podzimních komunálních a senátních volbách, protože už tak bude dost platit za svou politiku v jiných oblastech a znevýhodňovat se ještě rozviřováním otázky radaru by bylo zbytečně sebemrskačské. V tomto smyslu se několikrát vyjádřil i Saša Vondra, hlavní architekt české „atlantické vazby“. Vlasta Parkanová se zase vyjádřila v tom smyslu, že smlouvy by do druhého čtení mohly přijít v listopadu po amerických volbách.
Konečně přichází varianta třetí, ze všech nejhorší. Budou schváleny a podepsány obě smlouvy a zůstanou připraveny „na vhodnou chvíli“. Nebylo by to poprvé, kdy byla mezinárodní smlouva na vládní úrovni schválena, ale nikdy ratifikována (viz stažení smlouvy SALT-II z amerického senátu prezidentem Jamesem Carterem). To by umožnilo vládě oslabit zájem medií o problematiku základny a částečně tím demobilizovat veřejnost.
Pro nás z Iniciativy Ne základnám se otevírá další kapitola občanského protestu. V ní se pokusíme o to, co zatím není v českých podmínkách vyzkoušeno. Pokusíme se intervenovat do voleb. Naším cílem je při krajských a senátních volbách všude tam, kde máme své skupiny a sympatizanty, vytvořit politické prostředí, ve kterém bude postoj k základně klíčovou otázkou. Chceme se pokusit o to jediné sankcionování politických představitelů, které nám současné zákony umožňují, tedy že nebudou zvoleni. K tomu bude opět zapotřebí zapojení co nejširšího počtu lidí, a jak svědčí naše zkušenosti z akcí jako „Parlament nás neobejde, obejdeme parlament“, mají lidé velkou chuť vrátit politikům jejich přezíravé chování.
Politické elity (ty pro radar) si občas postesknou, že se celá věc zpolitizovala. Tím je myšleno, že se k tématu začali vyjadřovat lidé na ulicích. A to v množství větším než malém. Když se do nějaké záležitosti plete parlamentní opozice, je to sice nepříjemné, ale pořád jsou to jedni z nás, uvažuje proradarový politik. No jo, jenže co si počít s tolika lidmi, ty nemůžete všechny zkorumpovat, vypárovat ani se s nimi dohodnout, že jednou podpoří oni váš návrh a jindy vy jejich.
Hnutí proti základnám, jehož je Iniciativa jedním z představitelů, potřebuje mnohem propracovanější představu o celkovém kontextu budování a rozmisťování podobných systémů ve světě a o dopadech této politiky na obyvatele České republiky. Vytváření si vlastní ucelené koncepce je způsob, jak zbavit politiky posledního předstíraného monopolu – monopolu na vědění a na způsoby řešení. Proto samotné akce v ulicích, ať už mají jakoukoli podobu, nestačí. Je třeba se soustředit na promýšlení a debatování alternativ. Jednou z příležitostí k takové debatě by měla být i mezinárodní konference o důsledcích budování základen, která se uskuteční na počátku listopadu.
Potřebu takové širší znalosti a orientace ukázalo i nedávné vyjádření demokratického kandidáta Barraka Obamy který prohlásil, že by budování základen ve střední Evropě podpořil. Pro toho, kdo si myslel, že projekt raketové obrany je jen pokračující jednostrannou politikou republikánů (bez ohledu na fakt, že demokrat Clinton projekt také nezastavil), by to celé znamenalo, že ten systém asi tak špatný není, když i on „nová naděje“, sympaťák Obama je pro. Naštěstí v Ne základnách bylo už od začátku valné většině lidí jasné, že se změnou administrativy se změní leda tak rétorika a způsob vystupování, ale to podstatné bohužel zůstane. Doktrínu „války proti terorismu“, kterou jsou zaštiťovány kroky zahraniční politiky USA, žádný z kandidátů na prezidenta revidovat nechce.
Jen sebevědomé, co nejširší hnutí zdola, ale zároveň hnutí s vyjasněnou představou může radar zastavit. Šancí k tomu má dost.
