Rozhovor s Iljou Budrjatskisem a Kirilem Medvěděvem, členy ruské socialistické organizace Vpered (Vpřed).
- Kremelská rétorika „patriotismu“ a odrážení „militantního humanismu“ NATO dokázaly oslovit lidi a shromáždit je za státní mocí a posílit své struktury. Jak ruští revoluční socialisté reagují na situaci v USA a na rozšíření NATO na jedné straně a na imperialismus Ruska samotného?
KM: Pokud nemluvíme o Komunistické straně ruské federace (KSRF), která se celkem očekávaně přidala k vlastenecké oslavě války, je pozice Vpered (stejně jako další revolučně marxistický organizací), že to, co se vydává za „zájmy ruského státu“, jsou zájmy korporací a státní byrokracie, nikoli zájmy obyčejných pracujících. Proto také podporujeme právo Osetinců na sebeurčení, ale v žádném případě nepodporujeme ruský imperialismus a režim Putina a Medvěděva. Jsme připraveni bránit práva jakéhokoliv národa utlačovaného ruským imperialismem. Stejně tak jsem proti nacionalistické, represivní Saakašviliho vlády a bloku NATO, který ji podporuje.
- Podle téhle analýzy to skoro vypadá, jako by pokus Ruska obnovit svůj vliv na Kavkaze a na Ukrajině, povede k dalším vojenským konfliktům podobným jako scénáře, které předkládají západní liberální media, tj. ruský útok na Ukrajinu kvůli Krymu?
IB: Domníváme se, že ruský kapitál je v tuto chvíli více orientován na ekonomickou expanzi do postsovětského prostoru. Předky k tomu použité mohou být ekonomické nebo politické, stejně jako vyhrožování použitím síly. To můžeme docela jasně vidět v aktivní roli, kterou hraje Rusko v politické krizi na Ukrajině, kde Timošenkové a Jankovičovi, jež se orientují v zásadě náhodně na různé části ruských elit, podařilo izolovat proamerického prezidenta Viktora Juščenka. Myšlenka oddělit rusky hovořící oblasti se zdá být spíše nástrojem propagandy, než skutečné politická možnost.
- Podepsání smluv, jež dovolují umístit americké vojáky, rakety a radar na území Polska a České republiky, stejně jako cvičení ruských bombardérů ve Venezuele a navýšení vojenských výdajů o 189 miliard dolarů, abychom jmenovali jen několik příkladů, se zdá být eskalovat závody ve zbrojení. Jaká je povaha současného ruského přezbrojování a vyvolá to nějaký široký odpor?
IB: Ruský státní rozpočet na příští rok předpokládá výrazný nárůst výdajů na armádu. Významné škrty utrpí školství, zdravotnictví a zdroje na výstavbu bytů a údržby. Pracující třída zaplatí za eskalaci konfliktu jako v Rusku, tak mimo něj. Opozice vůči militarismu je pro nás nerozlučně spjata s opozicí vůči neoliberálním reformám a potlačování práv pracujících. Tak zvaná sociální hnutí v Rusku jsou dnes ta, která se soustředí na boj proti reformám ve sféře bydlení. Stále rostou, ale ještě jsou daleko od toho, abychom je mohli nazvat masovými. Navíc nemají jasnou politickou představu. Naším úkolem je pro nás přinést politiku do těchto hnutí pracujících, studentů, obyvatel a spojit je s antimilitaristickým bojem.
- Jaký druh antimilitaristické kampaně a akcí za této situace vaše skupina a další plánujete organizovat?
IB: Vlastně protimilitaristické hnutí v Rusku téměř chybí. V prvních dnech války uspořádaly rozličné skupiny radikální levice, včetně Vpered, množství protiválečných akcí v různých městech po celé zemi – většina z nich byla ale malá. Jedním z důvodů bylo to, že slogany byly příliš obecné, měly jen málo společného s každodenním životem většiny lidí. Myslíme si, že je nyní třeba pokračovat v pravidelné protiválečné agitaci v odborech a sociálních hnutích, než dělat separátní protiválečnou kampaň.
KM: Nedá se říci, že by levice byla na válku na Kavkaze nějak dobře připravena. Snažit se přijít s tím, jaký druh odpovědi by na imperialistickou hysterii měl přijít od relativně slabé neparlamentní organizace, tak, abychom byli slyšet, je dnes náš hlavní úkol. Nedávno jsme se podíleli na protiválečném protestu v Moskvě a organizovali jsme otevřené plénum revolučních marxistů „Rusko a ruská levice po 08.08.08“. Stejně tak jsme zorganizovali vzpomínkový happening na památku odporu české společnosti proti invazi vojsk Varšavské smlouvy a dnes podporujeme protiválečné hnutí proti raketové obraně USA.
- Co se děje v Rusku, pokud se budeme bavit o boji pracujících? Nejznámějšími příklady budou asi stávky v továrnách Fordu a VAZ ve Vsevolzsku a Jaroslavli, kterých se zúčastnili stovky dělníků. Můžete nám říct něco o situaci tam a o jiných podobných akcích?
IB: Jedna z posledních největších stávek byla organizována v srpnu doktory v přístavním městě Tuapse. Nicméně dělníci v závodě Fordu v Vsevolzsku zůstali tím hlavním příkladem pro ostatní dělníky v automobilových závodech. Odborový svaz ve Frodu hraje vedoucí úlohu v Mezioblastním odborovém svazu automobilových zaměstnanců (ITUAW). Nicméně situace ve Vsevolzsku je nadále obtížná. Vláda se pomocí své „daňové politiky“ snaží donutit odborový svaz k zveřejnění jeho interních dokumentů a účetnictví. Vše nasvědčuje tomu, že se policie snaží vměšovat do vnitřních záležitostí odborového svazu a získat seznam jeho členů. To by je mohlo vystavit nebezpečí perzekuce. Odborový svaz ve Fordu a další skutečné odbory z leningradské oblasti se spojily ve „Výboru na organizaci solidárních akcí“. Nyní se soustředí právě na boj se zneužíváním daňových zákonů. Kromě forďáckých organizace, je jedním z vynikajících členů ITUAW také odborový svaz „Jednota“ (VAZ Toljatii). Tento odborový svaz zahrnuje mimo jiné organizace z Reno-Avtoframos (Moskva), TagAZ (Taganrog), Volkswagen (Kaluga) a Controsvarmash (Tver).
KM: Největší problémy jsou dnes v továrně TagAZ, kde jsou členové odborů stavěni před soud, je jim vyhrožováno a dokonce jsou mláceni. V odpovědi na to spustila ITUAW napříč regiony kampaň proti policejnímu násilí. Nicméně ITUAW, která pozvolna roste a aktivně spolupracuje s levicovými organizacemi, není pro ruské hnutí pracujících typická. Většina odborových svazů zůstává vysoce zbyrokratizovaná, slabá a apolitická. Stávky a protesty zůstávají většinou na lokální úrovni a izolované. Právě proto byly dvě poslední stávky v KAMAZ a JAMZ (automobilky v Jaroslavli), stejně jako další stávky, poraženy.