Rusko, Čína a další v hospodářské krizi

Globální rozměr současné hospodářské krize lze vidět i na případech rychle se rozvíjejících se ekonomik, jako Čína, Rusko, Indie či Brazílie (takzvané ekonomiky Brics). Ačkoliv se o stavu těchto zemí nepíše zdaleka tak často jako v případě USA, situace v těchto zemích se v posledních měsících hodně zhoršila. Pokusím se načrtnout situaci v některých vybraných státech, a také sestavit ucelený obraz dopadů krize na tamější společnosti. Samostatnou kapitolou jsou pak také výhledy a snahy, jak se dostat z krize, a dopad změn, vyvolaných krizí.

Rusko

Ruská ekonomika má několik specifik: je financovaná z prodeje ropy, má průmyslovou základnu zaměřenou na zpracovávání nerostných surovin, ale také nově se rozvíjející se průmyslová odvětví s vyšší technologickou náročností (např. zbrojní průmysl, ale také ten automobilový). Krize drasticky snížila příjmy z prodeje ropy a jiných nerostných surovin (například cena nafty se propadla o 43%), ale také silně zasáhla průmyslové odvětví, které se v listopadu propadlo o 8,7%. Tento průměrný údaj ale zastírá fakt, že v některých průmyslových oblastech, například ve slévárenství, byl propad zhruba o 30%. Tento propad je umocněn tradičním způsobem průmyslové výroby Ruska, neboli koncentrovat odvětví do několika měst. Další alarmující údaje lze zaznamenat, co se týče burzy, jelikož v posledních třech měsících burzy spálily tisíc miliard dolarů kapitolarizace (navýšení hodnoty kapitálu), a rubl se propadá jak v kurzu s dolarem tak s eurem. Ruská ekonomika, jejímž oživením se Putin pyšní, se tak dostává do nejhorších čísel od roku 1998, kdy došlo v Rusku ke státnímu bankrotu (např. HDP z 5% růstu by měl klesnout na 2%). Krize nemohla neovlivnit stav ve společnosti. Od října je zaznamenáváno masívní propouštění v téměř všech sektorech, ale především ve stavebnictví, ocelářství a automobilovém průmyslu. Daleko větší je ale fenomén nevyplácení mezd, který zasahuje milióny zaměstnanců. Koupěschopnost obyvatelstva je také zasažena 12% inflací. 
Vláda si dobře uvědomuje, že ekonomická krize podrývá její podporu, která byla koupena ekonomickým rozvojem, a že oposice, jak ze strany tradičních subjektů tak těch nových, jako nezávislé odbory, se může dostat z politické izolace, kde dnes zeje. Putin tudíž představil plán na řešení krize, který není moc rozdílný od receptů dalších států v Evropě a Severní Americe: investice státu do průmyslu, těžby nerostných surovin a infrastruktury, jednorázové navýšení mezd státním zaměstnancům a důchodcům, snížení daní podnikům a podnikatelům, garance státu dluhů a půjček nejvýznamnějších podniků. Na druhé straně jeho strana Jednotné Rusko, a obzvláště její mládežnická organizace, se snaží zastrašit nezávislé odboráře a vyvolat vlnu xenofobie vůči zahraničním zaměstnancům, kterým často jde o život. Zahraniční pracující jsou často populisticky obviněni, že berou místa Rusům. Díky finanční krizi se tedy vytvořil zajímavý prostor pro odborářské a zaměstnanecké boje, které by mohly vytvořit oporu opozici vůči režimu tandemu Putin-Medvěděv. Tento tandem je asi ale zatím jediný, který formuloval plán na to, jak z krize ven: z tohoto plánu lze vyčíst celou řadu podpůrných opatření pro velké firmy, rozrůznění průmyslu a snahu posílit vnitřní trh.

Čína

Podobnou situaci jako Rusko prožívá Čína. Obě země zaznamenají růst HDP v roce 2008 a pravděpodobně i v roce 2009, ale tempo růstu zpomalí natolik (ze současných 9% růstu HDP na 6%), že to bude mít silné sociální dopady. Poslední měsíce roku 2008 zaznamenaly prudké zbrzdění HDP i průmyslové výroby, a v roce 2009 se kvůli hospodářské krizi bude muset vrátit na venkov asi 50 miliónů lidí. Již na konci tohoto roku muselo zavřít zhruba 700 tisíc malých a středních podniků, a nezaměstnanost se zvedla o 15 miliónů lidí a asi polovina z absolventů tohoto akademického roku nenajde uplatnění. Právě masivní propouštění, nevyplácení mezd a zhoršující se podmínky na pracovišti daly život sérií spontánních protestů a stávek, které čínské úřady neváhaly potlačit, za mlčení všech aktivistů pro lidská práva v Číně.
Podobně jako Rusko, i Čína přichystala masivní balíček pro záchranu podniků, ale také pro rozšíření sociální a zdravotnictví sítě (ale jen během 5 let a jen pro část Číňanů) a posílení vnitřní kupní síly. Nutnost posílení kupní síly si uvědomovali čínští funkcionáři již před krizí, a to kvůli příliš velké závislosti na exportu do Severní Ameriky a Evropy. Tento export, základ ekonomického zázraku, je natolik závislý na spotřebě v těchto zemích, že jakékoliv výkyvy mají pro Čínu závažné důsledky. Čína má ale jinou průmyslovou strukturu, daleko pestřejší, a více zaměřenou na spotřební zboží. Tato struktura může být významnou proměnnou pro rozvinutí většího vnitřního trhu. Čínští funkcionáři také připravují síť a program spotřebitelských úvěrů, který by zvýšil kupní sílu především městského obyvatelstva.

Indie

S malým překvapením lze zjistit, že i v Indii se růst HDP prudce zbrzdí. V posledních třech měsících se propadl export, který bude za rok 2008 asi 150 miliard dolarů, místo plánovaných 200 miliard. Export klesl v říjnu o 22%, v listopadu o 9% a v prosinci 2%. Nicméně indické podniky hlásí výpadek objednávek od ledna a února 2009. V roce 2009 by měl být růst HDP 4,5%, ale toto číslo je nejisté. Indie je specifická tím, že její export je rozdělen mezi asijské ekonomické tygry (tam vyváží asi 50% celého svého exportu) a Evropu a USA (37% exportu). A tady vláda hledá cestu ven podporou firem a posílením vnitřního trhu. I tady má globální krize sociální dopady v podobě nezaměstnanosti a snižování mezd, a podobně jako v jiných státech Brics vláda se snaží protesty tlumit represí. 

Spasí tyto země kapitalismus?

Ačkoliv z různých a částečně i odlišných důvodů, ekonomiky Brics mají na jedné straně hospodářské a sociální potíže kvůli globální krizi, na druhé straně ale často disponují velkými rezervami měny a dluhopisů, což je dané obchodní bilancí s rozvinutými ekonomiemi světa a s akumulací kapitálu díky vysokému ekonomickému růstu z minulých let. Vlády chtějí tyto prostředky použít na posílení vnitřní spotřeby a dalšího ekonomického rozvoje: na jedné straně je snaha vytvořit vlastní vnitřní trh, který by snížil závislost na spotřebě ekonomicky rozvinutých ekonomik, na druhé se ale také stát důležitými trhy pro rozvinuté ekonomiky. Není tudíž divu, že otevření a posílení vnitřních trhů (zvýšení koupěschopnosti i 20% obyvatel zemí Brics by znamenalo otevření půl miliardového trhu) ekonomik Brics se jeví mnoho ekonomům jako jeden z nejdůležitějších klíčů k řešení globální krize. Takové eldorádo kapitalismu v krizi, kam expandovat spolu se svými výrobky. Navíc vysoce pasivní obchodní bilance mezi ekonomikami Brics a těmi Severu je dlouhodobě neudržitelná.
Pokud by se tyto trhy opravdu otevřely, znamenalo by to naprosté překonání současné globalizace a dominace USA a Evropských ekonomik. Ekonomiky Brics by již nebyly především dílny a věřitely ekonomik Severu, ale také důležitými trhy podniků těchto ekonomik. To je viditelné už dnes například optimistickou reakcí lékařského a farmaceutického průmyslu na mohutný zdravotnický plán, který představila Čína. Další případ lze vidět v odvětví luxusního spotřebního zboží, kde 1% nejbohatších Číňanů tvoří klíčovou klientelu pro růst a přetrvání těchto podniků, či v odvětví high-tech. Výrazné posílení ekonomik Brics, a to v době kdy jsou ty v Severu v hluboké recesi, nepochybně povede k zvýšení politické váhy těchto zemí. Koneckonců překonání současných vazeb globální ekonomie již tyto země avizovaly prohlášením, že nejsou dále ochotny mít tak výrazný rozdíl mezi importem a exportem, a držením tak vysokých rezerv. Je tudíž docela pravděpodobné, že v příštích 5 či 10 letech uvidíme zrod ekonomického a politického multipolárního světa.
Zajímavý scénář by nastal, pokud by i ekonomiky Brics přistoupily na tzv. zelenou ekonomiku, na kterou sází současný prezident USA a celá část exponentů světového kapitálu jako řešení krize. Pokud by i tyto ekonomiky souhlasily y částečným přestupem na nové energetické zdroje, znamenalo by to výrazný investiční impuls a malou energetickou revoluci, plně srovnatelné s tou, která nastala se zavedením dieselových motorů či fordistického způsobu výroby. Navíc ekonomiky Brics by znamenaly pro ekologický průmysl, dosud dosti koncentrovaný v Evropě a Severní Americe, pole působení, které překonalo působení v rámci ekonomik Severu.
Globální ekonomická krize tedy pravděpodobně otevře další etapu kapitalismu, která bude mít větší prvky ekonomického a politického multipolarismu. V tomto duchu lze i chápat určité protekcionářské tendence současných vlád, a významné části buržoazie ekonomik Severu, které se snaží ubránit vlastní postavení. Bude také záležet, nakolik bude ekonomická krize hluboká, ale současné tempo propadů a nepříznivých zpráv poskytuje důvody k vyjádření francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který řekl, že „současná krize je nejtěžší za posledních sto let“ (nota bene i horší tedy než v krize z roku 1929). Pokud by se taková recese potvrdila, a byla dlouhá tři nebo čtyři roky, jak bylo zmíněno v na Světovém ekonomickém fóru v Davosu, je pravděpodobné, že ekonomické a politické vedení zemí Evropy a USA rezignuje na svoje výsadní postavení ve prospěch nového multipolárního světa. Nicméně i nový multipolarismus a nová globální dělba práce asi významně neovlivní koncentraci bohatství na globální rovině, a nepovede k přerozdělení jak mezi třídami, tak mezi ekonomikami Jihu a Severu. Navíc nový multipolarismus by pravděpodobně neovlivnil sociální, ekonomickou a politickou situaci v Africe, Jižní Americe, a na indickém a čínském venkově. Lze přepokládat, že nové vnitřní trhy se budou především koncentrovat na urbanizované části států Brics.
Špatná zpráva tedy je, že, pokud utlačovaní nezačnou bojovat za svá práva a zlepšení své pozice, nezbudou pro ně nic víc než drobky a odpadky hostiny bohatých. Nicméně naděje umírá poslední: v posledních měsících se v Číně, Rusku a dalších zemích vytvořila spontánní hnutí, která protestují proti dopadům krize, nezaměstnanosti a podobným jevům. A zdá se, že po mnoho letech začínají mít tamější autoritářské vlády větší strach z opozice.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •