,,Starý slogan ,ani Washington, ani Moskva’ stále platí.“

Boj proti základně se netýká jen České republiky. O polských protestech a tom, jak dál v protiválečném hnutí mluvil FILIP ILKOWSKI z Inycjatywy Nie wojnie.
 

Na začátek nám řekni, jaká je obecně situace v Polsku.

Polsko je hlavní spojenec USA ve Východní Evropě. Je to jedna ze čtyř zemí, která poslala své vojáky do Iráku ihned po začátku války a dnes má dalších 1600 vojáků v Afghánistánu. Všechny parlamentní strany podporují tento „mimořádný vztah“ se Spojenými státy. A všechny také podporují kroky, jež vedou k větší militarizaci Polska tím, že pořizují nové a nové vojenské vybavení. V rétorice hlavních stran je ale rozdíl. Současná nejsilnější strana v polském parlamentu a vůdčí síla vlády je liberálně-konzervativní Občanská platforma (hlavní neoliberální strana velkého byznysu). Snaží se vypadat jako strana otevřených, nenucených lidí, kteří nesnáší všechen radikalismus. Hlavní opoziční stranou je jiná pravicová strana, Právo a spravedlnost, která silně mnohem silněji podtrhuje svůj antikomunismus a používá populistickou pravicovou politiku (jako je podpora trestu smrti). Snaží se ale vypadat jako sociální křesťanští demokraté, kteří stojí proti liberálům. Ve skutečnosti se pod svými maskami příliš neliší. V parlamentu najdeme i oficiální levici, jež má svůj původ v liberálnějším křídle bývalé komunistické strany. Byla to právě tato strana, která poslala vojáky do Iráku a Afghánistánu a uplatňovala těžce neoliberální politiku. Dnes je to jediná parlamentní strana, která se staví proti budování základny USA v Polsku. Ale tento její postoj je jen pár týdnů starý.

Polská vláda podepsala s Američany dohodu o vybudování raketové základny i přesto, že premiér Tusk z počátku váhal. Oficiálně se říká, že se tak stalo kvůli gruzínsko-ruskému konfliktu. Co si o tom myslíš?

Tusk ve skutečnosti nikdy proti umístění základny v Polsku nebyl. Snažil se jen od USA dostat co nejlepší nabídku tváři v tvář odporu většiny polské společnosti k tomuto projektu. Tusk se snažil sám sebe vykreslit jako mnohem nezávislejší na USA a lepší vyjednavač než bývalá otrocky proamerická vláda Práva a spravedlnosti a nakonec představit dohodu jako obrovský úspěch všech Poláků pod vedením jeho vlády. Konečná dohoda se ale příliš neliší od toho, co bylo nabídnuto už předchozí vládě.

Gruzínsko-ruský konflikt měl nepochybně vliv na urychlení jednání. Zejména ze strany Spojených států, které chtěly ukázat, že jsou tvrdí vůči Rusku. A na polské straně bylo zase jednodušší prodat dohodu společnosti ve chvíli protiruské hysterie. Během války se bohužel objevil i jeden výzkum, který poprvé ukázal, že většina lidí je pro raketovou základnu. Pravděpodobně je to jen dočasné, ale je na tom vidět, že atmosféra války funguje.

Co dalšího plánujete?

Plánujeme zorganizovat celostátní protest v době, kdy bude dohoda ratifikována parlamentem. Také uvažujeme o zorganizování mítinků a konference o raketové obraně. Máme v plánu dostat dohodu před ústavní soud, aby ten ukázal, že dohoda je proti polské ústavě. A pořád sbíráme podpisy pod petici, abychom přinutily naše vládce vyhlásit referendum a vést pořádnou debatu o vybudování základny.

Co by podle tebe mělo dělat protiválečné hnutí v souvislosti s pnutím mezi USA, EU a Ruskem?

Myslím, že bychom se měli velmi důrazně stavět proti jednostranné protiruské propagandě a ukázat, že NATO a obecně „Západ“ měli své vlastní zájmy a roli v eskalování konfliktu. Např. polská vládnoucí třída, media atd. velmi silně podporují Gruzii a neříkají téměř nic o militarizaci této země za Saakašviliho vlády, která probíhala s pomocí USA a Izraele, a že to  byla Gruzie, kdo začal válku. Samozřejmě to neznamená, že bychom měli věřit na ruskou „humanitární intervenci“. Starý slogan „ani Washington, ani Moskva“ stále platí.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •