Varšava: Konference o protiraketové obraně

České protiradarové hnutí nebylo protiradarovým od svého počátku. V létě 2006 se mluvilo jak o základně radarové, tak o základně raketové. Situace se vyjasnila až později – nám pro zajištění světlých zítřků musí stačit radar, rakety, tentokrát už opravdu mírové, budou pojistkou svobody a demokracie ne u nás, ale v sousedním Polsku.

Proto nepřekvapí, že i u našeho severního souseda funguje hnutí proti základnám, tentokrát tedy protiraketové. Nejaktivnějším hráčem v něm je Inicjatywa Stop Wojnie, která, společně s polskými odboráři, uspořádala 15. listopadu ve Varšavě konferenci „Protiraketový štít nebo meč impéria?“.

O tom, zda je systém protiraketové obrany systémem útočným či obranným mluvili v prvním panelu konference Andrzej Zebrowski z Inicjatywy Stop Wojnie či Longin Pastusiak, bývalý maršálek polského senátu. Poukazovali na totéž, na co upozorňuje hnutí proti radaru u nás. Na celkový kontext americké zahraniční politiky; na technické parametry systému, který je jen těžko použitelný proti raketám vypáleným z Iránu, ale ideální proti střelám letícím z Ruska; na vypovídání smluv regulujících zbrojení a snahu vychýlit rovnováhu jednoznačně ve prospěch Spojených států.

V panelu s názvem „Ne o nás bez nás“ vystoupil mimo jiné i Josef Hála, starosta Jince a člen Ligy starostů proti radaru. Situaci v okolí Slupsku, kde by se dle plánů měla raketová základna stavět, popsal Bronislaw Nowak, slupský radní. Mluvil o dopadech na životní prostředí, o tom, nakolik může přispět místní ekonomice základna, jejíž zásobování a údržbu budou mít na starosti americké společnosti, o náhlých nabídkách finančních dotací pro Slupsk a obce v okolí i vlivu na cestovní ruch. Stačilo by místo Slupsku dosadit třeba Trokavec, Jince nebo Míšov; problémy místních jsou velmi podobné a podobné je i to, že se o ně nikdo z „vyšších míst“ ani v nejmenším nezajímá.

Nezapomnělo se ani na mezinárodní rozměr. Konference se účastnili zástupci britské Campaign for Nuclear Disarmament, ruské organizace Vpered a samozřejmě také Iniciativy Ne základnám. Na závěr došlo na debatu zastánců a odpůrců raketové základny. Zaznívala spojení, která tak dobře známe z úst našich vládních představitelů – vděčnost Spojeným státům, záruka demokracie, příslušnost k západnímu civilizačnímu okruhu a nutnost bránit se hrozbě z Ruska.  Nic nového, ostatně zastánci protiraketové obrany jsou skutečně postaveni před nelehký úkol, když mají hledat důvěryhodné argumenty.

Situace hnutí proti základnám v Česku a Polsku se liší. Protiraketová obrana není v Polsku tak důležitým tématem, jako v České republice.   „U nás v Polsku problémy s ratifikací nebudou,“ mohl si dovolit prohlásit polský ministr zahraničí Radoslaw Sikorski. Jeho českému protějšku by taková slova nikdo nevěřil, ani kdyby se objevila na titulní straně Respektu. Premiér Topolánek mluvil o tom, že „Gruzie byla nejlepší propagandou pro radar“. A ač nám bude jistě zatěžko zpochybňovat výroky samotného předsedy vlády, faktem zůstává, že počet odpůrců radaru se v Česku ani po konfliktu na Kavkaze nezměnil. Ne tak v Polsku, tam propagandisté zřejmě svůj úkol splnili lépe. Jejich čeští kolegové ale mají ještě hodně práce před sebou. Ostatně právě v den konference prohlásil Sikorski ještě něco: „Všechny karty drží v rukou Česká republika.“  Není divu, že čeští účastníci konference museli celý den odpovídat na dotazy, co s tím tedy ta Česká republika udělá. Co by. To, co dělá už přes dva roky. Protože, když zůstaneme u těch karet, 2/3 občanů proti radaru a sebevědomé aktivní hnutí, to jsou přece jen esa v rukávu.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •