Jde to i bez šéfů

{mosimage}Jedna z knih, která by neměla chybět v knihovně žádného levičáka čtoucího španělsky nebo anglicky , je  inspirativní  čtení Sin patron – stories from Argentinas Worker-Run Factories. Napsáno a poprvé vydáno argentinským  vydavatelským a aktivistickým kolektivem ,,Lavaca collective”.
Předmluvu k anglickému vydání v Haymarket Books  napsali Naomi Klein  a Avi Lewis, tvůrci filmu The Take .


Naomi Klein je rovněž autorka vynikajících  knih jako jsou The shock doctrine – the rise of disaster capitalism, No logo,Fences and windows.
Doporučuji vyhledat si ji rovněž na YouTue .
Název knihy Sin patron – Without Boss- Bez šéfa – je příznačný.
 Krachující továrny v době plánované bídy a systematizovaných bankrotů byly  převzaty a řízeny  zaměstnanci,  bez bosů; a mnohé se staly produktivnějšími nežli byly kdykoliv předtím, coby podniky vlastněné kapitalisty. I v případech méně úspěšných byly každopádně zachráněny pro zaměstnance.
V Argentině tak vzniklo zhruba 170 dělnických družstev, ve kterých se pracující podílejí na zisku spolu s jejich komunitami. V některých družstvech je zisk rozdělován rovnoměrně, jinde rozdílně dle stupně odpovědnosti a požadované kvalifikace.
Družstva jsou pochopitelně nucena přijmout některá pravidla kapitalistické ekonomiky, namísto zásad socialistické solidarity, která nemá pouze morální a kulturní humanizující význam, ale je především objektivní nutností, takže mohou být nanejvýše modelem pro předstupeň socialistického družstevnictví, ale jistě i tak jsou inspirující nejen pro Latinskou Ameriku.
Neoliberalistické metody vnucené Argentině k bezvýhradnému uplatnování vedly ke kolapsu a  situaci, která byla nazvána ,,Robin Hood state“.V prosinci 2001 dochází  v Argentině k naprostému krachu. V období nazvaném Argentinazo se vystřídalo v období několika měsíců pět prezidentů.
Továrny jsou obsazovány a hlídány dělníky, kteří často přinášejí podniku nemalé oběti, včetně finančních. Tato historie je hlavním obsahem knihy, takřka kroniky hnutí.
Reakce na toto hnutí byly ze strany levice různé, od většinou positivních po doktrinářskou kritiku a exkomunikaci z imaginární ,,kominterny“.
Pokud nechápeme kapitalismus jako vládu kapitalistů, ale vládu kapitálu, je nutné sebezáchovné jednání argentinských dělníků podpořit, ačkoliv je snadno integrovatelné a pouze na počátečním stupni nevýrazné subversivity, ale rozhodně  užitečné, mimo jiné:
1) z hlediska pedagogiky utlačovaných
2) brzdí úměrnou masovou nezaměstnanost potřebnou pro přiměřený provoz kapitálu
3) vnáší do ekonomického dění humánní transcendující prvky, což je samo o sobě pro kapitalismus nežádoucí
4) narušuje stereotypní představy o nutné hierarchii a nezbytné podřízenosti pracujících
Především je iritujícím příkladem ,,jiných možností pro jiný svět“.

 
Josef Mikovec
Autor žije v Brazílii

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •