Prof. Ing. Věněk Šilhán, CSc., (12. února 1927 – 9. května 2009[1]) byl český politik a ekonom. Mezi lety 1957 a 1970 působil na Vysoké škole ekonomické v Praze. Významu nabyl při Pražském jaře v roce 1968, kdy se stal vůdcem mimořádného XIV., tzv. vysočanského sjezdu KSČ a prozatímním tajemníkem ÚV KSČ na místo Sověty uneseného Alexandra Dubčeka. Poté do funkce prvního tajemníka nastoupil Gustáv Husák, začala probíhat normalizace a Věněk Šilhán nějakou dobu pracoval manuálně. Stal se signatářem Charty 77, jeho manželka Libuše byla v letech 1987–1988 spolumluvčí Charty 77. Po revoluci byl jedním ze sedmnácti zakladatelů Občanského fóra a vrátil se na vysokou školu (1990–1992), kde vykonával i rektorskou funkci (1990–1991). Poté působil jako předseda správní rady podniku Preciosa a následně jako předseda představenstva Nadace Preciosa.
Vzpomínka Štěpána Kotrby na Britských listech:
Hovořil jsi totiž vždycky moudře, stručně a k věci. Jako člověk, kterému nikdy nešlo o moc, o funkce, o slávu, ale vždy o lidi. Pro tebe bylo všechno pokorně podřízeno jedinému účelu, pokroku a službě těm, kteří něco uměli a živili se prací. Už dlouho ses nechtěl zaplétat do politiky, ale nikdy ti to nedalo, abys nekomentoval cokoliv, co s politikou mělo něco i jen vzdáleně společného. Poslouchat tě a polemizovat s tebou, bylo jako skládat zkoušku u přísného kantora.
pokračování zde
