Agent Orange stále zabíjí

Od roku 1961 do roku 1971 rozprašovala americká armáda ve Vietnamu látku známou jako Agent Orange (vojenské označení pro směs dvou herbicidů; pozn. překladatele) obsahující ohromná množství dioxinu, aby tak zbavila stromů listí za účelem usnadnění svých vojenských operací. Dioxin je jednou z nejnebezpečnějších chemikálií, jakou lidstvo zná. Světová zdravotnická organizace (WHO) ho označila za karcinogen (látku vyvolávající rakovinu) a Americká lékařská akademie (AAM) jako teratogen (látku způsobující poškození plodu).

Účinkům látky Agent Orange bylo vystaveno od 2,5 do 4,8 milionů lidí. Bylo zasaženo 1,4 miliard hektarů zemědělské půdy a lesů – přibližně 12 procent rozlohy Vietnamu.

Vietnamci, kteří byli vystaveni účinkům této chemikálii, onemocněli rakovinou, poškozením jater, plicními a srdečními nemocemi, poruchami plodnosti, kožními a nervovými potížemi. Děti a vnoučata těchto Vietnamců mají těžké tělesné deformace, psychická a tělesná poškození a nemoci a zkrácenou délku života. Lesy a džungle v rozsáhlých oblastech jižního Vietnamu byly zničeny a vymýceny. Možná, že už nikdy znovu nevyrostou, a pokud ano, potrvá to od 50 do 200 let, než se znovu obnoví. Živočichové, kteří obývali tyto lesy, vyhynuli, a tím narušili společenství, která na nich byla závislá. Řeky a podzemní voda v některých oblastech byly také kontaminovány. Následná erose a vysýchání půdy změní životní prostředí a přispějí tak k oteplování planety a migraci plodin a živočichů.

Vláda Spojených států a chemické společnosti věděly, že Orange Agent, bude-li se vyrábět rychle a při vysokých teplotách, bude obsahovat vysoká množství dioxinu. Přesto chemické společnosti pokračovaly v produkci tímto způsobem. Vláda Spojených států a chemické společnosti rovněž věděly, že studie objednaná vládou v roce 1963 ukázala, že dokonce i nízká úroveň dioxinu způsobovala vážné deformace plodu u laboratorních zvířat. Tato zpráva však byla zamlčena a Agent Orange byl ve Vietnamu nadále rozprašován. Používání by nebylo zastaveno, pokud by v roce 1969 tato zpráva neunikla na veřejnost.

Američtí vojáci, kteří ve Vietnamu sloužili, trpěli podobnými onemocněními. Po té, co zažalovali chemické společnosti, včetně společností Dow a Monsanto, které vyráběly a prodávaly Agent Orange vládě, dosáhli mimosoudního vyrovnání ve výši 180 miliónů dolarů, které přineslo každé z  žalujících stran pouze několik tisíc dolarů. Později američtí veteráni získali kompenzace za vystavení účinkům Agent Orange soudní cestou. Na dávkách získávají za rok na 1,52 miliardy dolarů.

Když ale oběti Agent Orange z Vietnamu zažalovali chemické společnosti u federálního soudu, americký soudce Jack Weinstein zamítnul soudní proces s odůvodněním, že Agent Orange nepředstavuje otravnou bojovou látku zakázanou Haagskou konvencí z roku 1907. Weinstein údajně sdělil chemickým společnostem, když zahájily soudní při s americkými veterány, že to bylo nad rámec jejich zodpovědnosti a s tím také uspěl. Jeho zamítnutí bylo potvrzeno odvolacím federálním soudem a nejvyšší federální soud odmítl slyšení tohoto případu. Chemické společnosti přiznaly federálnímu soudu, že škoda uváděná oběťmi byla předvídatelná, avšak neúmyslná. Jak může něco, co je předvídatelné, být zároveň neúmyslné?

15. a 16. května tohoto roku se v Paříži sešel Mezinárodní soudní tribunál na podporu vietnamských obětí Agent Orange a vyslechl svědectví 27 obětí, svědků a vědeckých odborníků. Sedm lidí ze tří kontinentů vystoupilo v roli soudců Mezinárodního soudního tribunálu, který byl sponzorován Mezinárodní asociací demokratických právníků (IADL).

Výpovědi svědků ukázaly následující: Mai Giang Vu příslušník jihovietnamské armády nosil sudy od chemikálií na zádech. Jeho dva synové nemohli chodit ani normálně fungovat. Jejich nohy se postupně zkroutili, takže se mohli pouze plazit. Zemřeli ve věku 23 a 25 let.

Pham The Minh, jehož rodiče také sloužili v jihovietnamské armádě, ukázal tribunálu své těžce deformované, pokroucené, vyhublé nohy. Chůze mu dělala velké potíže, trpěl zažívacími a dýchacími potížemi.

To Nga Tran je francouzská Vietnamka, která v době provádění postřiků pracovala jako novinářka. Její dcera vážila ve věku tří měsíců  3 kg. Její kůže se začala trhat, takže nesnášela dotek nebo jakýkoliv projev něhy. Zemřela ve věku 17 měsíců. Její váha byla stále 3 kg. Paní To popisovala případ ženy, která porodila „kouli“ bez jakékoliv lidské podoby. Mnoho dětí se narodí bez mozku, jiné zase vydávají nelidské zvuky.

Rosemarie Hohn Mizo je vdovou po Georgi Mizo, který sloužil v americké armádě ve Vietnamu v roce 1967. Spal na kontaminované zemi, konzumoval jídlo a pil vodu, které byly rovněž kontaminovány. George odmítl dále sloužit po té, co byl potřetí zraněn. Byl postaven před vojenský soud a odsouzen ke dvěma a půl rokům vězení a propuštěn z armády pro zbabělé chování. George pomáhal zakládat Vesnici přátelství, kde vietnamské oběti žijí v chráněném prostředí. Zemřel na následky vystavení se účinkům látky Agent Orange.

Georges Dooussin, spoluzakladatel Vesnice přátelství, navštívil ubytovnu, kde viděl 50 těžce deformovaných „monster“, která vydávala nelidské zvuky. Jeden muž, jehož rodiče byli vystaveni účinkům látky Agent Orange měl čtyři prsty na každé noze. Dousin řekl, že Agent Orange způsobuje „totální anarchii ve vývoji“.

Dr. Nguyen Thi Ngoc Phuong z nemocnice Tu Du v Ho Či Městě (Saigonu) vídá mnoho dětí narozených bez rukou, bez nohou nebo bez obojího, bez hlavy nebo tváře anebo bez mozkové komory. podle Světové zdravotnické organizace (WHO) již pouhá hodnota 1- 4 PTT (tj. 1 až 4 díly  Dioxinu na bilion dílů  kojeneckého mléka) může způsobit těžké deformace plodu a dokonce i smrt. Ale ve Vietnamu byla v mateřském mléce naměřena hodnota až 1450 PPT.

Dr. Jeane Stellman, která napsala původní článek o látce Agent Orange do časopisu Nature, dosvědčila, že „toto je největší neprobádané světové ekologické neštěstí“(s výjimkou neštěstí přírodních).

Dr. jean Grassman z Brooklyn Mai Giang Vu příslušník jihovietnamské armády nosil sudy od chmikálií na zádech. Jeho dva synové nemohli chodit anebo vůbec normálně fungovat. Jejich nohy se postupně zkroutili, takže se mohli pouze plazit. Zemřeli ve věku 23 a 25 let.

Před několika týdny Úřad mezinárodní asociace demokratických právníků (IADL) na setkání v Hanoji seznámil se závěrečným rozhodnutím tribunálu.

Soudci shledali vládu Spojených států amerických a zmíněné chemické společnosti vinnými z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti během nelegální agresivní války Spojených států ve Vietnamu.

Doporučili jsme založit ve Vietnamu Komisi Agent Orange, která by odhadla a posoudila škody, které utrpěli lidé i životní prostředí, aby tak vláda Spojených států a chemické společnosti poskytly za škody a ztráty kompenzace.

Odhadem byly ve válce zabity 3 miliony Vietnamců. Američany stála válka 58 000 životů. Pro mnoho dalších vietnamských a amerických veteránů a jejich rodiny válka stále pokračuje vybíráním si svých dalších obětí.

Několik smluv, které Spojené státy ratifikovaly, požadují efektivní nápravu v oblasti potlačování lidských práv. Je čas splnit Nixonův slib a napravit to strašné zlo, kterého se vláda Spojených států dopustila na vietnamských lidech.

Kongres musí schválit právní úpravy, aby byly odškodněny vietnamské oběti Agent Orange, tak, jako to udělal pro oběti z řad amerických veteránů z Vietnamu. Naše vláda si musí uvědomit, že nemůže pokračovat v používání zbraní, které míří na civilisty a ubližují jim. Zatím ve skutečnosti americká armáda používá v Iráku a Afghánistánu ochuzený uran, který otráví tyto země na neodhadnutelná desetiletí.

 

Marjorie John, která je profesorkou na Thomas Jefferson School of Law a presidentkou Sdružení národních právníků, sloužila jako soudce při Mezinárodním tribunálu na podporu vietnamských obětí Agent Orange. Je členkou Úřadu Mezinárodní asociace demokratických právníků (IADL) a spoluautorkou práce “Pravidla neangažovanosti: politika a čest vojenské opozice”.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •