Jaká mince, jaká měna?

S určitou pravidelností se začalo mluvit na české politické a mediální scéně o zavedení eura. Poté, co ODS našla své evropské kořeny, má euro velice silnou politickou podporu, která jde od ODS k ČSSD přes zelené a lidovce. Jen komunisté chtějí nadále platit českými korunami.
Na zavedení eura především tlačí střední a velcí podnikatelé, exportéři a dopravní společnosti: tyto skupiny tvrdí, že jsou často znevýhodněny fluktuací koruny, která je díky své malé váze na trhu dosti citlivá na spekulace, fluktuace trhu a jiné vlivy. Zavedení eura by těmto skupinám pomohlo k větší stabilitě a k lepšímu plánování. V situaci, kdy velká část českého hospodářství je zaměřeno na export, tak lobbystické skupiny, zastupující zájem již zmíněných vrstev, vyvíjí dosti velký tlak na politické strany, aby zavedení eura co nejvíce uspíšili. Lidem, kteří jejich cíle a potřeby nesdílí, je argumentováno větším pohodlím, stabilitou, a přínosem všem. Tato argumentace však zastírá, že zavedení eura má vysoké náklady a provází ho důležité implikace
Jak známo, pro vstup do eurozóny musí stát vykazovat stabilitu tří parametru: státního zadlužení, inflace, a měny. Schodek státního rozpočtu nesmí přesáhnout tři procenta ročně, a celkové státní zadlužení nesmí být vyšší než 60%, či musí směřovat k této hranici. Inflace nesmí být vyšší než 1,5% průměru inflace tří sousedních států, a měny musí být směnitelné na měnových trzích a musí být také dostatečně stabilní. Asi nejzajímavější parametr, vzhledem k expanzivním rozpočtovým politikám, je asi schodek státního rozpočtu. Právě tento parametr může mít důležitou roli pro směřování české rozpočtové a státní politiky.
Před volbami do poslanecké sněmovny nejvíce horovala za euro ČSSD, která tím chtěla vzít středové a pravicové voliče ODS, která tehdy vystupovala euroskepticky. Sociální demokraté tak reagovali na skepsi či přímé zklamání určitých sociálních vrstev a organizací, např. Svazu průmyslu či Svazu autodopravců, kteří mají blízko k ODS, ale v jejichž zájmu je brzké zavedení eura. Dnes se ale situace změnila, jelikož Topolánkova ODS i bývalá koaliční vláda vzaly euro za svojí prioritu. Do potíží naopak euro dostává sociální demokraty, jelikož tito volají po větších výdajích státního rozpočtu, neboli po větším deficitu, ale stále zachovávají jako svoji prioritu zavedení eura. Zavedení eura má zřejmě pro soc. dem důležitou politickou váhu, jelikož slouží jako legitimizace v očích podnikatelských a průmyslových profesních organizací. Nicméně euro není pro soc. dem. již distinktivním znakem, jelikož cíl jeho zavedení převzali i ostatní parlamentní strany, kromě KSČM. 
Parametr tří procentní hranice státního deficitu pravděpodobně ztíží práci příští vládě při sestavování rozpočtu. Již dnes odstupující ministr financí Kalousek, a nový premiér Fischer mluví ve jménu maastrichtských parametrů o nutnosti seškrtání výdajů po „výdajově mimořádném roku 2009“. Tento scénář však počítá především s návratem lehkého růstu v roce 2010, a se snížením výdajů na sociální péči nově nezaměstnaným. Tento scénář není ale vůbec automatický, či pravděpodobný, jelikož i Mezinárodní měnový fond počítá pro rok 2010 jen s mírným, stagnačním růstem: nicméně v posledních měsících MMF musel opravit svoje prognózy směrem dolů. A není vyloučeno, že se tak stane i v tomto případě. Naopak experti, jako třeba držitel Nobelovy ceny Krugmann či Stiglitz, mluví o dlouhodobější krizi, či dokonce depresi (neboli snížení HDP o 10% během tří let).
Bude tedy záležet, jak se postaví příští vláda této situaci. Pokud bude krize pokračovat, podnikatelské, dopravní, průmyslové a finanční asociace budou chtít další státní výdaje ale také zavedení eura. Tento trend do určité míry kopíruje návrh na rozpočtové výdaje, navržené odstupujícím ministrem Kalouskem, které počítají se zmražením či seškrtáním sociálních výdajů, ale také s vytvořením rezerv a prostředků pro státní zakázky či pomoci firmám. Vzhledem k tomu, že ČSSD bude pravděpodobně od října vládnout, bude se muset rozhodnout kam směřovat. V současné době se jeví jako neprospěšné pro většinu lidí, pro zaměstnance, studenty, nízkopříjmové vrstvy vázat deficit státního rozpočtu na maastrichtská kritéria. V podstatě se jeví možně zavedení evropské mince bez výrazných škrtů v rozpočtu a se zachováním ekonomicky nákladných vlád, jenom za cenu výraznějšího zdanění. To by bylo žádoucí hlavně směrem k těm skupinám a vrstvám, které by měly ze společné měny největší užitek a zisk. Nicméně politická třída, a zde často stranická příslušnost, nehraje příliš velkou roli, není nakloněna vyšším zdaněním firem a podnikatelů, a obzvlášť ne v dobách krize. Je tudíž pravděpodobnější, že zavedení eura zaplatí ti, kteří z něj budou mít nejmenší užitek.
Kalouskův návrh na rozpočtové výdaje pro rok 2010 ukazuje i snahu strukturálně přeměnit rozpočtovou politiku ČR. Tato přeměna je složena z několika prvků: snížení sociálních obvodů, vazba inflace a rozpočtového schodku na maastrichtská kritéria, schválení velkých zakázek na několik roků dopředu (viz sanace ekologických škod), a zmrazení výdajů do státní sféry. Takový model de facto podkopává příjmovou stránku sociálního systému, omezuje jeho financování státním dluhem a přetváří rozpočet jako nástroj přerozdělování peněz zdola nahoru (vzhledem k rozložení daňové zátěže) a horizontálně mezi velkými podniky a zakázkami. Je nasnadě, že krácení příjmů do sociálního systému a socializace ztrát a investic soukromých podniků a bank, povede k rozpočtové tísni, a bude záminkou pro další kolo privatizací zdravotního a sociálního systému. Dalo by se tedy čekat, že opoziční síly budou demonstrovat proti takovému těžkému dědictví, nicméně ČSSD dnes buď toleruje, nebo přímo podporuje jednotlivé návrhy, které vedou k této strukturální změně. 
Dalším pádným argumentem proti zavedení Eura je struktura a fungování Evropské centrální banky (ECB), které musela čelit v minulých letech velice tvrdé kritice alterglobalizačního a sociálního hnutí v Evropě. ECB totiž často dělá rozhodnutí, stanovuje cíle, dělá kroky, které mají velký dopad na obyvatele eurozóny, aniž by centrální bankéři byli pod demokratickou kontrolou. ECB musí především kontrolovat a stanovovat inflaci. Dlouhodobě cílem ECB je inflace kolem 2%, schodek rozpočtů kolem 0%, nezaměstnanost upravená dle inflačního cíle (podle neoliberálních ekonomů má každá země určité procento nezaměstnanosti, které zaručuje nízkou inflaci) a ekonomický růst. Cíle inflace a schodku jsou ale příliš rigidní, neberou ohled na ekonomické cykly, a podřizují sobě všechny ostatní stránky ekonomického života. Monetární politika ECB a Paktu, ironicky nazvaného, „růstu a stability“, měla důležitou roli ve stagnaci mezd, sociálních škrtů, a v omezování práv všech druhů. ECB nejen že je velkou dírou v demokracii eurozóny, ale je to také instituce, která si de facto nárokuje privilegium řídit veřejné rozpočty. Vstupem do eurozóny by se ČR stala součástí této díry v demokracii. Česká centrální banka sice je de facto bezmocná v rámci globální a evropské ekonomiky, nicméně přijetí do eurozóny by jen prohloubilo díru v demokracii, která již v ČR je, a ještě více by zemi podřídilo bývalým neoliberálním politikám.
Z pohledu radikální levice je tedy vstup do eurozóny jen prohloubení deficit demokracie v řízení ekonomiky a v rozpočtové politice. Náklady na zavedení eura by v současné době nesly především středně a nízkopříjmové vrstvy, zaměstnanci, studenti a absolventi škol, neboli ti, kteří by měli ze společné měny co nejmenší užitek. Naopak jiné kruhy, kruhy podnikatelů, vysokých manažerů, průmyslových vlastníků, autodopravců, majitelů turistických zařízení a dalších by ze zavedení eura měly vyšší zisky, aniž by za to nesly náklady skrz větší zdanění svých příjmů a výdělků. Nicméně nelze nostalgicky lpět na Karlech IV., Emách Destinových a dalších velikánech ztvárněných na korunách, protože zavedení eura jen zvětšuje a prohlubuje mechanismy a rysy monetární politiky, které již tady jsou. Volba mezi eurem a korunami je tedy volbou mezi menším a větším zlem. V příštím čísle se proto budu věnovat možným alternativám monetární politiky a přeměně prostředku měny jako takového.
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •