Latinská Amerika: efekty globalizace

Po skončení studené války lze v mezinárodních vztazích nalézt nové trendy – především globalizaci národního hospodářství a třetí vlnu demokratizace. Globalizace slibuje zajištění nových investic pro národy třetího světa, diverzifikování jejich ekonomik Její primární snahou je integrovat národní hospodářství do globální ekonomiky. Mnozí ekonomové předpokládali, že rozptyl průmyslové výroby do třetího světa učiní jejich ekonomiky méně závislé na surovinovém exportu. Výhody tohoto trendu jsou ovšem omezeného a dočasného charakteru a slibují pouze malé zlepšení pracovní úrovně.

Proces globalizace měl zajistit zmírnění extrémů příjmové nerovnosti. V Latinské Americe jsou její důsledky diametrálně odlišné. V chudobě zde žije více lidí než  před 20 lety, téměř polovina ze 460 milionů lidí, za pouhých 10 let se armáda chudých rozšířila o dalších 60 milionů lidí.

Výhody globalizace jsou dočasné, protože se v Latinské Americe koncentrují odvětví, které bude snadné automatizovat. Do budoucna lze očekávat, že se sem budou přemisťovat taková odvětví, kde se budou vyplácet nízké mzdy a lidé na severu o ně nebudou mít zájem kvůli degradaci životního prostředí. Ve třetím světě má tvorba pracovních míst před ekologií.

V současnosti jednotlivé národy hledají odvětví na které se mohou v globální ekonomice specializovat. Její dynamika je ovšem stanovená  trhy kapitálu, nikoliv jednotlivými státy. Tok kapitálu je závislý na úzké skupině privilegovaných mezinárodních finančníků a korporativních elit, proto proces globalizace podstatně zmenšuje kapacitu státu ovlivňovat národní ekonomický vývoj. Prioritou vlád třetího světa se stávají přímé zahraniční investice,  díky kterým se snaží učinit vlastní zemi atraktivní pro globální finanční elity. K upoutání jejich pozornosti musí často využít i jiných prostředků jako snižování daní, devalvace měny nebo investice do infrastruktury. Stát utrácí velké množství peněz k tomu, aby se učinil atraktivními. K jejich získání často přistupuje k privatizaci státního majetku. Tímto krokem ovšem podkopává soudržnost a svrchovanost národního hospodářství. Korporace skoupí státní majetek a nastane další vlna hierarchizace hospodářských a sociálních vztahů a tím se fakticky uzákoní sociální a ekonomické nerovnosti kapitalismu.  K tomu, aby stát upoutal zahraniční investory často snižuje mzdy a tím redukuje kupní sílu obyvatel. Globální ekonomická krize ukázala, že pokud stát přistoupí ve větší míře k privatizaci, nedokáže tlumit otřesy globální ekonomiky. Díky globalizaci se stát vzdal některých prostředků, pomocí kterých by mohl vyhovět mobilizované veřejnosti. Tato neschopnost řešení může způsobit konflikt. Globalizace snižuje pravděpodobnost zásahu státu do ekonomiky .

Globalizace se tedy zaměřuje na deregulaci trhu, privatizaci a liberalizaci. Následkem toho dochází k tvorbě mnoha pravidel mezi vládou a úzkou hierarchizovanou skupinou obyvatel, kteří ve jménu zisku požadují lepší přístup k vyšším kruhům vlády a centrální byrokracii, proto se díky tomuto procesu snižuje kvalita demokracie. Vláda je hluchá k legitimním požadavkům chudších obyvatel. Ve většině zemí Latinské Ameriky jsou skupiny jako městská dělnická třída, rolnictvo, venkovští pracovníci, nižší střední třídy, členové neformálního sektoru a původní obyvatelé velkou měrou vyjmuty a nebo opomíjeny ze strany vládních elit a to i přes to, že tvoří minimálně dvě třetiny obyvatel. Pokud se tyto skupiny začaly organizovat a snažily se prosadit vlastní zájmy, bylo to často neúčinné či dokonce nebezpečné. V minulosti vyvolala takováto mobilizace násilné reakce armády, policie nebo pravicových polovojenských skupin. Politické elity využívají klientelismus a korporativismus. Mnoho levicových subjektů se proto přesouvá do politického středu. Subjekty, které globalizaci oponují jsou opomíjené díky událostem systémové úrovně jako konec Studené války či rozpad SSSR. Mnoho subjektů ze 70. a z 80. let složilo zbraně (propagovaly především socialismus, populární demokracii nebo revoluční nacionalismus). Na druhou stranu se utváří široký okruh odporu proti neoliberalismu.   

Od poloviny 90. let získávají opoziční hnutí větší popularitu a to díky mnoha faktorům – privatizace státních podniků, dělnická nezaměstnanost, demontáž zákonů zemědělské reformy, rostoucí ceny základních komodit, klesající reálné mzdy. Zvedá se širší vlna odporu proti státní neoliberální politice, která podporuje exportní zájmy velkých producentů  na úkor malovýrobců. Běžní občané pochopili, že jejich přežití je stále více ohroženo. Nejaktivnějšími odpůrci neoliberalismu se stali původní národy, které se poslední dobou snaží získat mezinárodní podporu prostřednictvím internetu. Boj proti globalizaci a neoliberalismu se stává bojem za elementární lidská práva, sociální spravedlnost a ochranu přírody. Objevují se návrhy na vytvoření nové mezinárodní organizace, která by nahradila Světovou banku a mezinárodní měnový fond. Takováto organizace by neměla být vázána jednotným centralizovaným modelem, je nutné aby respektovala různé rozvojové strategie.

Mnozí ekonomové i politologové se domnívají, že mezinárodní investice mohou působit pozitivním způsobem. Právě díky nim je méně pravděpodobná násilná reakce státu proti mobilizované společnosti. Státy třetího světa se tak údajně mohou  díky globalizaci stát méně represivní. S tímto argumentem se ale nelze plně ztotožnit. Příkladů, že je tento argument lichý bychom nalezli mnoho. Jedním z nich je Mexiko a povstání zapatistů. Reakce vlády byla samozřejmě represivní. Vláda obávala snížení zahraničních investic, federální armáda si proto nemohla dovolit povstání rozdrtit, i když  k tomu kapacity měla (dalším důležitým faktorem byla vysoká míra zahraniční podpory zapatistů). Vlády namísto toho využívají jiné formy boje – najímají si žoldáky nebo podporují paramilitární jednotky.

V kontextu globalizačního procesu lze povstání zapatistů vysvětlit jednoduchým způsobem. Globalizace na prvním místě usiluje o začlenění národního hospodářství do globální ekonomiky. Efekty tohoto procesu jsou pociťovány především lokálně. V Mexiku měly neoliberální reformy v 80. letech vážné důsledky  pro rolníky. Po vstupu do NAFTY rolníci musí čelit americkým potravinovým konglomerátům, došlo ke snížení cen státem subvencovaných komodit.

Globalizace národního hospodářství ještě nesměřovala k vytvoření skutečně nadnárodních sociálních hnutí, respektive existují jisté zárodky v podobě antiglobalizačního hnutí nebo světového sociálního fóra, ale tato hnutí nedrží rychlost s globalizací. Největším problémem je kooperace, která ve valné míře probíhá neosobní dálkovou komunikací. Spolupráce je obtížná ať už kvůli nedostatku financí či aktivistů. K tomu je pouhých 23% sociálních hnutí ze severu zastoupeno na jižní polokouli, tedy v místech kde je jejich činnost nejvíce potřebná. V nadnárodních hnutích zřídkakdy participuje chudé a venkovské obyvatelstvo.

Zdroje:

Mason, T. (2003): Globalization, Democratization, and the Prospects for Civil War in the New Millennium. : International Studies Review, Vol. 5, No. 4, pp. 19-35.

Hartus, R. (2002): Resistance and Alternatives to Globalization in Latin America and the Caribbean, Latin American Perspectives, Vol. 29, No. 6, pp. 136-151.

Lowy, M., Stanley, Ch. (2002): Toward an International of Resistance against Capitalist Globalization, Latin American Perspectives, Vol. 29, No. 6, pp. 127-131.

Barkin, D. (1998): The Route to Autonomous Development, Latin American Perspectives, Vol. 25, No. 6, pp. 30-31.

Nash, J. (2001): Globalization and the Cultivation of Peripheral Vision, Anthropology Today, Vol. 17, No. 4 (Aug., 2001), pp. 15-22.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  

Latinská Amerika: efekty globalizace

Po skončení studené války lze v mezinárodních vztazích nalézt nové trendy – především globalizaci národního hospodářství a třetí vlnu demokratizace. Globalizace slibuje zajištění nových investic pro národy třetího světa, diverzifikování jejich ekonomik Její primární snahou je integrovat národní hospodářství do globální ekonomiky. Mnozí ekonomové předpokládali, že rozptyl průmyslové výroby do třetího světa učiní jejich ekonomiky méně závislé na surovinovém exportu. Výhody tohoto trendu jsou ovšem omezeného a dočasného charakteru a slibují pouze malé zlepšení pracovní úrovně.

(Pokračování textu…)

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •