Třetí lednový víkend pořádaly EL-Fem, feministická síť Evropské levice, a Lisa, ženská pracovní skupina německé Die Linke, v Lipsku seminář Ženy jako mírové pracovnice a bojovnice za mír. Akci podpořila také nadace Rosy Luxemburgové v Lipsku a i vzhledem k devadesátému výročí její smrti (zemřela 15. ledna 1919) byla Rosa Luxemburgová jakýmsi leitmotivem celé akce. Hlavní pozornost se ovšem věnovala aktuálním tématům – mobilizaci na oslavu šedesátých narozenin Severoatlantické aliance, situaci v Gaze a odporu proti základnám NATO a USA v Evropě.
Jednou z účastnic akce byla také Inna Michaeli, Izraelka, židovka a jedna z koordinátorek tamějších protestů proti útoku na Gazu. V debatě s ní se ukázalo, nakolik je Evropa odtržená od reality situace v Izraeli a Palestině, nakolik představy o vzájemném dialogu, který povede k příměří a nakonec vyřešení „konfliktu“, jsou spíš pověstným přáním, které je otcem myšlenky. Inna mluvila desetitisícových protiválečných demonstracích v Jeruzalémně, ale i o tom, že valná většina Izrealců podporuje bombardování Gazy. A přestože nikdo z přítomných rozhodně masakr v Gaze nechtěl ospravedlňovat, bylo pro mnohé trochu obtížné přijmout Innino vystoupení, které se obešlo bez slov jako „ovšem vinu za současnou situaci je třeba hledat na obou stranách“ či „zároveň ale nelze Izraeli upřít právo na existenci a bezpečnost“.
V průběhu dvou dní účastníci mohli narazit na další (a teď někdy i poměrně vtipné) diskrepance mezi oficiálními interpretacemi a realitou. Viděli fotografie zaručeně stoprocentně civilního letiště Leipzig-Halle, na nichž přestupují američtí vojáci z autobusů do letadel, aby odletěli do Iráku. Slyšeli příběh o zdemolovaném ochranném pásmu kolem základny Greenham Common v Británii, za které nebyl ani přes značnou finanční škodu nikdo potrestán. Oficiálně takové pásmo nikdy vybudováno nebylo a těžko trestat kohokoli za zničení něčeho, co nikdy neexistovalo.
Na závěr dvoudenního semináře byly přijaty dvě deklarace – jedna k situaci v Gaze, druhá k šedesátému výročí NATO. Škoda, že se ani v jedné z nich neobjevila věta „Říkat si můžete, co chcete, ale skutečnost nezměníte. Kvůli změně jsme tu my.“
V průběhu dvou dní účastníci mohli narazit na další (a teď někdy i poměrně vtipné) diskrepance mezi oficiálními interpretacemi a realitou. Viděli fotografie zaručeně stoprocentně civilního letiště Leipzig-Halle, na nichž přestupují američtí vojáci z autobusů do letadel, aby odletěli do Iráku. Slyšeli příběh o zdemolovaném ochranném pásmu kolem základny Greenham Common v Británii, za které nebyl ani přes značnou finanční škodu nikdo potrestán. Oficiálně takové pásmo nikdy vybudováno nebylo a těžko trestat kohokoli za zničení něčeho, co nikdy neexistovalo.
Na závěr dvoudenního semináře byly přijaty dvě deklarace – jedna k situaci v Gaze, druhá k šedesátému výročí NATO. Škoda, že se ani v jedné z nich neobjevila věta „Říkat si můžete, co chcete, ale skutečnost nezměníte. Kvůli změně jsme tu my.“