Ne základnám: další kapitola společného boje

Již dlouho jsme se v Solidaritě nevěnovali protestům proti plánu USA umístit v ČR radarovou základnu systému protiraketové obrany. V následujícím článku se jeho autor snaží rekapitulovat minulé události a načrtnout pohled do budoucna. 

Poslední hlasování v poslanecké sněmovně dopadlo následovně: smlouvy o radaru byly vyřazeny z projednávání. Na program se tedy budou moci dostat buď na řádné březnové schůzi, nebo na schůzi mimořádné, která je ale díky rozložení sil nepravděpodobná. Svůj podíl zásluh na vyřazení má Iniciativa Ne základnám. Bylo to její jednání s poslanci a protesty před poslaneckou sněmovnou, které připravili podmínky pro podporu vyřazení bodů.


Je pravda, že na místo očekávání podpořil návrh i celý klub Strany zelených, který ráno před hlasováním s tímto požadavkem přišel. Jaké jsou motivace proválečných Zelených těžko říci, nicméně v tuto chvíli jsou smlouvy odkázány na měsíc „k ledu“.

 

Obama, Rusko, Afghánistán

Od podzimu se udála řada věcí. Zejména americké tažení v Afghánistánu se dostávalo do stále větších problémů. Pozemní zásobovací koridory byly stále častěji napadány a kontrola spojeneckých vojsk už sahá jen do nejbližšího okolí velkých měst. A právě zásobování okupačních vojsk se stalo problémem. Jedna z důležitých cest přes Pákistán se stal téměř neprůchozí, protože při vyvinutí vysokého úsilí jsou spojenecké síly schopné dostat na území Afghánistánu zhruba 50% nákladu. 
Co nešlo po zemi, mohlo jít vzduchem. K tomu sloužila i americká letecká základna Manas v kirgizském Biškeku. Bylo na ní 1200 amerických vojáků, kteří zajišťovali logistickou podporu. Nedávno však byla uveřejněna zpráva, že kirgizská vláda americkou základnu ze svého území vypoví. V Kyrgyzstánu tak zůstane jen základna ruská. Není třeba příliš velkého namáhání mozkových závitů, aby bylo jasné, že pokud se mají Spojené státy nějak pohnout v Afghánistánu (a to spíše zpět než vpřed), nepůjde to bez dohody s Ruskem. Rusové navíc mají z doby sovětské okupace na území Afghánistánu stále své spojence mezi kmenovými náčelníky, kteří mohou vojskům NATO situaci buď ulehčit, nebo komplikovat. Situaci v Afghánistánu dobře popsala v Literárních novinách 5/2009 Tereza Spencerová: „Příští měsíc by mělo do Afghánistánu dorazit dodatečných dvacet až třicet tisíc amerických vojáků, aby po sedmi letech pomohli zvrátit nepříznivý vývoj války, kterou George Bush odbyl kvůli nedočkavosti rozpoutat válku druhou, iráckou. Nebudou to mít snadné ani v případě, že se ony čerstvě vyzbrojené vesnické milice opravdu postaví na stranu okupačních sil, nikoli proti nim. 
Stále více Afghánců má totiž problém okupační jednotky vystát. Síly, kterým souhrnně říkáme Taliban, účinně kontrolují dvaasedmdesát procent území. V sousedství je nejistý Pákistán s narůstajícími problémy ve vztahu s mocnou Indií a k tomu se nejen ve Spojených státech stupňuje odpor proti vysílání dalších vojáků. Průzkum veřejného mínění, který provedl list The Financial Times, zjistil, že proti afghánské válce jsou také přesvědčivé většiny Němců, Francouzů, Italů a Britů. S každou vybombardovanou svatbou či vesnicí přitom přesvědčení dále sílí. 
Přesto USA o svých základnách v Afghánistánu nemluví jako o dočasných, ale trvalých, a NATO tlačí na své členy, aby posilovaly kontingenty ve jménu boje proti… čemu vlastně?“
Ačkoliv v případě Afghánistánu zůstává Obama u svého slibu posílit ho o vojáky přesunuté z Iráku, přišel na druhé straně s plánem jaderného odzbrojení, které by mělo snížit počet jaderných hlavic na 1000 ks na každé straně (USA – Rusko). U Obamy může jít dost dobře o propracované PR, které má ukázat, že on je mírotvůrce. Detaily návrhu zatím nejsou známy a až po jejich zveřejnění si můžeme o celém návrhu udělat jasný obraz. Dokázat přitlačit Ruskou nějakou pro něj nepřijatelnou podmínkou k odmítnutí návrhu by nebylo vůbec od věci, ale na druhou stranu by to mohlo zkomplikovat jednání o využití logistických prostředků právě pro operace v Afghánistánu. A stejné je to i s protiraketovou obranou.
Obama před několika týdny zopakoval to, co říkal už při předvolební kampani. Protiraketová obrana není jeho projekt, je drahá a není jisté, zda funguje. Navíc komplikuje vztahy s Ruskem. Víc než tyto argumenty ale zaznívá hospodářská krize, která drasticky zasahuje celý svět. V rámci priorit je tak dost pravděpodobné, že se tzv. evropský pilíř protiraketové obrany budovat nebude. To samé učinil i viceprezident Joe Biden na bezpečností konferenci NATO v Mnichově. Jen se ve svém projevu nezmínil ani o Polsku ani o ČR.

České bojiště

Mezinárodní situace je zajímavá. Každá zpráva o dalších komplikacích s radarem přímo v USA vlévá optimismus do žil všem nám, kteří už více jak dva a půl roku proti tomuto plánu protestujeme. Nicméně se naplňuje obava o postupném mediálním „uspáváním“ české veřejnosti. Radarové smlouvy leží v poslanecké sněmovně a lépe o nich nemluvit. Ještě by si snad někdo mohl vzpomenout, že je taky proti a zase by narostly čísla odpůrců. 
V této situaci je Iniciativa Ne základnám postavena před dvě důležité otázky. Zaprvé, jak dále pokračovat v protestech. A zadruhé, jak dále definovat svou identitu, tj. zda se zachovat jako platforma pro společnou akci, a v jaké podobě. Na první otázku existují celkem jednoznačná odpověď: nepolevit v protestech, využívat akcí v rámci předsednictví Česka EU a v nejbližší možné době uspořádat demonstraci, která by znovu na problematiku základny upozornila. Novým prvkem v práci Iniciativy je také práce s poslanci, protože se část pozornosti logicky přenesla do poslanecké sněmovny. Ať už budou plány politiků jakékoli, protesty budou posilovat vždy ty, kteří jsou proti umístění systému ve střední Evropě. Spoléhat však jen na dohadování v poslanecké sněmovně či na úrovni USA – Rusko, by byla chyba. Řekli bychom tím: „ať to politici rozhodnou za nás“. To je přesně moment, který jsme odmítli a odmítáme dál, když v Iniciativě Ne základná žádáme referendum. 
Druhá otázka má složitější odpověď a souvisí s tím, jak se postavit k celé řadě otázek, které s budování systémů protiraketové obrany souvisí, např. ekonomická krizi a související zbrojení, meziimperialistická rivalita, nástup zemí Třetího světa? Tato debata právě začíná a odpověď bude vyjádřena i v tom, jak bude Iniciativa Ne základnám dále pokračovat.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •