Odbory v boji

Kolumbie. Osm organizací na ochranu lidských práv a práv zaměstnanců, mezi kterými je Human Rights Watch nebo AFL-CIO, vyzvaly kolumbijskou vládu, aby byla aktivnější v ochraně práv zaměstnanců a odborů. Kolumbie je totiž jedna ze zemí, kde umřelo nejvíce odborářů: za posledních 23 let bylo zabito 2697 odborářů, v průměru jeden každé tři dny. Odborářské oběti mají většinou na svědomí polovojenské jednotky, které jsou vydržované drogovou mafií, nadnárodními společnostmi či vysokými vrstvami kolumbijské společnosti. Byly také dokázány vazby polovojenských jednotek na vysoké důstojníky a funkcionáře vlády současného prezidenta Alvara Uribeho. Prezident samotný je velice aktivní v potlačování práv zaměstnanců a odborů. Nezdráhá se použít vojenskou a policejní sílu proti odborářským protestům a veřejně označuje odboráře za komplice marxisticko-leninistické guerilly FARC.

Irák. Irácké odbory učitelé, jedny z nejlépe organizovaných v zemi se stovkami tisíc členů, zveřejnily protestní prohlášení proti irácké vládě. Podle odborů oklešťují práva zaměstnanců, která jsou obsažená v zákonech ještě z dob Saddáma Husajna, a snaží se aktivně zasahovat do vnitřního chodu odborů. Podle předsedy odborů iráckých učitelů Jasima al-Lamia vláda vyhrožuje jemu a dalším odborářům vězením, pokud se nebudou řídit rozkazy vlády a vládních funkcionářů. Jasimu al-Lamiu bylo vyhrožována až pětiletým vězením. Předseda Odborů iráckých uřitelů však už zkušenosti s vězením má: seděl šest let za vlády Saddáma Husajna ve věznici Abu-Ghraib. Podle předsedy irácká vláda vážně narušuje nezávislost odborů

Rusko. Důležité vítězství zaznamenali ruští nezávislí odboráři, když 12. února petrohradský soud zamítl žádost automobilky Ford na uhrazení ztrát, ke kterým došlo kvůli stávce zaměstnanců v roce 2007 za vyšší platy. Tehdy zaměstnanci továrny Fordu poblíž Petrohradu vstoupili do stávky za navýšení platů o 30%, a dosáhli nakonec navýšení o 21%. Po celý únor pokračovaly mobilizace ruských nezávislých odborů proti propouštění. Mobilizace mají hlavní epicentra v Petrohradu, Moskvě a Togliattigradu. Nicméně jednotlivé demonstrace stěží přesahují několik stovek účastníků. Další zprávy mluví o jednotýdenní stávce zaměstnanců přístavu ve městě Petropavlosk-Kamčatsky na ruském dálném východě.

Itálie. 17. února se uskutečnila stávka kováků a zaměstnanců ve státní správě proti vládě Silvia Berlusconiho, za přerozdělení bohatství a za jistou práci pro všechny. Stávky, vyhlášené Fiom.CGIL a FP-CGIL, se zúčastnilo na 70% zaměstnanců v průmyslu a více jak 50% zaměstnanců ve státní službě. Mnoho měst mělo paralyzovanou dopravu, a Římem prošla demonstrace, které se zúčastnilo na 750 tisíc lidí. Televize, ve vlastnictví a pod kontrolou Silvia Berlusconiho, de facto stávku ignorovaly, a začaly se jí věnovat, když italský premiér prohlásil, že v Římě protestovaly „tak maximálně 4 kočky”.

Guadeloupe a francouzské Antily. Lídr guadeloupeckého Výboru proti drahému životu (LKP) Elie Domota podepsal 5. března dohodu se zástupci zaměstnavatelů a Státu o řešení tíživé situaci na antilském ostrově. Dohody se dosáhlo po 44 dnech nepřetržité generální stávky, která paralyzovala celý ostrov. Dohoda počítá s navýšením nejnižších platů alespoň o 200 eur a snížení cen spotřebního zboží, které jsou daleko vyšší než ve Francii, a podle LKP jsou uměle a neospravedlnitelně navýšeny. Dohodu ale nepodepsal největší svaz zaměstnavatelů, Medef. LKP je ale ochotna znovu začít bojovat pokud by Medef nerespektovala dohodu. Elie Domota prohlásil pro deník Le Liberation: „Nepřipustíme, aby banda plantážníků znovu zavedla otroctví”. Narážel tím na společenskou situaci na Antilách, kde bohatství a půda jsou koncentrovány do rukou několik desítek rodin a stále přetrvávají mnohé společenské vztahy z dob kolonialismu. Víc jak měsíc pokračuje generální stávka na ostrovu Martinique, kde stávka má podobné důvody jako na Guadeloupě. Výbor zastupující stávkující sice dosáhl zvýšení nižších a středních mezd o 200 eur, ale také požaduje snížení cen zboží základní potřeby a rozšíření některých práv. V těchto posledních tématech ještě ale nebyl nalezen přijatelný kompromis, a tak stávka pokračuje. Napjatá situace je také na ostrově Reunion, kde ale ještě nebyla vyhlášena stávka. Nicméně proběhly desetitisícové demonstrace a blokády supermarketů. Požadavky demonstrujících na Reunionu jsou podobné těm na ostatních antilských ostrovech. Na ostrově je žije totiž zhruba 52% obyvatelstva pod prahem chudoby, a na ostrově je zhruba 120 tisíc analfabetů na 780ti tisícové obyvatelstvo. Bouře na antilských ostrovech jsou výsledkem nezájmu Francie o své „kolonie”, bezedného vykořisťování obyvatel ostrovů a přetrvávajících společenských poměrů z pozdních dob kolonialismu. Situaci v Antilách se budeme také podrobně věnovat v příštím čísle Solidarity.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •