Odkaz okupace

Sabah Jawad se právě vrátil z Iráku. Podává zprávu o zemi stále devastované efekty války a vysvětluje, jak byly samotné základy společnosti otřeseny USA.

V roce 2003 byly zničeny irácké státní struktury, nejenom režim Saddáma Husajna. Všechny instituce iráckého režimu byly rozpuštěny – ministerstva a budovy byly zničeny. Policie, armáda, muzea a knihovny byly všechny zničeny, vyrabovány a spáleny.

 

V minulých šesti letech se USA pokoušeli vybudovat nový stát na zelené louce. Zavedly kosmetiku demokracie, zbavenou skutečného obsahu. Nová konstrukce jistě není to, za co lidé v Iráku bojovali 35 let pod Saddámovou diktaturou.

USA zasely semínka nespokojenosti a fragmentace zkonstruováním politického režimu založeného na sektářství a etnickém rozdělení. To je v souladu s praxí starých koloniálních mocností rozděl a panuj. Francouzi to takto provedli v Libanonu; Britové v Iráku a mnoha dalších částech světa.

Ačkoliv to takto není zakotveno v zákoně, sektářské a etnické identity diktují alokaci výkonných pozic. Premiér tedy musí být šíita, a ministerstva jsou rezervována pro rozličné sekty, náboženství a etnika. Prezident musí být Kurd, jeho dva viceprezidenti musí být šíita a sunnita, šéf parlamentu musí být sunnita s dvěma zástupci, jeden šíita a jeden Kurd.

Každé ministerstvo má poradce z USA a Británie, kteří diktují politiku, obzvláště v důležitých ministerstvech jako ropy. Dokonce irácká armáda, nyní Národní garda, je konstruována na etnických a sektářských liniích. Máte například sekci armády, která rekrutuje většinou sunnitské muslimy a jinou, která rekrutuje pouze šíity, zatímco kurdské milice dvou vládnoucích kurdských stran tvoří armádu kurdské oblasti. To znamená, že vaše loajalita patří vaší sektě nebo etnicitě.

S takovým posílením rozdílů není obtížné předvídat erupce konfliktů mezi rozličnými iráckými vládnoucími frakcemi, které, zatímco jsou loajální USA, bojují spolu o větší podíl na moci.

Korupce je také vážným problémem. Minulý měsíc byl zástupce ministra dopravy natočen na video, jak přijímá úplatek sto tisíc dolarů od zahraniční společnosti, která se zajímala o kontrakt na bagdádském letišti. Před pár měsíci byl ministr obchodu, spolu s jeho bratry a kamarády, obviněn ze zpronevěry sta miliónů dolarů státních peněz. Ve skutečnosti má ministr obchodu v Iráku ohromný rozpočet, protože přispívá programu zavedenému pod režimem sankcí z roku 1991, který zajišťuje měsíční dodávky jídla pro všechny irácké rodiny.

Celá ekonomika je v troskách a nezaměstnanost činí přes 50 procent. Státní fondy jsou rozkrádány a ropné kontrakty, přidělené nadnárodním společnostem nejsou schváleny parlamentem.

To je málo k užitku iráckým lidem, ale k velkému užitku nadnárodních ropných společností. Zatímco je irácká infrastruktura skoro zničena sankcemi a válkou,  zbývá Iráku čekat na velký rekonstrukční program v budoucnosti, ale všechny zdroje, které mohou přijít ze zisků z ropy připadnou nadnárodním ropným společnostem.

Dalším ohromným problémem, kterému Irák čelí, jsou zdroje vody. Kvůli invazi před šesti lety nebyl Irák schopen prosadit smlouvy o sdílení vody s Íránem, Tureckem a Sýrií, podíl Iráku na vodních zdrojích z jeho mnoha řek ohromně klesl. To platí pro Eufrat a Tigris, jež pramení v Turecku, a malé říčky, jež plynou Íránem. To má devastující následky pro irácké zemědělství. Irácké zemědělství kleslo za poslední dva roky o 36 procent. To vedlo k ohromným migracím rolníků a farmářů z venkova do hlavních měst a městeček.

Odhaduje se, že pouze za poslední dva roky opustilo venkov 3,3 miliónů rolníků, aby hledali práci ve městech. Okupace hrozí transformací úrodné půdy v poušť. Velké oblasti Iráku se staly pustinou.

Rychlá migrace rolníků do měst má nepříznivý dopad na obyvatele měst. Vytvořila ohromné problémy s bydlením, zdravotnictvím, dopravou a čistou vodou. V samotném Bagdádu se odhaduje okamžitá potřeba miliónů bytů, a situace je pravděpodobně ještě horší na jihu. Tisíce lidí nyní žije ve slumech okolo měst, někteří dokonce musejí přežívat v příbytcích na smetištích.

Vliv okupace na vzdělání Iráčanů je také ohromný. Po okupaci USA zaváděly „vzdělání zdarma“, což vedlo k rozšiřování „univerzit“ v Bagdádu a velkých městech.  Ty prodávají certifikáty a tituly, dokonce doktorské. To bude mít velký vliv na budoucí akademické standarty, což obrátí historický trend vysokého standartu vzdělání v Iráku. Mnoho lidí se domnívá, že to je cílená politika USA. Mnoho iráckých akademiků uteklo za hranice, což zbavilo Irák vědecké základny a zkomplikovalo jeho budoucí kulturní, technický a vědecký pokrok.

Legálně a morálně jsou za to vše zodpovědné USA. V tomto případě je jistě pravdivé rčení „jestli něco zničíš, vlastníš to“. Provedly invazi po té, co uvalily třináct nejkrutějších ekonomických sankcí. Čím déle trvá okupace Iráku, tím horší se situace stává.

Navzdory prohlášení USA, že její jednotky opouštějí města, stále patrolují v Bagdádu a větších městech. Ve skutečnosti chtějí znovu rozmístit své síly, aby intervenovaly směrem k prevenci takzvaných problémů mezi Araby a Kurdy. Tyto znovurozmístění zahrnují Kirkůk a Mosul, bohaté na ropu. Americké jednotky jsou v Bagdádu poměrně vidět, zatímco letadla a vrtulníky hlídají nebe. Aby snížily ztráty a finanční náklady na okupaci, chtějí USA ustoupit na vojenské základny mimo města tlačit iráckou armádu, aby se vyrovnala s odporem. Chtějí také budovat žoldácké síly v Iráku. Nedávno jsme se například dozvěděli, že USA odmítly zrušit  kontrakt se soukromou bezpečností silou Blackwater. To může být vysvětleno pouze potřebou vlády USA, aby za ně soukromé firmy odváděly špinavou práci.

Irácká vláda je neschopná zabránit společnostem jako Blackwater operovat v Iráku. Mluvčí vlády před nedávnem prohlásil, že protože žoldáci se dopustili ohavných zločinů proti lidem v Iráku, bude Blackwater vyhoštěn z Iráku a přiveden k odpovědnosti. Nebyli hnáni k odpovědnosti, ani jejich kontrakty nebyly zrušeny. To je potvrzení o tom, jak velkou má Irák suverenitu.

Ale okupace USA se nepovedla především proto, že lidé v Iráku kladli odpor ode dne jedna. Lidé v Iráku byli v opozici k režimu Saddáma Husajna, protože to byla diktatura, uvalená na ně hlavněmi pušek puče v roce 1968, ale nechtěli, aby byl tento režim nahrazen brutální okupací.

Lidé v Iráku naprosto odmítají okupaci své země. Budou v tom pokračovat navzdory veškeré devastaci, která na ně byla uvalena: milión mrtvých, zničená infrastruktura a veškeré sociální problémy a rozdělení, které vytvořily USA. Souzeno podle jejich historie odhodlaného boje za lepší budoucnost a proti všem formám útlaku, lidé v Iráku nakonec tyto bariéry překonají a vytvoří demokratický, svobodný, progresivní Irák.

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •