Policie v Ústí opět kryla neonacisty

18. dubna uspořádali neonacisté z hnutí Autonomní nacionalisté smuteční pochod v Ústí nad Labem pod záminkou uctění památky obětí spojeneckého bombardování z roku 1945. Iniciativa Studenti proti rasismu společně s dalším organizacemi a jednotlivci zorganizovala pokojnou protiakci, která však nakonec skončila policejním zásahem.
Akce neonacistů byla avizována dlouho dopředu. Místní založili iniciativu „V Ústí neonacisty nechceme“, které se vzápětí chopil Člověk v tísni. Tato iniciativa uspořádala tři dny před ohlášeným pochodem koncert na Mírovém náměstí, kde vystoupil mimo jiné ministr Michael Kocáb se svým pražským výběrem. Na 18. dubna se rozhodli „nechat jako vzkaz neonacistům prázdné ulice“.Naše iniciativa byla nicméně odhodlána uspořádat přímou protiakci i na vlastní pěst. 18. dubna po poledni jsme tedy vyrazili zájezdovým autobusem v počtu 25 osob směr Ústí. Při policejní prohlídce nám byli zabaveny tyče na transparenty a spreje. Kolem čtvrté hodiny jsme dorazili do města a vydali se po trase nahlášeného neonacistického pochodu. U hospody Maha4all na rohu Masarykovy a Londýnské ulice jsme narazili na dav asi 150 antifašistů, většinou místní alternativní mládeže. Připojili jsme se k nim a vyčkávali na příchod neonacistů, kteří tudy měli kolem půl deváté procházet.
Jelikož sezení v hospodě či před ní bylo některým již dlouhé, část z nás se rozhodla vyrazit na menší obhlídku terénu. Kolem šesté jsme se vydali v počtu asi 15 osob po trase neonacistického pochodu. Asi o sto metrů dál jsme se potkali se skupinou asi 10 neonacistů , kteří měli očividnou chuť se poprat. Jednomu z nás jen tak mimochodem vyrazili z ruky piket. Hrozící fyzická konfrontace byla zažehnána bleskovým zásahem policie. Po tomto incidentu jsme usoudili, že pokračovat ve výpravě nemá smysl a rozhodli jsme se pro návrat.
Během odpoledne se dav před hospodou asi zdvojnásobil na 250 až 300 lidí a postupně jsme se roztáhli do ústí Masarykovy ulice. Na zábradlí jsme vyvěsili transparenty „Studenti proti rasismu“, „Neznásilňujte historii!“ a „Proti fašismu všemi prostředky“. Dále vlajka Mezinárodní unie socialistické mládeže (IUSY), Antifašistické akce a transparent „Gegen Nazis!“ s Leninem a několik piketů naší iniciativy. To všechno v podivuhodné symbióze. Odpor proti společnému nepříteli nás všechny sjednotil!
Pomalu se stmívalo a atmosféra v ulicích začala houstnout. Na kruhový objezd, u nějž jsme stáli, postupně přijížděli další policejní posily a před námi se zformovala silná hradba těžkooděnců. Celkem bylo ten den ve městě nesmyslných 1250 policistů, z toho 750 těžkooděnců. Kolem sedmé dorazilo i vodní dělo. Policisté nás evidentně považovali za náramně nebezpečné! Velitel zásahu nás megafonem neustále vyzýval, abychom „svůj názor vyjádřili nenásilně“. Z naší strany došlo k ujišťování, že nemáme v úmyslu sáhnout k násilí a že naším nepřítelem není policie, ale neonacisté. Bohužel, mýlili jsme se!
Akce nácků na Mírovém náměstí začala s hodinovým zpožděním, neboť údajně čekali na autobus z Německa. Kolem deváté se roznesla zpráva, že se pochod blíži. V tu chvíli se hradba těžkooděnců začala najednou sunout proti nám. Někteří demonstranti byli sraženi k zemi a zmláceni obušky. Vzápětí explodovala řada rozbušek. Naše řady se roztrhly a mnozí se dali na ústup. Policie nás vytlačila asi o 200 metrů dál. Anarchisti provokovali těžkooděnce skandováním hesel. Velitel nám oznamoval, že akce skončila a máme se pokojně rozejít do svých domovů. V opačném případě vyhrožoval použitím vodního děla. Vzhledem k tomu, že naše šance se znovu zformovat byly mizivé a po ledové sprše nikdo z nás stejně netoužil, jsme se „rozpustili“. Policie nám však ještě déle než půl hodiny znemožňovala návrat k hospodě, kde si mnozí z nás nechali věci. Několik našich aktivistů odneslo zásah modřinami a popáleninami od rozbušek. Bohužel se však odmítli nechat na místě ošetřit. Dva demonstranti z řad místních anarchistů byli zatčeni. Před jedenáctou pro nás přijel autobus a vyrazili jsme na cestu do Prahy.
Události toho dne ve mně zanechali hluboký pocit bezmoci, nenávisti a odporu. Jak je možné, že šedesát let po pádu Třetí říše můžou Hitlerovi pohrobci naprosto legálně pochodovat ulicemi našich měst, zatímco jejich odpůrce policie rozhání jako dobytek! Můžeme se zaručit, že z naší strany k žádné provokaci nedošlo. Pokud tedy policisté nepovažovali za provokaci skandování hesel „Žádný prostor nacismu“, „Fašisti neprojdou“, „No passaran“ apod. Ostatně megafon, který přivezli členové Mladých sociálních demokratů, se stal prvním cílem útoku těžkooděnců. Některá média mluvila o hozených pivních lahvích, ale nikdo z nás nic takového nezpozoroval. Dle našeho názoru byl zásah policie naprosto bezdůvodný, což jsme také tlumočili ve stížnosti zaslané ministru Langerovi 21. dubna.
Přes její násilné ukončení považuji demonstraci za úspěch. Neonacistického pochodu se dle většiny zdrojů zúčastnilo 300 osob, přičemž původně avizovali 500 účastníků z ČR a několik set dalších ze zahraničí.
Naše protiakce byla přibližně stejně velká. Jak jsem již zmínil, jednalo se o velice různorodou společnost. Vedle členů Iniciativy a levicových organizací jako SocSol, SOP a Mladí sociální demokraté tu stáli místní anarchisté a punkáči (dorazila i menší výprava z Teplic). Avšak většinu účastníků tvořili „obyčejní“ ústečtí občané různé barvy pleti, mezi nimi řada důchodců (možná dokonce pamětníků bombardování) i matek s kočárky, profesoři a studenti Ústecké univerzity, zaměstnanci místního Národního památkového ústavu atd. Přesto o nás ve většině médií psali jako o „anarchistech“ či „levicových radikálech“. Jméno iniciativy se objevilo pouze na jednom internetovém serveru.
Krátce po návratu z Ústí nás zastihla smutná zpráva o útoku na romskou rodinu ve Vítkově u Opavy, při němž utrpěla těžké popáleniny dvouletá holčička. V souvislosti s prohlubující se hospodářskou krizí lze předpokládat, že podobné případy budou stále častější. Romové v krizových lokalitách si to dobře uvědomují a začínají sami vytvářet organizovanou domobranu. Ukázalo se to např. při výpravě neonacistů do ústecké čtvrti Předlice krátce před pochodem 18. dubna, kde je přivítalo asi 200 příslušníků militantní romské platformy Gipsy Radical. Pouze brzký policejní zásah uchránil nácky před pořádným výpraskem. Podobná situace se opakovala 25. dubna v Krupce na Teplicku a 3. května v Chomutově.
Naše iniciativa tyto projevy spontánního antifašistického odporu samozřejmě vítá a podporuje. Věříme totiž, že neonacisty může porazit jedině masové hnutí zdola tvořené příslušníky ohrožených menšin, radikálními antifašisty a alternativní mládeží. Vyzýváme proto všechny antifašisticky smýšlející jednotlivce i organizace ke spolupráci! Pomozte nám takové hnutí vybudovat!
Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •