Protestní hnutí v ulicích, íránští vůdci rozděleni

Volby v Iránu a masové protesty proti podvodům, jež následovaly, odhalily hluboké příkopy v srdci iránské vládnoucí třídy.

Země je mezinárodně izolovaná, čelí rostoucí ekonomické krizi, a je ovládána frakcí zastánců „tvrdé linie“, kteří chtějí být mezi hlavními lidmi, kteří mají zisk z privatizací státem vlastněných korporací.

Tato frakce obklopuje prezidenta Mahmůda Ahmadínedžáda.

Druhá sekce se obává, že široce rozšířená korupce v srdci systému ohrožuje lidovou podporu pro republiku.

Chtějí otevřít ekonomiku a vzít moc těm, o kterých se domnívají, že si cpou jen vlastní kapsy. Tato frakce, jež obsahuje mnoho vysokých figur náboženského establishmentu, vkládá naděje do Mír Husejna Musávího, který se v průběhu voleb objevil jako hlavní vyzyvatel Ahmadínedžáda.

Musáví je figurou establišmentu. Byl premiérem země v době Irácko – Iránské války v letech 1980-88. Hrál klíčovou roli v růstu islamistického hnutí, které následovalo revoluci v roce 1979.

Elita

Musáví ztratil moc v roce 1989, kdy byla zrušena funkce premiéra. Během devadesátých let začal být spojovaný se vzrůstajícím reformním hnutím, které chtělo limitovat moc iránské nové elity.

Jeho cílem bylo neoliberální „otevření“ ekonomiky.

Musaví byl nakloněný kandidatuře na prezidenta v roce 1997. Ale dal přednost Muhammadu Chatamímu, tehdy málo známému klerikovi.

Chatamí dostal osmdesát procent hlasů, když do něj lidé vkládali své naděje na reformy.

Navzdory tomu a jeho znovuzvolení v roce 2001, Chatámí reformy nezavedl. To zanechalo hnutí, které ho vyneslo, v demoralizaci.

Ahmadínedžád vyhrál volby v roce 2005 za slib, že vykoření korupci a zmírní vzrůstající chudobu mezi masou iránského lidu.

Byl prezidentem v době ohromného vzrůstu bohatství země, což mělo příčinu v rostoucí ceně ropy.

Použil tyto peníze, aby si rozšířil základnu mezi městskou a venkovskou chudinou – v době letošní volební kampaně distribuoval dokonce brambory zdarma.

Ale sekce establishmentu ho nařkly z rozhazování bohatství z ropy. Stejně tak mnoho jeho podporovatelů bylo zklamáno, když porušil své sliby, že bude bojovat s korupcí.

Ahmanedijád si byl ve volbách z minulého týdne jist vítězstvím. První průzkumy ukazovaly dvojnásobek hlasů pro něj nad jeho nejbližším rivalem.

Ale průzkumy také ukazovaly, že se jeho náskok snižuje, tak jak Musávího kampaň nabírala na síle.

Stejně jako Chatámí, Mousaví slíbil široké reformy, ale také hodlal omezit jejich rozsah. Jeho klíčovým slibem bylo zveřejnit vládní výdaje. To bylo hrozbou pro sekce elity, které žily z iránských ropných zdrojů.

Výzva

Musáví hájí neoliberální politiku, když chce „zefektivnit“ státem vlastněný sektor. Ale tato politika není pro lidi moc lákavá. Slibuje také sociální reformy.

Zavázal se držet na uzdě obávanou mravnostní policii, která nutí lidi dodržovat striktní pravidla oblékání a chování.

Slíbil otevřít nejvyšší pozice ve vládě ženám a „překontrolovat“ zákony, které omezují jejich práva.

Prohlásil, že by zavedl stav, kdy bude policie pod prezidentskou kontrolou. V současnosti jsou bezpečnostní složky odpovědné pouze nevolenému vůdci Chamenejímu.

Musáví a ostatní reformátoři chtějí odstranit Ahmadínedžáda a zastánce „tvrdé linie“. Ale chtějí také omezit působnost lidového hněvu. Musaví vyzval lidi, aby v pondělí zůstali doma.

Nebezpečí pro něj a pro jeho spojence je, že se hnutí může rychle vymknout jejich kontrole.

Hněv lidí hýbe Iránem

Iránem se přehnala nová lidová bouře. V jedné z největších masových demonstrací od doby, kdy byl svržen šáh podporovaný USA, se vydal do ulic hlavního města Teheránu milión lidí, aby protestoval proti volbám. Volby byly široce vnímány jako zmanipulované.

Masové demonstrace vznikly z protestu, který nastal v pátek v noci – v den prezidentských voleb. Mnoho lidí věřilo, že volby vyhraje reformista Mír Hussejn Musáví.

Byli šokováni, když pouhé hodiny po tom, co byly volební místnosti zavřeny, byl prohlášen za vítěze dosavadní držitel moci Mahmůd Ahmadínedžad.

Ti, kteří podporovali Musávího se obávali, že volby byly zmanipulované a uspořádali sérii veřejných protestů. Masově vzdorovali tak, že lezli na střechy domů a křičeli „Marg barg diktator!“, což znamená „smrt diktátorovi“.

To byl slogan revoluce v roce 1979.
V sobotu pořádal Ahmadínedžad „oslavu vítězství“ v Teheránu. Ale po celém městě, a v ostatních částech země vypukly oslavné demonstrace, kde lidé volali „naše hlasy byly ukradeny“. V Isfahanu, v městě na jihu Iránu, byly zásahové jednotky policie vytlačeny z obytných částí města.

Policie a milice režimu zaútočily na protesty. Demonstranti odpověděli zapalováním autobusů a stavěním barikád.

Tvrdý zásah

Tu noc, během všeobecného strachu z masového tvrdého zásahu, pořádali studenti tajná shromáždění a volali po více demonstracích. Milice podporované vládou útočily na Teheránskou univerzitu a zabili pět studentů.

Ale protesty neustaly. V pondělí byla svolána masová demonstrace navzdory vládnímu zákazu. Tentokrát se k množství studentů a aktivistů, kteří tvořili jádro reformního hnutí, připojilo mnoho obyčejných lidí.

Vládní poskoci začali střílet do davu a zabili sedm demonstrantů. Jejich smrt vyvolává vzpomínky na masové represe, které vyvolal šáh během posledních dnů svého režimu.

V úterý svolal Musaví další demonstrace. V současné době existují zprávy o nastávajících masových zatýkáních.

Ale cokoliv se stane během dalších dní, jedno je jisté. Lidé v Iránu ukázali svou moc  – a žízeň po změně.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •