Všichni chceme alternativu nalevo od SPD

Einde O’Callaghan, původem z Irska, ale nyní dlouhodobě žijící v Sasku, v Německu, kde je členem vedení tamější organizace DieLinke  a byl jedním ze zakládajících členů WASG (Die Wahlalternative-Arbeit und soziale Gerechtigkeit – Volební alternativa práce a sociální spravedlnosti), která se před několika lety spojila s PDS.Linkspartei, a z jejich spojení vznikla DieLinke.

Předtím, než se zapojil do WASG byl členem ATTACu  a je aktivní už 40 let.

Jaká je dnes situace v Německu?

Jsme v čase před spolkovými volbami a v Sasku navíc i před volbami v této spolkové zemi, které budou 30. srpna. Podle posledních zpráv se ekonomika opět zvedá, ale to bychom neměli brát tak doslova, protož srovnání vychází jen z posledních několika měsíců. Mezi výkonem ekonomiky předtím a dnes je obrovský rozdíl.

Co se týče politiky, tak velká koalice CDU-CSU a SPD je ve slepé uličce ve smyslu, že obě dvě strany se už nějakou dobu připravují na tyto volby a tak ani jedna z nich příliš neriskuje. To vede k politickému zamrznutí, pokud to tak mohu říct. Jediným vyrušením této idylky byla ekonomická krize, která měla značný vliv na celou situaci. Banky byly znárodněny, ale vláda už je nepodrobila žádné kontrole a nechala je v rukou těch samých lidí s tím, že je zprivatizuje hned poté, co přestanou být v problémech. Jinými slovy, zespolečenštily dluh, ale hodlají zprivatizovat zisky. Nicméně k tomu dojde až dlouho potom, co bude po volbách. Obávám se, že ve spolkových volbách zvítězí CDU-CSU, protože SPD má v průzkumech něco kolem 20%. S největší pravděpodobností budeme mít to, čemu říkáme černožlutá koalice podle barev jednotlivých stran, tj. CDU-CSU a FDP (liberálové). Dočkáme se tak stejné politiky jako za posledních deseti let, tj. politiky podřízené ekonomickému liberalismu, která je největším útokem na životní podmínky pracujících. Tomu se samozřejmě budeme snažit zabránit. Ne však volbou SPD, ale volbou DieLinke, která má program radikálních reforem, je to tedy reformní program ne rovoluční, ale pokud by se realizoval, může značně umírnit dopady krize na pracující a chudé. To je něco, co my jako socialisté podporujeme. Nejde jen o alternativu ke kapitalismu, ale také o obranu práv a zájmů obyčejných lidí.

Dostali jsme se tedy k DieLinke. Ta vznikla sloučení PDS (Strana demokratického socialismu, transformovaná východoněmecká Sjednocená socialistická strana Německa – pozn. JM) a WASG, což byla volební formace vzniklá z protestů proti tzv. zákonu Hartz IV. Mohl bys nám pospast, jak vypadá DieLinke nyní?

Nechci se vracet k situaci před sloučením, budu se spíše zabývat tím, co se stalo v posledních letech. Zaprvé je třeba říci, že PDS byla strana s regionálním omezením. Svou základnu měla ve Východním Německu. Na západě byla jen hrstka členů. Základna WASG byla zase naopak na západě. Na východě nás bylo jen malinko. Bylo to tak částečně proto, že WASG se zrodila ze zmiňovaných protestů proti Hartz IV., ale na východě jsme měli v PDS spojence a nebudovali jsme nějakou alternativu vůči němu. Bylo několik dobrých důvodů, proč do PDS nevstupovat. Naším hlavním argumentem bylo to, že pokud chceme skutečnou alternativu, musí se lidé přidat do celoněmecké strany.

V DieLinke existují dvě docela odlišné politické stradice. Jednou je tradice masové strany, kterou s sebou přinesla PDS se svou základnou v ekonomicky zhroucených regionech na východě, které si prošly v 90. letech tím nejhorším. Druhou tradicí je mix nejrůznějších proudů, kterou s sebou přinesla WASG ze západu, často lidé z alterglobalizačního hnutí, z ATTACu, z protiválečného a mírového hnutí, antifašistických aktivit atd. A potom jedna část, která umožnila skutečný průlom a vznik WASG a to byli levicoví sociální demokraté a odboráři. S tím také zesílily vazby na odbory na východě, kde sice už nějaká spojení existovala z doby PDS, ale teď je to o dost lepší. Řada odborářů se přidala po sjednocení obou stran.

Problémem strany na východě je, že je opravdu stará, a zatím nenašla způsob, jak se omladit. Ale i to se začalo měnit. Pomalinku.

Na západě je to o mnoho lepší, ale členská základna je tu zase početně slabší. Při sloučení tu měla DieLinke asi pětinu členů, dnes to je kolem čtvrtiny členů.

V evropských volbách jsme zaznamenali zajímavý fakt. Na východě hlasovalo pro DieLinke o 100 000 lidí méně než při minulých eurovolbách pro PDS, ale na západě pro ni hlasovalo o 400 000 více. Souviselo to určitě také s tím, za jak důležité považují lidé evropské volby.

Jak se DieLinke dívá na možnou vládní koalici s SPD a je to něco, co bys ty podporoval? Případně za jakých podmínek.

Osobně si myslím, že by levice neměla přebírat vládu a nést zodpovědnost za to, jak dostat kapitalismus z jeho problémů. Levice může mít mnohem větší vliv v roli opozice, ať už jsou ve vládě konzervativci nebo sociální demokraté. DieLinke změnila politiku v Německu tak, jak byla dříve. Začali jsme v ulicích mluvit o skutečných tématech. Dokonce se stáva, že ostatní strany kradou některá témata z našeho programu. Samozřejmě ty nejostřejší hrany jsou vždycky obroušeny, ale slogany bývají totožné nebo založené na naší politice.

Jsou určité principy, které jsou naprosto klíčové pro to, abychom tolerovali vládu sociální demokracie. Jedním z nich je „Bundeswehr pryč s Afghánistánu a jiných míst“, další by byl „minimální mzda“, kterou v Německu nemáme. A ačkoli je v řadě evropských zemí velký tlak na její zrušení, což se odůvodňuje krizí, tak v jedné z nejbohatších evropských zemí, v Německu, ji dosud nemáme ani zavedenou.

Obecně budeme podporovat všechny reformy, které budou v zájmu pracujících. Požadujeme ale, aby všechny zákony Hartz, nejen Hartz IV byly zrušeny.

V otázce účasti ve vládě existují ve straně různá stanoviska. Jsou tam lidi jako já, kteří s tím nesouhlasí, ale jsou i lidé, kteří by do toho šli. Tak například u nás, v Sasku, je ta otázka obvláště aktuální, protože máme v zemském parlamentu druhé nejsilnější zastoupení.  

DieLinke je specifická tím, že ji tvoří řada proudů, platforem. Řekni nám, ke které z nich patříš, a jak vůbec tato vnitřní struktura ovlivňuje fungování strany jako celku?

Zaprvé všechny ty proudy se shodnou na tom, že chtějí budovat masovou stranu nalevo od SPD. Rozdíly jsou v tom, jak to dělat, a pak také v zdrůrazňování odlišných věcí.

Mezi dva nejpočetnější prooudy patří Socialistická levice, což je spojenectví levicových keynesiánů a marxistů. Má velmi silné vazby a orientuje se výrazně na odbory. I uvnitř platformy existují různé názory na to či ono, ale strategická orientace je stejná. K ní patřím já.

Druhou největší platformou je Forum pro demokratický socialismus. K ní patří většinou obyvatelé východu a především parlamentáři, vedoucí představitelé bývalé PDS a představitelé DieLinke v Berlíně. V hlavním městě došlo za koaliční rudo-rudé vlády k řadě pozitivních reforem jako byl social ticket, ale také k řadě problémů, když byli státní zaměstnanci vyjmuti z celostátně regulované a určované mzdové hladiny. To je protichůdné k tomu, co máme v programu. Tenhle opt-out se stal zdrojem ostré kritiky. Pro berlníské představitele by asi platilo označení konzervativní nebo laxní v prosazování radikálnějších stranických poždavků. Hlavní zakořenění tohoto proudu je mezi profesionálními politky na radnicích a v zemských parlamentech opět hlavně na východě. Na západě jsou relativně slabí, ale přesto zůstávají hlavní silnou uvnitř strany. To neznamená, že by se snažili postavit snaze o vytvoření alternativy nalevo od SPD, ale myslí si, že toho dosáhnou účastí ve vládě. A k tomu jsem já skeptický. Ostatně jako celá Socialistická levice.

Existuje řada dalších menších platforem. Jednou z nich je Antikapitalistická levice, která ale mívá často teoretický přístup k tématům, jejich zaměření na odbory je slabé, stejně jako jejich vliv v nich. Na druhou stranu mají vliv na mimoparlamentní hnutí, což je pozitivní.

Poslední platformou, kterou bych zmínil je Emancipační levice. Ta je nejvíce ovlivněna feminismem, postmoderním myšlením, takové to pracující třída je mrtvá, už to není ten rozhodující faktor, musíme se orientovat na „prekarioty“ (lidé vyloučení a v těžké sociální situaci či pozici, často imigranti, bez stálého příjmu či zaměstnání – pozn. JM) atd. Jejich hlavním teoretickým zdrojem jsou lidé jako Antonio Negri. Mezi jejich nejznámější představitele patří Katja Kipping.

Tedy znovu: spojuje nás strategická snaha vytvořit alternativu nalevo od SPD a čelit radikálním útokům na obyčejné lidi. DieLinke je koalice více či méně radikálních reformistu a revolucionářů.

Na volebním programi jsme se byli schopni shodnout bez větších problémů, tedy alespoň na programové konferenci. To s sebou nese nutnost dosáhnout přijatelných kompromisů. A to nejen mezi jedntlivými proudy, platformami, ale také uvnitř nich.

Všechny ty proudy bychom neměli přeceňovat, neboť velké množství členů se nehlásí ani k jednomu z nich a jejich sympatie získává tu jeden, tu druhý proud. Obecně platí, že mezi aktivnějšími členy je vyšší poměr těch náležejících k nějaké platformě než mezi členskou základnou obecně.

Zde v České republice se i v tak širokém a otevřeném hnutí, jako je hnutí proti radaru občas ozývají hlasy, které nejsou příliš nadšeny z toho, že protestují společně s komunisty proti radaru. Jak jste reflektovali v debatách fakt, že se spojujete do jedné strany s lidmi z bývalé státostrany Východního Německa?

Problém s tím mají občas lidé v bývalém Východním Německu a je pravda, že v DieLinke je pár lidí, kteří byli napojeni na Stasi. Ale není v tom sama, protože i ostatní strany mají členy z bývalé SED.

Ve straně samotné to opravdu není téma. Už v PDS byla politika nastavena tak, že ti, kteří měli něco společného se Stasi musí odejít. Občas na nás toto téma vytahují media nebo ostatní strany. Na západě to ale téma není vůbec. Např. v Sasku ale CDU už tohle téma moc nevytahuje od doby, co vyšlo najevo, že jejich premiér byl za minulého režimu ve svém rodném městě v zastupitestvu.

Prostě 20 let po pádu Berlnínské zdi toto téma ztrácí čím dál tím víc na relevanci.

Občas se stává, že v hnutí lidé mají problém spolupracovat s tím či oním. My vždycky debatujeme, kdo za nás bude mluvit, koho pošleme na mítink atd. Nikdy jsem se sám nesetkal s tím, že by se někdo zdráhal s námi spolupracovat. Ale je to jen má osobní zkušenost.

Zmínil jsi media. Jaká je všeobecně reakce na DieLinke?

Směsice naprostého ignorování a úplného překrucování toho, co děláme a říkáme.  Tak například Spiegel se nás snažil rozeštvat a přinášel reporty o tom, jak se navzájem uvnitř strany nenávidíme. A to byl Spiegel za svého bývalého šéfredaktora spojen s liberálně levicovým čtenářstvem. Teď si konkuruje s vydavatelstvím Springer (to proslulo svými útočnými a pomlouvačnými články proti studenstkému hnutí v 60. letech – pozn. JM) v tom, kolik pomluv na nás nahází. Když se schylovalo ke spolkové programové konferenci, tak předpovídal, že půjde o „krvavou lázeň“. Více debat bylo kolem rezoluce o Íránu než o volebním programu. Ale i ta íránská rezoluce prošla velkou většinou. No, a protože jsme jim „krvavou lázeň“ nepředvedli, tak nám věnovali malinké čtverečky textu někde uprostřed novin. Kdybychom se tam pohádali dokrve, tak jsme na předních stranách všech novin.

V tomto ohledu se na media tedy spoléhat příliš nemůžeme. Konec konců jsou vlastěna lidmi, jejichž zájmy ohrožujeme, tak jaképak férové zacházení s námi. Takovýto způsob zacházení s DieLinke prosákl i do „veřejnoprávních medií“.

Jaký nabízí DieLinke program proti ekonomické krizi?
Nabízíme ekonomický program, který bojuje s dopady krize. Navrhujeme masivní veřejné investice k vytvoření dvou milionů pracovních míst v různých odvětvích, včetně nových technologií a zejména nových energetických technologií. Financováno to má být z milionářské daně, daně z dědictví a všeobecným zvýšením progresivního zdanění na úroveň, jaká byla za kancléře Khola, než ji sociální demokracie snížila. Pro nejvyšší příjmy chceme daň 53%. Na mnoha úrovních to není nic radikálního, protože se vlastně vracíme k úrovni, která tu byla za minulé poslední vlády CDU-CSU. U dědické daně samozřejmě odstupňované, podle velikosti dědictví. Není to zamýšleno tak, že by člověk byl zruinován, když zdědí domek či byt po babičce. Týká se to miliardářů a multimiliardářů, kteří prostě nebudou moci jen tak předat svůj majetek, aniž by odevzdali určitý svůj podíl.

Samozřejmě uprostřed krize nikdo nedokáže přesně předpovědět, co to bude znamenat, ale vytvoření dvou milionů pracovních míst minimálně zbrzdí nárůst nezaměstnanosti.

Kromě tohoto programu samozřejmě také prosazujeme účast pracujících na kontrole podniků.

S nárůstem nezaměstnanosti a chudoby vidíme po celé Evropě také nárůst extrémní pravice. Jak je na tom Německo?

Půl na půl. Na východě to začíná být problém. U nás v Sasku jsou na všech radnicích, ve všech zastupitelstvech a v zemském parlamentu přítomni představitelé fašistů. Tato spolková země je jejich pevnost.

Zavádějí nové způsoby sebeorganizace, tzv. volné sítě. Jde o sbírání kontaktů a jejich vzájemné provázání, takže když připravují demonstraci, tak se informace o ní takto šíří. Neexistuje ale formální struktura, takže je nemožné zakázat organizaci, které neexistuje. To byla jejich reakce na fakt, že některé neonacistické skupiny byly zakázány. Kromě svolávání demonstrací na těchto sítích také organizují napadání členů jiných stran nebo přistěhovalců, mladých levičáků nebo lidí, kteří jsou odlišní.

Všechny tyto sítě jsou napojeny na NPD (Národně demokratická strana Německa, němečtí ultranacionalisté s napojením na neonacisty, spolupracují s českou Dělnickou stranou – pozn. JM). Tentokrát to nevypadá na nějaké velké vítězství, ale spoléhat se na to nedá. Jasné je to, že jen tak nezmizí. Poslední jejich akce bylo několik vzpomínkových demonstrací na Rudolfa Hesse. V saské Kamenici se pokusili uspořádat pochodňový pochod. Přišlo jich na něj šest a proti nim padesát levičáků, takže se náckové rozprchli. To samé se pokusili zorganizovat asi ve stovce německých měst, ale co jsem slyšel, tak jim to nikde příliš nevyšlo.

Na druhé straně 15. února v Drážďanech se jim podařilo uspořádat největší náckovskej pochod v Evropě za pěkně dlouhou dobu. Starosta za CDU nebyl schopen s tím něco dělat, policie s tím nebyla schopna nic dělat, protože strávila mnoho času bojem s levicovými odpůrci nácků. Bylo nás tam asi 15 000 z nejrůznějších proudů a politických tradic. Náckové mohli pochodovat městem a to už se na příště nesmí stát. Je to pro nás lekce a doufám, že se nám podaří vytvořit taktiku, která by jim napříště něco takového znemožnila.

Co se týká sociálního složení sympatizantů nácků, tak jsou mezi nimi mladí lidé s určitou kvalifikací, kteří ale díky krizi nemají práci a nenajdou uplatnění. Pak jim někdo řekne, že jim práci vzali přistěhovalci a je to.

Dalším prvkem je islamofobie, která se naposledy tragicky projevila ve vraždě egyptské ženy přímo v soudní síni v Drážďanech. Tu spáchal příznivec NPD se slovy, že NPD ví, co jsou lidi jako ty zač. Není to přesná citace, ale bylo to v tomto duchu.

Je naprosto neuvěřitelné, jak dostal do soudní síně nůž. Vždycky jsem si myslel, že mají u soudu detektory kovu. Jak se to mohlo stát? Reakce politiků je také zarážející. Ta žena byla zabita, protože to byla muslimka. Ani starosta, ani zemský premiér se neobtěžovali přijít na její pohřeb. Dobrá zpráva ale je, že NPD v podstatě bankrotuje. Uvidíme, jak dopadnou ve spolkových volbách.

Jeden z klíčových prvků DieLinke vzešel z hnutí proti reformním zákonům Hartz IV. Jaký je dnes vztah mezi stranou a různými hnutími?

Velmi dobré, zejména na západě. Mnoho členů strany je aktivních v těchto hnutích, zejména v hnutí mírové či protiválečném. Máme na kandidátkách také řadu lidí z ATTACu, čímž se mohou po nás chlubit už jen Zelení. Stejně tak protirasistické hnutí. Jednou se skupinka teenagerů rozhodla udělat demonstraci proti náckům, ale protože jim nebylo osmnáct, tak ji nemohli nahlásit. A tak ji nahlásil jeden z našich parlamentářů a akce proběhla úspěšně. Všude tam, kde se něco děje se snažíme být nápomocní a přispět k rozvoji jednotlivých hnutí.

Chtěl bys na závěr něco vzkázat českým čtenářům?

To je samozřejmě velmi obtížné, ale myslím si, že je velmi důležité, abychom spolupracovali přes hranice, aby se nám podařilo společně ještě s Poláky zdůrazňovat, že nestojíme o to, aby se tato oblast militarizovala, ale naopak, aby se stala oblastí bez cizích základen, místem bez válek a příprav válek. Z tohoto pohledu je nesmírně důležité hnutí proti základnám, které s velikým zájmem sledujeme a snažíme se napodobit.

Samozřejmě moje strana má kontakty přes Stranu evropské levice na členské strany v jiných zemích, ale já si myslím, že musíme udržovat a budovat kontakty i na jiných úrovních, na úrovních hnutí a kampaní. Tak například, když se u vás budou náckové na něco chystat, je důležité, aby vás přijeli podpořit lidé od nás z Německa a naopak. Mezinárodní solidarita a spolupráce by měla být naší každodenní praxí.  

 

 

 

 

 

 

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •