Zemřel Marek Edelman

O letošním prvním říjnovém víkendu zemřel Marek Edelman. V dubnu r. 1943 spoluorganizoval násilné povstání proti nacistům za použití zastaralých a podomácku vyrobených zbraní. Jejich cílem bylo zabránit transportu do vyhlazovacího tábora Treblinka. Dvě třetiny obyvatelstva ghetta už byly deportované, než se zformovala Židovská bojová organizace.

Nacistický režim v Polsku byl silný a pomáhal mu polský antisemitismus. Nacisty zavedený systém segregace byl efektivní a bylo málo příležitostí pro koordinovaný odpor ze strany Židů. Mezi kolektivní formy odporu počítaly zřizování škol pro děti, dodržování židovských svátků a ilegální politická aktivita. Avšak do r. 1943 se nedalo mluvit o povstání.
V okupovaném Polsku byli Židé vystavováni neustálé šikaně, byl jim často zabaven majetek, nesměli vlastnit obchod ani vykonávat určitá zaměstnání. Již koncem září 1939 začala ghettoizace. 16. října 1940 žilo 30% populace Varšavy, cca 400 tisíc Židů a Romů, na 2,4% její plochy, ani ne 5km2. Ghetto bylo rozděleno na dvě části, menší pro bohaté a větší pro všechny ostatní. Němci nechali kolem ghetta postavit zeď a hlídali vstupy. Populace narostla až na půl milionu obyvatel, což znamenalo 13 obyvatel na jednu místnost. Bez zaměstnání a příjmů obyvatelé hladověli a byli nuceni k pašování a ilegální výrobě. Pašování obvykle obstarávaly děti. Bylo to nesmírně nebezpečné, protože němečtí vojáci bez varování stříleli. V květnu 1941 byla polovina obyvatel kvůli hladu a nemocím na pokraji smrti.
V r. 1942 začaly kolovat zprávy o masakrech a budoucím vyhlazování. Přesto jen málo lidí těmto zprávám věřilo a většina doufala ve vojenskou porážku nacistů a návrat normálního života. Ale v červenci 1942 začaly masové deportace, když během šesti týdnů odjely každý den tisíce lidí do Treblinky.
I tak byla prvotní reakce mnoha lidí hledání práce v německém průmyslu, protože se domnívali, že je to ochrání před deportací. Nacisté se snažili obyvatel ghetta co nejvíce zmást. Např. nutili oběti ke psaní dopisů předstírajících dobré podmínky a zacházení zpět do ghetta, než je zabili. Někteří tradiční náboženští hodnostáři tvrdili, že Bůh chystá zázrak a zachrání přeživší obyvatele. Sionistický vůdce Isaac Schipper argumentoval proti ozbrojenému odboji, protože “by vedlo ke zničení ghetta”. Naopak socialisté z Bundu, komunisté a socialističtí sionisté argumentovali, že vyhlazování ghetta nastane v každém případě, a začali připravovat ozbrojené povstání. Až když už žádná naděj nezbyla, vzplanula naděj na odpor.
Na konci září 1942 vznikly dvě organizace: Żydowska Organizacja Bojowa (Židovská bojová organizace – ŻOB) a Żydowski Związek Wojskowy (Židovský vojenský svaz – ŻZW). ŻZW byl pod vedením pravicové sionistické mládeže Betar a ŻOB byla levicovou koalicí. Edelman, jako člen Bundu, patřil k ŻOB. Nastala přípravná doba, během které se za pomocí polského odporu pašovaly zbraně do ghetta. ŻOB i ŻZW násilně vybíraly daně od těch, co ještě měly příjmy, tj. hlavně od členů Židovské policie, aby se dokázali ozbrojit. V dubnu 1943 měl ŻZW cca 400 členů s pistolemi a ručními granáty a ŻOB disponovala 500 členů s pistolemi, ručními granáty, několika samopaly a 30 puškami. Edelmanovi bylo tenkrát 24 a stal se velitelem jednoho ze tří existujících bohových oddílů, ve kterém sloužili bojovníci ve věku 13 až 22 let.
Bojovníci čelili hrozivé přesile. Když nacisté přistoupili ke konečné deportaci 18. dubna 1943, 30 tisíc zbývajících obyvatel se schovalo v bunkrech, zatímco bojovníci čekali na svých pozicích v budovách. Až po měsíčních tvrdých bojích mezi nejnemilosrdnější vražednou mašinerií Evropy a chatrně ozbrojenou partizánskou silou mohl generál Jürgen Stroop vyhlásit Varšavu “judenrein”. Ghetto byl v troskách a většina obyvatel byla buď mrtvá nebo na cestě do vyhlazovacích táborů. Avšak nacisté by bývali vyvraždili obyvatele do jednoho mnohem efektivněji bez odporu a zdání jejich neporažitelnosti vážně utrpělo. Najednou museli čelit povstáním i v Treblince v srpnu a v Sobiboru v říjnu 1943. V nerovném boji zabili nacisté stovky věznů, ale mnozi dokázali utéct.
Edelman utekl z Varšavského ghetta 9. května 1943 ve skupině zhruba 40 bojovníků kanalizací. V dalším roce vypuklo povstání po celé Varšavě a Edelman se ho znovu učastnil. I toto povstání bylo poraženo a nacisté zabili jako pomstu stovky tisíců obyvatel. Edelman znovu utekl a po porážce nacistů začal studovat lékařství a žil jako kardiolog v Polsku. V 70tých letech se začal angažovat ve Výboru na obranu dělníků a hral významnou roli v odborářském a politickém hnutí Solidarita, po kterém se nazývá náš časopis.
Přestože jeho politické názory už v posledních letech nebyly levicové, účastnil se mnoha mobilizací proti fašistům a zůstal věrný svému odmitnutí sionismu a Izreali. Vždy odmítal, že by povstání Varšavského ghetta bylo modelem pro osvobození Źidů vedoucí ke vzniku státu Izrael. V r. 2002 poslal dopis palestinským vojenským velitelům, ve kterém jednak kritizoval jejich taktiku jako např. sebevražedné atentáty, ale zároveň přirovnal jejich boj k povstání ghetta, boji Irů proti britské nadvládě nebo boji proti “komunismu” v Polsku.

Edelmanův dopis Palestincům:

http://www2.jewishsolidarity.info/files/Marek%20Edelman_Letter.doc

Edelmanův popis povstání v aj.: “The Ghetto Fights”: 

http://www.writing.upenn.edu/~afilreis/Holocaust/warsaw-uprising.html

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •