„Žádné sebeovládání“ – řečtí pracující stávkují

Pracující třída v Řecku je ve velice militantní náladě. Dva únorové dny průmyslové akce v celonárodním měřítku a rozličné sektory, pořádající po sobě jdoucí 48hodinové stávky vytvořily silné vlny.

To nebyl samozřejmý vývoj. Loni v prosinci odmítla řecká odborová centrála svolat jakoukoli akci proti vládnímu úspornému rozpočtu. V říjnu totiž po pěti letech vlády konzervativců nastoupila k moci strana Pasok (řecký ekvivalent sociální demokracie) a zdálo se, že nastal čas selanky mezi odborovou byrokracií a novou vládou.

Ale věci neplynou vždy tak, jak se předpokládá. Pouhé tři měsíce poté, co Pasok ke svému volebnímu vítězství používal slogan „Je zde  dost peněz“, musel přiznat, že řecká ekonomika je na pokraji bankrotu.

Jakmile se vláda pokusila povzbudit prodej svých obligací, jejich úroková míra vystřelila do nebes. To destabilizuje nejen domácí ekonomiku, ale i euro jako takové. Takzvaný „stabilizační program“, upečený pro Řecko Evropskou komisí, pak už jen zažehl roznětku hněvu pracující třídy.

Plán předepisuje osekání mezd, penzí, benefitů a veřejných výdajů na školství a sociální péči. Vládní odhad je, že nezaměstnanost v roce 2010 vyšplhá na 20 procent.

Stávka z 10. února proto fungovala jako indikátor nálady a jako povzbuzení. Zúčastnily se školy, nemocnice, popeláři a další odvětví. Ke stávce se připojily i některé součásti soukromého sektoru.

Také hasiči uspořádali vlastní stávku a následovaly masové demonstrace proti snižování platů. Během předchozích měsíců zemědělci svými traktory blokovali silnice, čímž dávali najevo nesouhlas se svými ztrátami.

Stávka 24. února zajistila příležitost pro eskalaci. Tentokrát se přidali pracující v bankách, v médiích a z několika dalších sektorů. Stěžejní bitva přijde, pokud zde budou sektory pracující třídy schopné překonat váhání odborových byrokracií a organizovat pokračující stávky, nejen se účastnit národních dní akcí. Stávka učitelů 8. března může být milníkem pro novou vlnu stávkových akcí.

To vše proměnilo Řecko v bitevní pole. Vládnoucí třídy Evropy se nyní zaměřují na Řecko, aby vyzkoušely dvě věci: za prvé, zda může nejslabší článek eurozóny vydržet bez toho, aby prasknul, za druhé, úroveň militantnosti pracující třídy jakožto odpověď na efekty krize.

Mají hořkou zkušenost z prosince 2008, kdy incident policejní brutality vyvolal povstání, které vedlo tisíce mladých lidí k obležení policejních stanic v době, kdy odbory stávkovaly a požadovaly pád konzervativní vlády.

Řecká vládnoucí třída a vláda se pokouší vybičovat národnostní city, aby zkrotily hněv lidí. Tvrdí, že stávky v čase krize nepřipadají v úvahu a že poškozují ekonomiku. Celou situaci prezentují jako „řeckou tragédii“, pokouší se přesvědčit pracující ke kompromisu a doufají, že jiné země ze skupiny PIGS (Portugalsko, Irsko, Řecko, Španělsko) zaplatí dříve. Naštěstí to většina pracující třídy nebere.

Pracující z celé Evropy by měli brát řecký příklad jako lekci. Když se naši vládcové ptají, zda jsou generální stávky řešením krize, musíme odpovědět jasným „ano“. Stejné vlády, které daly miliardy bankéřům, aby je zachránily, mají nervy na to, žádat nás o trpělivost a sebeomezování.

Žádné sebeomezování v otázce stávkové akce – to bude, jak doufáme, obrázek, který Řecko vyjeví v následujících měsících. Měli bychom pracovat na tom, abychom tuto náladu rozšířili do každé evropské země, dokonce rychleji, než se šíří kapitalistická krize.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •