Editor teoretického žurnálu International Socialism, dlouholetý aktivista a revolucionář, Chris Harman, zemřel v noci ze 7. na 8. listopadu 2009 v Káhiře na srdeční infarkt. Jeho smrt je nejen bolestnou ztrátou pro jeho organizaci, Socialist Workes Party (SWP), ale i pro celosvětovou radikální levici.
Chris Harman začal svou kariéru politického aktivisty v 50. letech, když byl ještě na střední škole ve Hertfordshire, severně od Londýna. V roce 1959 se zapojil do formování skupiny lidí s širokým spektrem politických názorů, kteří ale nevěřili ve schopnost Labour Party něco změnit.
Když se v roce 1961 dostal na univerzitu, přidal se k Socialist Review Group, z nichž se později díky radikalizaci mládeže a nárůstu členů stali International Socialists (Mezinárodní socialisté), předchůdci dnes fungující SWP.
V roce 1964 nastoupil na London School of Economics (LSE). Zde se z něj stal důležitý studentský vůdce. Hrál důležitou roli při okupaci LSE v roce 1967, která zahájila nárůst studentského hnutí v Británii.
Když celý svět vzplál
Rok 1968 se stal milníkem pro celou generaci mladých lidí. V tomto roce se zrodil také nový internacionalismus, opravdový pocit sounáležitosti mezi všemi bojujícími lidmi, ať už jejich utlačovateli byli koloniální či post koloniální vládcové neb byrokraté stalinských režimů. Chris v té době začal dělat něco, co už neopustil do konce života. Cestoval po celém světě, aby se mohl setkat se socialisty, ke kterým nejen promlouval, ale které také poslouchal.
Na Velikonoce 1969 ho jeho aktivismus dovedl do Prahy, na mezinárodní seminář o socialismu a revoluci. Jeho vystoupení zaznamenal John Berger: „Politická aktivista z Londýna popsal každodenní boj v britských továrnách, kterým se snaží čelit protiodborářským zákonům, a činnost své skupiny, jejíž dlouhodobým cílem je vytvořit rady pracujících, které by vystupovaly jako sověty. Jeho projev byl nejdelší a nejvášnivější a nikdo ho nepřerušil. Po něm jeden český student poznamenal: ‚Víte co by vám na to, co jste řekl, většina z nás odpověděla? Zeptaly bychom se vás, zda jste četl Dostojevského Běsy.‘ Aktivista, který předtím promlouval, zavrtěl hlavou, ale ne proto, že by chtěl říct ne, protože je jistě četl, ale aby zbavil svou tvář výrazu člověka nějakým záhadným způsobem chyceným do kovbojského lana.“
Tato minipříhoda nám připomíná, že rozumbradectvím trpěla československá levice i v letech 60.
Praktický teoretik
Ruku v ruce s jeho aktivizmem a zvykem všude tam, kam jel brát s sebou několik kopií svých stranických novin Socialist Worker, šla jeho neuvěřitelně rozsáhlá teoretická práce. Jeho analýzy pomohly orientovat se ve složitostech 20. a počátku 21. století. Tony Cliff, zakladatel tradice Mezinárodních socialistů, ke které se hlásíme, poskytl Harmanovi svou analýzou Stalinova Ruska jako státního kapitalismu odrazový můstek. Čerpaje s Cliffa, rozšířil a prohloubil jeho analýzu na státy Východní a Střední Evropy. Ve svém díle „Bureaucracy and Revolution in Eastern Europe“ (později znovu vydané jako „Class Struggle in Eastern Europe“) ukázal na nestabilitu a vnitřní rozpory režimů, které zde vznikly po roce 1945, jak byly postupně integrovány do globálního kapitalismu v rytmu obchodu a dluhu.
Jeho schopnosti jakožto historika se plně poprvé projevily, když dal dohromady příběhy dělnických bojů ve výše zmíněném díle „Bureaucracy and Revolution in Eastern Europe“. Harman ale pokračoval ve svém studiu dál a výsledkem byla studie o Německé revoluci 1918 – 1923 „The Lost Revolution“ a poté o roce 1968 („The Fire Last Time“).
Důležité byly také jeho eseje o marxistické teorii dějin. Nicméně jeho největším dílem jako historika byla kniha „Poeple’s History of the World“ (1999), kterou později vydalo prestižní nakladatelství Verso. Jedna z důležitých věcí, kterou se kniha zabývala, byly tzv. „primitivní společnosti“. Svá antropologická studia zahájil již v 70. letech v době bouřlivých debat o ženském osvobození. Byl přesvědčen o tom, že skutečná rovnost mezi muži a ženy je možná, jen pokud bude definitivně překonáno třídní vykořisťování.
Bylo typické, že se různými problémy zabýval ne kvůli nim samotným, ale proto, aby mohl odpovědět na politické otázky, které se před ním objevovaly. Tak vnikla další jeho práce „The Prophet and the Proletariat“ (1994), která je jednou z nejlepší marxistických studií politického islámu.
Jedno z nejdůležitějších Harmanových děl, které bylo věnováno revoluční strategii a taktice byla jeho esej „Party and Class“(1968), jejímž cílem bylo v kontrastu ke stalinismu, maoismu a guevarismu a dalším vlivným proudům 60. let předestřít marxistickou tradici, která kulminovala v Ruské revoluci 1917 a jejíž nedílnou součástí byla také teorie a praxe revoluční strany, jakožto bojovné organizace.
Pro značnou část revoluční levice ale zůstane Harman především autorem ekonomických analýz. Jeho poslední kniha Zombie Capitalism je brilantním úvodem do Marxovi teorie kapitálu, stejně jako do soudobých debat, které končí analýzou současné hospodářské krize a jejími příčinami. V jeho díle je kapitalismus pojímán, jako dynamický systém, plný vnitřních rozporů. Harman vždy tvrdil, že, aniž bychom o kapitalismu uvažovali v kontextu dějin a jeho vnitřních protikladů, nemůžeme tento systém nikdy plně pochopit.
Chris Harman se dožil pouhých 67 let a jeho teoretický rozhled a praktická angažovanost bude chybět revoluční levici nejen v Británii, ale i jinde ve světě. Řadu děl je možno nalézt on-line nebo vypůjčit z naší knihovny.
Jan Májíček
Harmanova přednáška o současné krizi: http://www.youtube.com/watch?v=O3PbELn0q2o
Harmanova obrana Marxova zákona sestupné tendence míry zisku: http://www.isj.org.uk/index.php4?id=613&issue=125
Harmanova esej o politickém islámu: http://www.marxists.de/religion/harman/
