Irácká okupace pokračuje, ale pod novým pláštěm

Řada médií nekriticky hájí oficiální politiku a stále rozšiřuje lži o Iráku, zkonstruované k ospravedlnění invaze a okupace země. Jiná média zprávy o skutečném stavu věcí jen marginalizují. Úloha, kterou přitom hrají, je však v obou případech stejná.

Nová zpráva Amnesty International o Iráku je příhodně nazvána: „Nový řád, stejné nešvary: protiprávní zadržování a mučení v Iráku.“ Ačkoliv zprávu AI nelze v žádném případě chápat jako vyčerpávající seznam porušování práv, přeci jen vrhá jisté světlo na strašlivé zacházení s desetitisíci lidmi, protiprávně zadržovanými okupačními silami a silami iráckého režimu. Jaký poplach by asi média spustila, kdyby se tato zpráva týkala Severní Koreje, Íránu nebo Číny. Jelikož se však jedná o Irák, nepadne o tom ani slovo.

Oblíbeným heslem amerických a britských politiků, pokud jde o popis vývoje v Iráku, je „pokrok“. Prezident Obama se dokonce vyjádřil, že „Irák, jako kterýkoliv jiný suverénní nezávislý stát, si může svobodně zvolit svůj vlastní politický kurz“. Obamův předchůdce byl často vykreslován jako nemotorný idiot, ovládaný svým viceprezidentem Dickem Cheney. Nyní se příjemný, výmluvný a vysoce inteligentní Obama uchyluje k těm samým lžím jako on navzdory tomu, že se dnes Irák stále hlouběji potápí do bahna represe, korupce a nestability.

Prostředky represe jsou saddámovské, míra státní korupce překonala i ty nejzkorumpovanější země na světě a nestabilita se rychle blíží somálským proporcím. Zpráva AI a nedávné stanovisko Human Right Watch, jež se týká tajných směrnic režimu o zakazování a potlačování lidových protestů, se však nezabývá těmi nejhoršími prostředky represe: rozsáhlejším využívání vzdušných sil USA včetně bombardování bezpilotními letadly a vojenských nájezdů, prováděných americkými a (Amerikou trénovanými) iráckými silami. Jen několik dní poté, co Obama oznámil stažení dalších sil USA z Iráku, zabili americké a irácké síly mnoho lidí v nájezdech v Diale, Falluje a Diwaniye na jihu.

Iráčané tak neustále čelí brutální okupaci, represím, státní korupci, nezaměstnanosti, nedostatku základních služeb a tyto extrémně tvrdé podmínky stále neberou konce. Nejen, že v Iráku stále zůstává 50 000 amerických vojáků a více než 400 vojenských základen, ale jsou tu také desítky tisíc zahraničních žoldáků placených Pentagonem, ministerstvem zahraničí a iráckým režimem. Současná privatizace vojenských sil má za cíl převést více peněz za válku na účty zbrojařů a obchodníků se zbraněmi, zmírnit ztráty mezi americkými vojáky a tím zastavit nárůst domácí opozice vůči válce a kamuflovat okupaci. Podstatou této politiky však je především rozšiřování iráckých bezpečnostních sil pod kontrolou USA a postavit tak Iráčany proti Iráčanům.

Díky odhodlanému odporu, zvyšujícím se ztrátám USA a ohromnému iráckému a globálnímu lidovému odporu proti okupaci, utrpěli USA v Iráku vážné vojenské a politické porážky. To spolu s nepříznivým vývojem v Afgánistánu, Iránu a Libanonu vede USA ke změně strategie a k přemisťování sil z jednoho regionu do druhého – na nové fronty.

Američtí stratégové, poučeni válkou ve Vietnamu, se horečně snaží obrátit vojenskou porážku v politické vítězství. Bohužel byli dosud v nové strategii „irakizace“ a privatizace války úspěšní. Porážky iráckého lidu bylo dosaženo transformací většiny iráckých politických skupin, které byly v opozici vůči Saddámově diktatuře, na ochotné komplice amerického imperialismu v Iráku.

Třicet pět let saddámovských represí, často podporovaných USA a Británií, mělo devastující vliv na irácké organizované politické síly – částo s vedením v exilu – včetně zdegenerované irácké komunistické strany. Ty nyní, sedm měsíců po falešných volbách, stále vzájemně bojují o post premiéra a o kontrolu iráckého bohatství. V tomto boji pak všichni usilují o americkou podporu.

V této strategii USA a Británie také efektivně využívá podněcování sektářských a etnických konfliktů v irácké společnosti. Lidé v Iráku proto nemají jednotné politické vedení, které by mohlo vést boj za vyčištění Iráku od imperialistické okupace. Avšak i v těchto velice těžkých podmínkách je spontánní boj lidí v Iráku až neuvěřitelně odhodlaný a hrdinský.

Tato veliká kapitola boje byla vykoupena cenou přes milión zabitých lidí, mnoho miliónů zmrzačených, osiřelých a ovdovělých lidí. Ale historie Iráku je dokladem toho, že Irácký lid nikdy neskloní hlavu před svými utlačovateli – ať už mají kolonialistické, imperialistické nebo domácí odstíny. Boj může být zdlouhavý, ale lidový zápas proti imperialistické okupaci a domácím utlačovatelům pokračuje a zaslouží si větší pozornost a podporu.

Sami Ramadani

ze Socialist Review přeložil Martin Šaffek

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •