Rozhovor s Evou Novákovou III

Některé lidskoprávní organizace, jako je např. Izraelská např. B´Tselem nazývají zdejší situaci apartheidem ….

Existuje několik složek tady toho apartheidu: Jednou z nich jsou třeba silnice. Izrael staví silnice, které jsou vyloženě jenom pro izraelské osadníky, Palestinci na ně nemají přístup. Ty silnice hodně často izolují celé vesnice od jejich zemědělské půdy, někdy izolují jednu polovinu vesnice od druhé. Tímto způsobem izraelské autority zajišťují to, že v mnoha případech izraelští osadníci vůbec nepřijdou do kontaktu s Palestinci. Oni si jezdí na svých rychlostních dálnicích, obestavěných zdmi, na kterých mají např. nakresleny výjevy z přírody apod., aby zakryli to, že tam za tou zdí jsou palestinské vesnice. Další věc, která samozřejmě přispívá k tomu apartheidu, je izraelská zeď, kterou staví a to je viditelné hlavně v Jeruzalémě, kde ta zeď vyloženě blokuje přístup Palestincům do Jeruzaléma a na druhou stranu přibírá izraelské osady k Jeruzalému. Další aspekt apartheidu můžeme vidět třeba v Hebronu, kde jsou zátarasy na silnicích a na ulicích, pro Palestince je tam třeba vyhrazena jenom jedna pětina silnice po které mohou chodit a jezdit a izraelští osadníci chodí po té druhé části silnice. Izrael kontroluje většinu zdrojů pitné vody na Západním břehu Jordánu, veškerá tekoucí voda, která teče do domácností je pod kontrolou izraelské společnosti, která rozhoduje o tom, kolik vody ta která vesnice dostane například v létě.

V létě jsem byla ve vesnici, kde bylo několik rodin, které neměly vodu třeba přes sto dní, a když se podíváte kolem té vesnice, tak je tam několik osad, které se zelenají, lidé v nich mají třeba bazény. Na tom je vidět ta nespravedlnost. Většina zdrojů této vody by podle mezinárodních zákonů měla patřit Palestincům, ale Izrael tím, jak staví zeď, tím, jak staví silnice a zátarasy na silnicích, tak tím vlastně izoluje Palestince od jejich zdrojů vody a neuděluje žádná povolení na to, aby se stavěly nové studny, nové zdroje vody.

Jaké jsou podle tebe hlavní mylné představy, které lidé v ČR o Izraeli mají?

Třeba v Čechách si hodně lidí myslí, že Izrael byl vybudovaný na poušti, myslí si, že to byla původně prázdná země bez lidí, která čekala na tento národ, který byl perzekuovaný v Evropě. I tím Izrael pořád úspěšně omlouvá ty činy, které dneska dělá, a díky tomu má politickou podporu. Lidi vidí jen ekonomický úspěch Izraele a neuvědomují si to, že několik izraelských měst a vesnic bylo postaveno na ruinách palestinských vesnic. Samotný Tel Aviv, o kterém si lidi myslí, že je to oáza v poušti, tak ten byl postaven na ruinách hned několika palestinských vesnic.

V roce 1948, když vzniknul stát Izrael, tak bylo několik stovek tisíc lidí vyhnáno ze svých domovů a následně byly jejich domy srovnány se zemí takovým způsobem, aby nebylo vidět, že tam někdy předtím Palestinci žili. Izrael dělá všechno proto, aby potlačil palestinský charakter tohoto místa. Do dneška, když se bavíte s lidmi, kteří jsou potomky těchto palestinských rodin, které musely v roce 1948 uprchnout, tak většina z nich vám ukáže klíče od těch domů, které musely opustit, protože tenkrát si většina z nich myslela, že se budou za několik dní moci vrátit do svých domů, ale nikdy jim to nebylo umožněno. Dneska jsou palestinští uprchlíci jedna z největších uprchlických populací na celém světě. Jsou to jak interní uprchlíci uprchlí do Gazy nebo na Západní břeh i  ti, co odešli do sousedních zemí, jako je například Egypt, Jordánsko, Sýrie, Libanon.

Často se mluví o vzájemné nenávisti. Vidíš tohle jako problém?

Tam není problém v nenávisti mezi Izraelci a Palestinci, tam je problém ta okupace. Proti okupaci nemůžeš bojovat tak, že si najednou potřeseš rukou s tím, kdo na tebe předtím střílel na demonstraci.

Prezident Obama žádal zastavení stavby nových osad. Myslíš, že to stačí?

Toto Obama vidí jako vůbec hlavní podmínku k tomu, aby vůbec začali jednat, takže to nebyla součást mírového jednání, to byla podmínka toho, že začnou vůbec mluvit. Netanjahu nedávno vyhlásil desetiměsíční zastavení výstavby, které ovšem nezahrnuje Východní Jeruzalém, nezahrnuje veřejné budovy a nezahrnuje budovy, které už jsou rozestavěné, takže Netanjahu takhle vypadal před celým světem, že zase udělal dobrý krok, ale že ho Palestinci zase nepřijali. Přitom když se tam člověk podívá a vidí, jak ve většině osad pokračuje výstavba, jako by se nic nedělo, a k tomu navíc Netanjahu a Liberman řekli, že tady po těch deseti měsících budou stavět více, než kdy dříve, nevěstí to nic dobrého. Lidé si neuvědomují, co se tam skutečně děje, když vidí jen to, co jim ukazují ve zprávách a nevidí, co se děje přímo tam. Lidé nevidí, že tohle neznamená vůbec nic pro přispění k mírovému procesu.

Řekni nám něco o palestinském hnutí proti okupaci.

V současnosti většina Palestinců podporuje nenásilné hnutí zdola proti okupaci. Ukázat se to dá na několika příkladech. Např. ve Východním Jeruzalémě, kde mnoha lidem hrozí demolice a násilné vystěhování, tak zakládají různá informační centra a staví stany jako symbol protestu proti diskriminační politice jeruzalémské radnice. Dále se pořádají nenásilné demonstrace, jako jsou třeba každý pátek demonstrace ve čtvrti Šejk Žarách.

Na Západním břehu začaly palestinské vesnice protestovat v roce 2003, první taková demonstrace byla v Budrusu a ostatní vesnice tento model převzaly. Symbolem těchto protestů se stala vesnice Bilín, která protestuje proti stavbě výše zmiňované zdi každý pátek už pět let. Kromě toho zažalovaly dvě kanadské společnosti, které se na stavbě zdi podílejí. Představitelé Bilínu jezdí do Evropy a Kanady mluvit o tom, co se jim děje, a snaží se tak podporovat a být součástí mezinárodního hnutí. S tím souvisí i jejich podpora kampaním, které se snaží bojkotovat izraelské produkty, stahování investic z firem, které podnikají v Izraeli a snaha o ekonomické sankce proti němu.

Když se ale díváme na nenásilné hnutí odporu proti okupaci, tak je také dobré se dívat na každodenní život Palestinců. Jde totiž o to, že politickým činem je tam i to, že lidé nepřestávají chodit na svá pole, i přesto, že jim v tom armáda brání, nepřestávají sklízet své olivy a ovoce. A právě tento odpor všedního dne je jednou z nejdůležitějších součástí celého hnutí.

Jaké jsou tvé plány nyní?

I přesto, že mé nelegální vyhoštění přišlo zčista jasna a je docela těžké se s tím z osobního hlediska vyrovnat, tak toho chci využít a veřejně mluvit o mé zkušenosti s Palestinou, o mé zkušenosti s nenásilným hnutím odporu proti okupaci, chci podporovat kampaně, které tady probíhají  

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •