Stadión pro mistrovství světa v Jižní Africe – ze slumů

Dvacet let po propuštění Nelsona Mandely přichází do Jižní Afriky mistrovství světa. Viv Smith se dívá za jeho lesk na to, co znamená pro obyčejné lidi.

Když byl Nelson Mandela v roce 1990 propuštěn, přišlo si ho poslechnout 50.000 lidí. „Náš pochod ke svobodě je nezastavitelný“, řekl jim tehdy. Po více než 40 letech aparteidu, který prosazoval segregaci a upíral černým jakákoliv demokratická práva zde byla najednou naděje pro budoucnost. Hilda Ndude zde byla. „Byl zde neuvěřitelný optimismus,“ říká. „Věděli jsme, že je zrozena nová jižní Afrika.“ Ale po dvaceti letech tento optimismus mizí.

Fotbalové mistrovství světa přichází v červnu tohoto roku do Jihoafrické republiky. Oči světa se opět upřou na tuto zemi. Co uvidí, je návrat praxe spojené s jihoafrickým apartheidem – násilné vystěhovávání černých z jejich domovů. Jsou konstruována ohromná města chatrčí jakožto smetiště pro městskou chudinu, která je vyháněna z míst, kde mají stát masivní stadióny a ostatní konstruční projekty. Třicet kilometrů od centra Kapského města je místo, které místní nazývají Blikkiesdorp – “konzervové město“. Zde jsou postaveny chatrče z konzerv, kde jsou celé rodiny v jedné místnosti. Jsou udělané ze zinku tak tenkého, že se s nůžkami můžete prořezat dovnitř. Chatrče stojí na zaprášených pláních bez elektřiny, osvětlení nebo koupelen. Jedna toaleta nebo vodovovod studené vody je sdílena mezi minimálně čtyřmi rodinami. Je vzdálena kilometry od jakéhokoliv místa, kde můžete sehnat práci a jsou zde špatné možnosti dopravy. Mnoho obyvatel má AIDS, ale nedostane se na kliniku. Jihoafrický tisk přezdil tyto oblasti na „koncentrační tábory“, protože jsou obehnané ostnatým drátem a střežené policií. Zeittha Meyer byla přesunuta do Blikkiesdorpu sociální pracovnicí, která vyhrožovala, že bude zavřena do vězení, pokud se nepřestěhuje. „Prostě přišla a přestěhovala nás sem, jako bychom byli hejno kuřat,“ říká. „Neměli jsme na vybranou.“ Podle nového zákona o slumech může být osoba zavřena na pět let, pokud se nepřestěhuje když se jí to nařídí.

Pro zastupitelstvo Kapského města je na druhou stranu Blikkiesdorp „přechodná relokační oblast.“ Pokusilo se „přemístit“ lidi z černých měst jako Joe Slovo, které se táhne podél cesty z mezinárodního letiště v Kapském městě do centra města. Joe Slovo je sídliště umístěné v Lanze, nejstarším černém městě na západě od Kapského města. Organizátoři mistrovství světa je nazývají „ohyzdností“ a chtějí, aby zmizelo. Ale 20.000 obyvatel, kteří zde žijí, se stavěli na odpor. Úspěšně vzdorují svému odstranění od té doby, co bylo mistrovství světa ohlášeno. Zodwa Nsibande je mladá aktivistka z Abahlali Mjondolo, hnutí černých obyvatel, které vzniklo na ochranu lidí žijících v chatrčích. „Lidé jsou vysídlování ze svých domovů a je s nimi zacházeno jako se zvířaty,“ řekla našim novinám. „Žijeme pod neustálou hrozbou. Lidé se bojí přestěhovat protože vědí, že se nebudou moci vrátit.“ Odpor k přemisťování existuje, protože milióny lidí, kteří žijí v „neformálních sídlištích“ tvoří komunitní svazky a organizace. Oblasti k přemístění jsou nazývany „přechodnými“, ale mnoho lidí zde žije čtyři nebo pět let bez jakékoliv známky toho, že by dostali nový dům jinde.

To se stalo běžnou událostí při mezinárodních mega-událostech. Za posledních dvacet let bylo kvůli olympijským hrám přemístěno odhadem dva milióny lidí. V Jížní Africe byla policie instruována, aby kvůli Mistrovství světa čistila ulice od bezdomovců. Isaak Lewis, který je bezdomovec, byl za poslední měsíc uvězněn šestkrát za potulku. „Policejní šikana se zvyšuje“, říká. „Chtějí udělat dobrý dojem na přijíždějící cizince. Jsme pro ně jako hmyz – jako mouchy.“ V touze bojovat s kriminialitou během Mistrovství světa, šéf policie Bheki Cele dal právo policistům „střílet s právem zabít.“ V Kwazulu Natal byly ustanoveny jednotky „červených mravenců“, aby ničily sídliště z chatrčí. Radní za toto město zakázal v listopadu 2009 první pochod obyvatel chatrčí. Když obyvatelé přesto vyšli, policie po nich střílela.

To vše se děje, aby byla chráněna státní miliardová „investice“ pro hostování události. Nový stadión  v Kapském městě je nejdražší stavbou, která byla kdy v zemi postavena. „Žirafí“ stadión přitahuje mnoho pozornosti. Byl postaven na 118 hektarech rodové země, která náležela Matsafeniům, svazijskému domorodému klanu. Ti byli odstraněni ze země silou, když zastupitelstvo dominované Africkým národním kongresem nabídlo kompenzaci ve výši jednoho randu – pár halířů. Lidé se soudili. Soudce Nejvyššího soudu přirovnala zastupitelsvo ke „kolonialistům, kteří usurpovali zemi od naivních Afrikanů výměnou za zrcátka a korále.“

Ve stejný čas developeři stadionu vyhostili místní školu. Školou povinné děti se nyní učí v kontejnerech – dvě míle odtud. Jsou bez ventilace, je tam horko a vlhko. Studenti denně omdlívají.Lidé žijící ve stínu stadiónu, bez tekoucí vody a elektřiny, jsou rozčílení kvůli plýtvání zdroji a zacházení, které se jim dostalo.

Když byl propuštěn Nelson Mandela, zavázal se světové vládnoucí třídě že se Africký národní kongres zbaví apartheidu – ale neposune se směrem k socialismu. Ukončení apartheidu po jednom z nejheroičtějším boji 20. století byl fenomenálním výdobytkem. Bezohledný rasistický systém byl poražen mobilizací černých dělníků a revoltami komunit. Ale neúspěch útoku a překonání kapitalismu znamená, že nerovnost zůstává.

Příjezd mistrovství světa na břehy Jižní Afriky nám může posloužit k upozornění lidí na to, co se děje, když vládne neoliberalismus.Až utichne potlesk a návštěvníci odjedou, co zůstane je intenzivní a vzrůstající propast mezi bohatými a chudými. Skuteností je, že po 46 letech apartheidu a 15 letech kapitalismu volného trhu, jihoafričané stále čekají na svobodu.

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •