Vrtěti realitou: Útok na Flotilu svobody

palestina24Izraelská okupace Palestiny na sebe upozornila do té míry, že se opět dostala do hlavních zpráv masmédií. Izraelské po zuby ozbrojené komando provedlo v mezinárodních vodách zásah proti flotile se stovkami neozbrojených aktivistů mířících s humanitární pomocí do Gazy. Podotýkám, že mezi aktivisty byli i politici, spisovatelé, desítky novinářů, ale  i např. katolický arcibiskup  z Jeruzaléma, Hilarion Capucci (85). Poslední střet izraelské armády s civilisty si vyžádal nejméně 9 mrtvých na straně civilistů a desítky zraněných. Ke zraněním souvisejících s plavbou flotily můžeme připočítat i americkou studentku Emily Henochowicz (21), která na Západním břehu přišla o oko, když ji izraelský voják zasáhl plechovkou slzného plynu do hlavy. Emily fotila protesty v Ni’linu, které byly reakcí na zásah komanda proti mírové flotile. Tisíce lidí protestovaly i v řadě evropských a amerických měst. Šest tisíc lidí protestovalo v samotném Izraeli.

Protesty na okupovaných územích však izraelská armáda surově potlačuje. Minulý rok byl při mírové demonstraci stejným způsobem jako Emily zasažen do hlavy aktivista ISM, Tristan Anderson. Tristan je dodnes na vozíčku. Letos v dubnu byla v Gaze izraelskou armádou postřelena další aktivistka ISM, Bianca Zammit z Malty, když natáčela mírovou demonstraci. Z podobných událostí by se dal sestavit nekonečný seznam, což je přesně to, co činí organizace ISM a další, kteří monitorují porušování lidských práv na okupovaných územích.

O těchto početných útocích na mírové aktivisty však vědí zase jen aktivisté a lidé, kteří sledují alternativní média jako Democracy now, The Real News, Al Jazeera a další. Díky informační bariéře, kterou masmédia tvoří, se ke světové veřejnosti dostaly až zprávy o zavražděných civilistech na flotile Mavi Marmara. Zranění, ale i smrt aktivistů na okupovaných územích nepředstavují pro masmédia důležitou zprávu. Smrt nepalestinských aktivistů za hranicemi okupovaných území, to už ale nemohla přehlédnout ani masmédia. Nicméně jejich výklad událostí byl značně relativizující.

Po posledním střetu izraelské armády s civilisty se vláda spolu s izraelkými PR agenty snaží celý svět přesvědčit, že Izrael se opět pouze bránil před ozbrojenými teroristy. Dva dny po útoku ve snaze ospravedlnit další akt státního terorismu, jak akci označil Kevin Ovenden[1], pasažér Mavi Marmara, izraelská armáda (IDF) na svých stránkách dokonce tvrdila, že na palubě mírové flotily bylo 40 žoldáků teroristické organizace al-Kajdy. Novinář Max Blumenthal a jeho izraelský kolega nezávisle na sobě volali do tiskové kanceláře izraelské armády, aby si vyžádali důkazy o tomto tvrzení. Ani jeden nedostal kloudnou odpověď. O den později se však věta identifikující mírové aktivisty jako teroristy na stránkách IDF změnila z „Ukázalo se, že útočníci, kteří napadli vojáky IDF, byli žoldáci al-Kajdy“ na „Ukázalo se, že útočníci, kteří napadli vojáky IDF, u sebe neměli doklady.“

Dále se mluvčí Izraele snaží celý svět přesvědčit o tom, že okupace palestinských území, jejíž součástí je i blokáda Gazy, je naprosto legitimní a nic protiprávního na ní není. Mezinárodní právo o palestinských územích hovoří jako o „okupovaných“, Izrael je však označuje za „sporná“ území.

Nicméně realitou je, že okupací palestinských území Izrael porušuje rezoluce RB OSN 242/1967 a 338/1973. Izrael tedy porušuje mezinárodní právo, jak ve svém projevu na sobotní pražské demonstraci za ukončení izraelské okupace znovu připomněl Jan Kavan, bývalý prezident VS OSN: „I přední mezinárodní právníci (např. Jennings, Bowett, Dugard) vždy argumentovali, že je nepřípustné anektovat cizí území a permanentně je okupovat a to i v případě, že by to byl výsledek oprávněné sebeobrany. Podobně OSN a EU, ale i USA poukazují na skutečnost, že budování osad je porušováním čl.49 (6) Čtvrté ženevské konvence, která byla ratifikována Izraelem v roce 1951, a kde se jasně píše, že ‚Okupační mocnost nepřemístí část svého obyvatelstva na území, které okupuje.‘ Stejně tak podle rezoluce RB OSN č.252/1968 nemá anexe Východního Jeruzaléma ,žádnou právní platnost‘ a podle římského statutu Mezinárodního soudního tribunálu z roku 1998 je přemístění civilistů na okupované území dokonce válečným zločinem.”

Ale Izrael neporušuje jen dvě, i když zásadní, rezoluce RB OSN. Od roku 1968 Izrael naprosto vede v ignorování mezinárodního práva. Ve studii profesora politologie Stevena Zunese, která byla uveřejněna v prestižních izraelských novinách Ha’aretz v roce 2002 se uvádí, že Izrael porušuje 32 rezolucí RB OSN. Rezoluce zahrnují kritiku, nebo odsuzují vládní politiku a akce izraelské vlády. Na druhém místě je Turecko, které porušuje 24 rezolucí a třetí je Maroko se 17 rezolucemi, které ignoruje. Co se týče Izraele profesor Zunes počítal jen rezoluce, které obsahovaly specifické požadavky na změnu izraelské politiky. Rezoluce se zabývají anexí Východního Jeruzaléma, izraelskými osadami na palestinských územích a volajících po zastavení krutých postupů vůči Palestincům včetně jejich vyhánění.[2]

O protiprávnosti izraelské politiky v souvislosti se zásahem na mírové flotile a blokádou Gazy mluví i právník Daniel Machover z organizace Právníci za lidská práva Palestinců.

Machover nejdříve upozorňuje na to, co snad ví každý, aniž by byl znalcem mezinárodního práva. Flotila plula pod vlajkou Turecka. V mezinárodních vodách se tedy jednalo o výsostné „území”, plavidlo tureckého státu. Až na konkrétní výjimky takováto loď v mezinárodních vodách nesmí být napadena. Jan Kavan tuto zásadu mezinárodního práva během protestů v Praze také vysvětlil:

Daniel Machover dále podotýká, že kdyby blokáda Gazy byla legální, tak podle Londýnské deklarace z roku 1909, která se zabývá námořním právem, by izraelská armáda měla právo zasáhnout v případě, že by flotila narušila blokádu.“

Blokáda Gazy je však ilegální z více než jednoho důvodu. Samotná okupace palestinských území je v rozporu s mezinárodním právem. I když Izrael tvrdí, že se z Gazy v roce 2005 stáhnul a nechal ho Palestincům coby nezávislé území, tak to není pravda. Izrael si totiž ponechal výsostné právo kontrolovat v Gaze ekonomiku, přičemž nadále území vojensky okupuje ze vzduchu, z moře, komplikuje volný pohyb obyvatelstva a vojensky v Pásmu Gazy zasahuje. Zpráva agentury OSN Pro koordinaci humanitární záležitostí (OCHA) informuje o tom, že jen během roku 2006 Izrael do Gazy vystřelil 14 000 dělostřeleckých granátů, které zabily 59 lidí. Skoro všechno to byli civilisté. Od doby, kdy se Izrael tzv. stáhnul a uvalil na Gazu devastující blokádu, tak jeho pokračující vojenské operace v Gaze stály život více než 2 000 Palestinců. Ve zprávě Amnesty Interantional se píše, že jen během roku 2006 Izrael usmrtil více než 650 Palestinců, z nichž 120 byly děti.[1] Zpráva OCHA OSN upřesňuje, že v roce 2006 31 procent zabitých palestinských dětí bylo ve věku 12 let či méně. A velká většina zemřela v důsledku zasažení do hlavy, hrudi, nebo byly zasaženy na více než jednom místě.[2][2] Tyto informace však masmédia neuvádějí. Veškeré vojenské operace Izraele jsou označovány za obranné a bezpečnost Palestinců nikoho nezajímá.

I kdybychom přistoupili na to, že blokáda Gazy je oprávněná, tak blokáda musí splňovat určitá pravidla. Podle mezinárodního práva stát, který uvalí na nějaké území blokádu, je zodpovědný za situaci lidí žijících na těchto územích. Nesmí způsobit humanitární katastrofu. Podle zpráv OSN se však do Gazy dostane jen čtvrtina humanitární pomoci, která by v této situaci byla zapotřebí. Izrael tedy i v tomto případě porušuje mezinárodní právo.

Izrael tedy neměl žádné právo na flotile, která plula pod vlajkou jiného státu vojensky zasáhnout. Tímto násilným aktem se Izrael dopustil zločinu v mezinárodních vodách. Nicméně Izrael se snažil události na Mavi Marmaře popsat jako obrannou akci proti agresivním a ozbrojeným aktivistům. Skutečnost je ovšem taková, že po zuby ozbrojené izraelské komando s neprůstřelnými vestami na palubě Mavi Marmary nemělo co dělat. Je to stejné, jako kdyby se vám někdo vloupal do bytu, přitom by na vás střílel ostrými náboji, několik členů vaší rodiny by zabil a pak vás obvinil, že jste ho napadli a on se musel bránit. Aktivisté měli naprosté právo se bránit. Navíc záznamy, které se některým novinářům podařilo propašovat, dokazují, že ten, kdo se choval maximálně agresivně, bylo izraelské komando a ten, kdo se bránil, byli aktivisté. Úniku těchto informací se komando snažilo zabránit tak, že zdemolovalo tiskové centrum na lodi, střílelo po novinářích s fotoaparáty a kamerami a snažilo se veškerý materiál zkonfiskovat.

Naprostý údiv nad izraelskou logikou vyjádřil i bývalý americký diplomat Edward Peck, který se účastnil plavby na flotile:

„Bylo mi řečeno, že jsem deportován za porušení izraelského zákona. Zeptal jsem se toho džentlmena: ‚Jaký zákon jsem porušil.‘ Odpověděl: ‚Ilegálně jste vstoupil do Izraele.‘ Řekl jsem: ‚Počkejte, naše loď byla přepadena ozbrojeným komandem. Přivezli jste mě sem proti mé vůli, přičemž jste na mě mířili zbraní a tomu říkáte ilegální vstup do Izraele? Vy a já jsme chodili do rozdílných právnických škol.‘ Je to takové fiasko. Bylo by to zábavné, kdyby to nebylo tak strašně smutné, protože naneštěstí, a teď mluvím s naprostou upřímností, myslím, že Izrael si svým počínáním vážně ublížil. Nejde jen o to, co provedli, ale jak to provedli a jak to prezentují. Nikdo toho na izraelské straně nelituje, protože šlo přeci o samé teroristy, kteří porušovali naše zákony. Pánové, vzpamatujte se.“

Podle jedné z výpovědí pasanžérů Mavi Marmary, Nicci Enchmarch, která stála vedle tureckého fotografa, který byl jedním z prvních mrtvých, ve chvíli kdy, v rukou držel jen fotoaparát, ho komando zasáhlo kulkou přímo doprostřed čela. Když kulka opouštěla hlavu, tak sebou vzala třetinu jeho lebky. Turecký fotograf zemřel Nicci v náručí. Výsledky pitvy, které byly uveřejněny v britském Guardianu, prokázaly, že 5 z 9 obětí bylo zasaženo buď zezadu do hlavy, nebo do zad. Devět obětí v sobě mělo 30 kulek.

V této chvíli je nejdůležitější, aby se Izrael podrobil vyšetřovací komisi s mezinárodní účastí. Je nepřípustné, aby si tento stát, který nejčastěji porušuje mezinárodní právo, své zločiny vyšetřoval sám. Izraeli se s pomocí Spojených států daří ignorovat nejen rezoluce Rady bezpečnosti OSN, ale i devastující výsledky OSN zprávy soudce Goldstonea, která hovoří o masivních válečných zločinech v souvislosti s operací Lité olovo. Je nejvyšší čas, aby se Izrael přestal chovat jako vzteklý pes. Bezpráví, ve kterém Palestinci žijí je neúnosné a neudržitelné stejně jako byl apartheid v Jižní Africe. Navíc tato agresivní politika vede jen k další válce na Blízkém východě, což je přesně tam, kam Izrael spoléhající se na svojí vojensko-technickou převahu míří. Nervozita Izraelců z toho, že jejich atomový trumf by mohl být vyrovnán Iránem, v kombinaci s extrémně pravicovou vládou z Izraele dělá šílený stát, jak ho v souvislosti s posledními událostmi nazval americký politolog Norman Finkelstein.

Proti tomuto šílenství se však především musí postavit světová veřejnost. Jinak politici opět zůstanou jen u slov sice odsuzujících izraelské chování, ale bez praktického postihu.

Jedna palestinská básnířka napsala, že to, co Palestince bolí více než izraelské kulky, je mlčení západní veřejnosti. Z tohoto mlčení procitli aktivisté a další pasažéři na Mavi Marmaře a tisíce dalších, kteří protestovali v evropských a amerických metropolích. Tento hlas je slyšet již dlouho, ale až teď začíná nabývat na síle. To, co se děje na Blízkém východě je i naše zodpovědnost. Náš hlas ale musí být silný.

http://socialistworker.org/2010/06/07/act-of-state-terrorism

Israel hasbara fails again: Photos show Mavi Marmara passengers protecting, aiding Israeli soldiers

http://aliabunimah.posterous.com/blog-post-israel-hasbara-fails-again-pics-sho



[1][1] Israel killed more then 650 Palestinisns in 2006, up threefold from 2005: Amnesty

http://www.ifamericansknew.org/cur_sit/threefold.html

 

[2][2]OCHA Special Focus, Occupied Territiries

http://www.ochaopt.org/documents/CAS_Aug07.pdf

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •