Anatomie jedné krize

Nečasova vláda

Nečasova vláda

Krach Nečasovy vlády po pouhých devíti měsících plně potvrdil naši povolební analýzu v Solidaritě z minulého června. Tenkrát pravice oslavovala svou nezvykle pohodlnou většinu v parlamentu a levice byla zcela zdrcená z porážky ČSSD.
My jsme však mluvili o Pyrrhově vítězství pro pravici. Znaků slabosti pravice bylo vícero. Dvě nové pravicové strany v parlamentu musely vytvářet dojem nové neotřelé pravicové politiky. Údajný boj proti korupci se stal hlavním programovým bodem, aby odvracel pozornost od obsahové vyprázdněnosti politického programu. A i hojně využívaný antikomunismus byl pouhý negativní marketing.
To vše byly signály toho, že se voličská základna pravice přes rostoucí polarizaci společnosti ve skutečnosti scvrkla.

Krize ekonomická

Po desetiletí utahování opasků v 90ých letech nastal kolem nového milénia konečně pokles nezaměstnanosti a růst střední vrstvy. Krize z r. 2008 pak přišla pro kapitalistické ideology jako blesk z čistého nebe. Navíc se nedalo popřít, že vyšla ze samotného centra systému.
To, že účet měli opět zaplatit ti, kteří ani netěžili z předešlého růstu a ani nebyli za krizi zodpovědní, jen prohloubilo krizi ideologie o konci dějin. Takže i enormní předvolební mediální masáž Řeckem nezměnila nic na skutečnosti, že ekonomické plány Nečasovy vlády byly velmi nepopulární.
V devadesátých letech se privatizovalo národní hospodářství, zejména průmyslové podniky apod. Nyní, když už o většinu zdrojů příjmů stát přišel, zbývá zprivatizovat jediné: veřejné služby resp. důchodové pojištění, zdravotnictví, školství apod. Privatizace veřejného sektoru a vlastně i celého státu je bolestivá pro většinu obyvatel České republiky. Jinými slovy: v devadesátých letech se loupilo ve velkém z bohatství celých generací, teď se musí brát lidem současných generací.
K tomu se musí připočítat zrušení progresivnosti daní, stropy na sociální a zdravotní platby a další snahy o přerozdělování od chudých k bohatým a neoliberalismus amerického střihu.
Politoložka Vladimíra Dvořáková tvrdí, že rezultující polarizace je také důvodem neobyčejného hrubnutí české politické scény v minulých letech.

Pracující třída

S novou situací obvykle nejprve nastane desorientace mezi pracujícími. I odpor ze strany pracujících v ČR na sebe zprvu nechal čekat. Ještě před rokem se odbory obávaly svého vlastního zániku kvůli úbytku členů. Situace se dramaticky změnila po září minulého roku, jen několik měsíců po nástupu Nečasova kabinetu. Na odborářský protest přišlo 40 tisíc lidí, dvakrát tolik, než čekali samotní odborářští lídři.
V polovině října zažily vládní strany porážku ve volbách do senátu a do zastupitelství.
Pak přišla 8. prosince historická stávka státních zaměstnanců, tedy té skupiny pracujících, kteří se kolektivně neprojevili od roku 1989.
Výrazem narušení ideologické hegemonie kapitálu jsou vedle toho např. rostoucí čtenářská obec Britských listů nebo založení Deníku Referendum. Posledních devět měsíců jsme viděli akce na solidaritu s imigranty, proti zvýšení DPH u knih, ožil i odpor proti nacistům.
A iniciativa ProAlt představuje pro ČR úplně nový fenomén široké koalice anti-neoliberálního až anti-kapitalistického odporu. Blokáda senátu, který po volbách ještě zasedal ve starém složení, jí obstarala velkou publicitu. Na jejím březnovém protestu v Praze se sešlo více než tisíc lidí, v Brně v dubnu pět set.
Jsme dnes svědky největší aktivity na levici od vzniku ČR.

Krize politická

Hnána odporem proti jejímu ekonomickému programu byla vláda tlačena vykazovat výsledky v deklarovaném boji proti korupci. S klesajícími preferencemi pro pravici navíc nastala ostrá konkurence mezi třemi vládními stranami.
Koncepce “korupce” přitom vychází z předpokladu, že parlamentní systém jako takový je v pořádku – jde o pochybení jednotlivců nebo nanejvýše o pár nastavitelných parametrů. Stačilo jim pár měsíců na to, aby všem názorně předvedli, že zkorumpovaný je celý současný politický systém, který si na demokracii jen hraje.
Potvrdila  se i naše povolební prognóza, že se pod tíhou rozporů jako první složí strana VV. Snažila se o nemožný špagát mezi populismem a jasně pro-kapitalistickým programem, přičemž vznikla údajně za účelem vyhnat či ohrozit „dinosaury“. Za stranou stojí de facto zájem středně velkých podnikatelů typu exministra Bárty či ministra Jankovského, jejichž firemní roční obrat se pohybuje v řádech desítek až stovek miliónů korun.
Před skutečnými mafiánskými kapitalisty a nadnárodními korporacemi s obratem řádově v miliardách korun, kteří jsou pevně napojeni na veřejné penězovody, neměli šanci. Ani volební úspěch, ani ministerská křesla nemusí prolomit ledy kartelových veřejných zakázek, naopak se schyluje k protiútoku.
TOP 09, projekt Miroslava Kalouska, není nic jiného, než přehlídka osvědčených matadorů minulých desetiletí, až z dob kupónové privatizace, dle Miloše Zemana „zločinu století“. Kalouskovo působení v roli náměstka ministra obrany zaselo nejedno sémě pochybností o jeho bezúhonnosti.
Pán bílá košile z ODS Vondra se pouštěl do prošetření starých nákupů na svém ministerstvu obrany. Když se začal hrabat v Kalouskových věcech, nastal čas Vondru odstavit. Kapitál obětoval běžce, aby zachránil věž, a Hospodářské noviny zveřejnily kauzu Promopro.

Odzvoněno

Jako tečku na i vyprávěla poslankyně Kočí veřejnosti o tom, jak to v parlamentu chodí, a koncem dubna se začalo vyšetřovat dokonce bývalé vedení samotného Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality neboli protikorupční policie.
John se musel vzdát ministerstva vnitra, aby už nemohl hodit špínu na bývalé odéesácké ministry, a je teď na vejmiňku. Postačí rozpočet nového „vicepremiéra pro boj proti korupci“ alespoň na vyšetření kalného financování vlastní partaje?
TOP 09 z bitky vyšla nejlépe, protože má za sebou nejsilnější frakce kapitálu. Je však stále improvizovaným klubem starých pánů, který si ani ještě nestačil změnit jméno na něco kloudnějšího, než co zní jako název vesnické diskotéky.
Vláda zdiskreditovala celý politický systém, ale především sebe, a to natolik, že už přežije nanejvýše příštích pár měsíců. Další její setrvání by vedlo jen k povzbuzení čím dále tím více lidí k odporu – na 7. května mobilizuje iniciativa ProAlt, poté odbory.
Vláda je těchto okolností pro potřeby kapitálu nepoužitelná stejně jako Topolánkova vláda  na jaře r. 2009, a proto i stejně skončí
(předčasné volby).

Thomas Franke a Tomáš Jirota

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •