„Bratislava – Slovenský parlament dnes schválil zákon, podle něhož bude hrozit vězení za popírání zločinů komunismu. Podobná norma tam už jednou prošla v roce 2002, prezident Rudolf Schuster ji ale vetoval. Trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování nebo ospravedlňování holocaustu, zločinů fašismu a komunismu se bude trestat odnětím svobody na šest měsíců až tři roky. Zákon nazvaný ‚jáchymovská lež‘ začne platit od září. Opozice pro něj nehlasovala, odpůrce má i mezi odborníky – právníky i historiky.“ (ČT 24)
Zákonem dané ztotožnění nacismu s komunismem, tj. politického programu genocidy s humanitní ideou komunismu, která lidstvo doprovází od prvopočátku, má zjevnou motivaci: ideologicky bránit tomu, aby se v našich myslích vzkřísila univerzální témata svobody a rovnosti, abychom neuvažovali nad rámec stále brutálnějšího a „jedině možného“ globálního kapitalismu, abychom se dopředu, podvědomě zřekli revolty.
Ostatně, jak ve výše citované zprávě nechají poznamenat i historika Dušana Kováče, zákony podobného druhu připomínají totalitarismus, přičemž český protějšek lze hledat v deklarované snaze vlády zrušit komunistickou stranu. Ovšem ke stalinismu nebo nacismu, které na rozdíl od komunismu a nacismu srovnávat lze, máme přece daleko. Stalinismu se však oproti dnešku, a to v celé své hrůze, nepodařilo odstranit z lidské mysli emancipační tužby, jež pojem komunismu naplňují – jak si všiml maďarský filozof a literární teoretik György Lukács, svědčí o tom Solženicynova úcta k práci v jeho protirežimních dílech, „paradoxně“ zcela odpovídající socialistickému realismu.
Proto – není-li komunismus srovnatelný s nacismem, nelze jej slučovat ani se socialismem v jedné zemi a s reálným socialismem.
Na druhou stranu, jak jde zákon, který vyměřuje sankce pro jedince zpochybňující systémové zločiny (zjevné v obou minulých režimech), dohromady se slovenskou oblibou fašistických „otců národa“? Předpokládejme, že s velikou pompou odhalené busty Tisa a Ďurčanského nedaleko Žiliny vsadí do vězení jako první. Stanou se tak prvním internovaným sousoším vůbec.
Konečně, dočkáme se docenění obětí tohoto režimu? Slovenský historik a publicista Eduard Chmelár po takové pietě již volá, když vedle stávajících pomníků – obětem nacismu a stalinismu – navrhuje „Památník obětem kapitalismu“. Není bez zajímavosti, že v českých Řečicích již takový pomník, jehož autorem je svérázný rodák Stanislav Šustáček, stojí – osaměle, jako prorok.
Lukáš Matoška