Svědkem nejzávažnějších letošních prvomájových událostí v České republice se stala moravská metropole – Brno zažilo srocení stovek fašistů, konkrétně tuzemských příznivců a zahraničních spřátelených Dělnické strany sociální spravedlnosti, strany, jež je převtělením soudně zrušené Dělnické strany. Jako protiakce z řad občanské společnosti, která se zde sešla v plné barvitosti nejrůznějších politických a jiných názorových směrů, vznikla iniciativa „Brno blokuje!“, jejímž bezprostředním záměrem bylo zmobilizovat brněnské obyvatele a potažmo občany za účelem vytvoření živé hráze vůči naplánovanému pochodu neonacistů městem. Blokáda, jejímuž vytvoření část redakce časopisu Solidarita také skromně přispěla, nakonec, co se počtu zúčastněných týče, několikanásobně převýšila hotovost fašistů, kteří se zde sešli ve stovkách, zatímco blokující občanská společnost čítala tisíce, přičemž početnou součástí – asi o čtyřech stech lidech – byli samotní brněnští Romové, vůči nimž byly směřovány dvě nahlášené fašistické akce přednostně. Třeba přidat, že generační profil účastníků blokády byl úplný a zahlédnout bylo lze i pamětníky, čímž se pozice těm, kteří hodnotí protifašistické akce slovy „extremismus jako extremismus“, opětovně podryla.
Ulici Celj, jež se nachází v oblasti obývané Romy a sociálně slabými, kteroužto neonacisté mínili původně projít, se občanům shromážděným v blokádě podařilo zahradit a nebýt zásahu těžkooděnců v druhé půli cesty, bývalo by se podařilo dojít až k Muzeu romské kultury, jak zamýšleno, a tak blokovat jakýkoli pochod neonacistů. Bohužel se po zkušenostech z Nového Bydžova, kde byli obránci romské menšiny policejními složkami podobně ostrakizováni, zatímco příznivcům Vandasovy strany se klestila cesta, opakovaně objevují indicie svědčící ve prospěch názoru, že v řadách strážců zákona a následně na vyšších, ministerských příčkách nacházejí se skrytí sympatizanti DSSS a přilehlých fašistických spolků. Na tuto tušenou skutečnost upozorňoval ve svém projevu před občany vytvářejícími hráz František Kostlán z organizace Romea ještě ve chvíli, kdy nedělní dění nebylo završeno a věc byla dosud nerozhodnuta. O to mocněji pak zpětně zapůsobila Kostlánova znepokojující slova na účastníky blokády, kteří se přibližně o dvě hodiny později dozvěděli, že navzdory jejich úsilí policie „odklonila“ pochod neonacistů paralelní ulicí, kde tito mohli provozovat své rasově motivované provokace ještě blíže středu romské čtvrti, zatímco občanská blokáda, nikoli neonacisté (sic!), byla v posledku – těžkooděnci – blokována a byl jí znemožněn pohyb, když Vandasovi přívrženci nerušeně kráčeli vedlejší ulicí… V tu chvíli blokující zaslechl skandovat heslo plné obav: „Máme tam děti!“ Stáli za ním obyvatelé čtvrti, kteří měli zato, že účastí na protifašistické hrázi ji ochrání nejspíše.
Viděno očima účastníka jedné z každoročních blokád Drážďan – kam se při příležitosti březnového výročí spojeneckého bombardování města sjíždějí fašisté z přilehlých regionálních a světových končin, na což německá a evropská veřejnost tradičně odpovídá několikatisícovými, zpravidla úspěšnými blokádami – ze srovnání s drážďanským předobrazem samozřejmě nevyjde letošní protifašistická blokáda v Brně co do úspěšnosti jako dostatečná odpověď. To můžeme velmi pravděpodobně přičíst na vrub běžnému (českému) bagatelizování fašistické renesance, s níž se i v Česku setkáváme, jež je umocněno sociálním a politickým kontextem – stačí vzpomenout nedávný případ Bátory – kterého neváhal podpořit ani prezidentův poradce – nebo rostoucí četnost rasově motivovaných útoků.
Na internetové TV Solidarita je možné shlédnout originální video, na hlavních stránkách SocSolu pak hledejte fotografie z brněnské blokády.
Lukáš Matoška
