Deset let nesmyslné války v Afghánistánu

Válka v Afghánistánu, zdroj: WikiLeaks

Sedmého října uběhlo již deset let od chvíle, kdy první americké a britské jednotky zaútočily na cíle v Afghánistánu. „Operace Trvalá svoboda“, jejímž cílem měla být likvidace výcvikových táborů Al-Kájdy, se postupně proměnila ve válku obrovského rozsahu, jejíž konec je zřejmě stále v nedohlednu.

Válka, která měla podle svých zastánců zasadit smrtelnou ránu mezinárodní teroristické síti, a tak zajistit větší bezpečnost Spojeným státům a jejich spojencům, se však ukázala jako nesmyslná a kontraproduktivní. Počet teroristických útoků provedených islamisty od začátku války neklesl, naopak, bombové útoky se od té doby odehrály i v hlavních městech spojenců USA – v Londýně a Madridu.

Dalším z argumentů, používaných pro ospravedlnění afghánské války, bylo svržení krutého a nedemokratického režimu hnutí Taliban, které se „proslavilo“ zejména upíráním takřka veškerých lidských práv ženám. Svrhnout Taliban se sice podařilo (i když podle posledního vývoje v zemi možná pouze dočasně), nicméně uskutečnění proklamovaného záměru samotné odstranění tyranského režimu nepřineslo – deset let od začátku invaze je Afghánistán na první příčce v žebříčku zemí nejnebezpečnějších pro ženy. Navíc stále až v 80 % případů jsou ženy nuceny do manželství a zhruba 87 % z nich je negramotných. Válka v Afghánistánu dále nedokázala zastavit produkci a export afghánského heroinu, ani snížit korupci – produkce afghánského heroinu se zvýšila i přes masivní kampaň proti místním pěstitelům máku a režim Hamída Karzáího je čtvrtým nezkorumpovanějším režimem na světě.

Došlo také k bezpočtu „omylů“, kdy okupační vojáci zabíjeli místní civilisty; například 4. května 2009 zaútočil americký bojový letoun na vesnici Granai, přičemž zabil až 145 lidí, z toho 93 dětí. Kromě toho však docházelo i k úmyslným masakrům civilistů – známý je mj. případ vraždění afghánských civilistů americkými vojáky v oblasti Maywand v provincii Kandahár v roce 2010, zde vrazi svým obětem dokonce uřezávali prsty a nechávali si je na památku. Nicméně pachatelé těchto vražd za své činy alespoň stanuli před soudem a byli potrestáni, na rozdíl od hlavních dirigentů války v Afghánistánu, George W. Bushe, Donalda Rumsfelda či Colina Powella.

Za deset let trvání války zahynula i řada vojáků okupačních armád. Ačkoli co do počtu vojenských obětí (celkem 2670, z toho 1717 Američanů, 382 Britů a vedle mnohých dalších také 5 Čechů) je tato válka zatím stále poměrně mírná (zvláště pokud ji srovnáme např. s americkou válkou ve Vietnamu, kde za 20 let jejího trvání zahynulo zhruba 60 tisíc amerických vojáků). V dopadech na místní civilní obyvatelstvo se však afghánská válka řadí mezi ty nejhorší; i když neexistují spolehlivé informace o počtu civilních obětí, odhaduje se, že zahynulo až 35 tisíc Afghánců, několikanásobně větší počet utrpěl zranění, více než dvě stě tisíc lidí se stalo tzv. vnitřními uprchlíky a až tři miliony (!) lidí byly nuceny uprchnout ze země úplně.

Mnoho lidí si slibovalo změnu k lepšímu s nástupem Baracka Obamy do prezidentské funkce v roce 2009, neboť jeho rétorika byla opravdu o poznání méně „jestřábí“ než rétorika předchůdce. Slíbené postupné stahování zahraničních vojáků z Afghánistánu se však stále protahuje a odkládá, a tak prakticky to jediné patrnější, čím se současné vedení odlišuje od minulého, je masivnější nasazení bezpilotních letounů a jejich častější užívání v útočných misích.

Afghánistán je v současnosti desátou nejchudší zemí světa (v HDP per capita), kde 36 % lidí žije v podmínkách pod hranicí chudoby. Ani při porovnání s rokem 2001, kdy válka začala, se nejeví situace v Afghánistánu optimisticky. Zatímco očekávaná délka života zůstává prakticky stejná – kolem 46 let – gramotnost se za posledních deset let snížila z 32 % na pouhých 24 %, u žen dokonce z 15 % na 12 %. Zároveň se Afghánistán stal po Iráku druhou nejnebezpečnější zemí na světě. Tolik vychvalované rekonstrukční programy v zemi jsou tak spíše výsměchem místnímu obyvatelstvu než reálnou snahou pomoct této zemi, v níž se téměř bez přestání válčí již více než 30 let.

Bohužel se zdá, že válka v Afghánistánu pomalu ale jistě upadá v zapomnění, stává se něčím, o čem sice víme, že se děje, nicméně bereme ji již jako něco téměř samozřejmého. Desáté výročí začátku války by se proto mělo stát jakýmsi mementem – i z toho důvodu, že svým trváním právě překročila sovětskou invazi do Afghánistánu.

 

Štěpán Lohr

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •