Dvě strany téže mince

David Schweickart

„Radikální komunisté dále představili dvacet programových tezí, které chtějí po ‚vítězství pracujícího lidu‘ prosadit. Jde například o požadavek ‚navrátit majetek pracujícímu lidu‘ nebo zespolečenštění, tedy znárodnění, a to výrobních kapacit, přírodních zdrojů, dopravní a komunikační infrastruktury, médií, bank a jiných finančních institucí.“ (Novinky.cz)

Zdánlivě existují pouze dvě strany – jedni hovoří o potřebě navrácení majetku „pracujícímu lidu“, aniž by se namáhali dokazovat, co občané před rokem 1989 vlastnili; druzí vyjadřují obligátní podiv nad brutalitou navrhovaného, zaklínaje se demokratismem, jímž maskují nedemokratické tendence současného kapitalismu.

Onen „třetí hlas“ – tím se zde neparafrázuje vyhořelá „třetí cesta“ – netřeba hledat v metafyzice či v pánu, neb jeho zárodky spatřujeme již dnes kol kolem. Nelze se totiž ubránit podezření, že motivace novinkového hlavního článku vpředvečer protivládní demonstrace, kterou pořádal ProAlt, jenž ukázkou míněných „zárodků“ může být, je zřejmá: zesílit hru na strunu antikomunismu ve chvíli, kdy se veřejnost, která si začíná připouštět levicovost, míní vyslovit proti neoliberální vládě.

Jinou, vyspělejší ukázkou argumentace mimo dvě varianty – jež připouští rozlišovací schopnosti nebo zakázka novinkového redaktora –, byla veřejná přednáška amerického profesora Davida Schweickarta, která proběhla začátkem tohoto týdne, a o níž, podobně jako o proaltové demonstraci, nepadlo v mainstreamovém tisku slovo. Schweickart promýšlí velmi strukturovaně postkapitalistický model společnosti – na rozdíl od autorů skandalizovaného elaborátu „radikálních komunistů“ klade Schweickart, stejně jako jakýkoli solidní marxista, soudobý kapitalismus v rozhodujících momentech své teorie naroveň vyhořelému státnímu socialismu. A opačně – oproti těm, co se nad záměry marginální skupiny v rámci KSČM účelově pohoršují, nepovažuje Schweickartova teorie soudobý kapitalismus za záruku demokracie. Schweickart a s ním soudobá radikální levice se nemíní od stávajícího destruktivního režimu vracet k předešlému, aniž by režim stávající prohlašovala za poslední instanci dějin. Před tím, aby takovéto „třetí hlasy“ pronikly do širšího povědomí, jakoby se stavily hráze…

Ovšem přijde doba, kdy budou nabíledni názory mimo dnes etablované tábory, jež vytvářejí umělý ideový konflikt (zestátnění nebo privatizace); bude slyšet hlas, který nebude radikální v nostalgii, ale ani v pokrytectví. Se seriózním radikálním programem, jenž zapustí kořeny v současnosti, nebudou dámy a pánové, kteří na nás s přísliby sociálních jistot shlíží s billboardů, tak rychle hotovi. Nu – jedině tohle z minulosti platí – přejde vás smích!

 

Lukáš Matoška

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •