Hnutí nezaměstnaných a jeho perspektivy

Nezaměstnaní

Nezaměstnaní

Po květnových volbách vzniklo v České republice hnutí nezaměstnaných jako součást protestního hnutí levicově smýšlejících občanů.

V minulosti se nezaměstnaní společensky angažovali a patřili k nejradikálnějším účastníkům sociálních protestů. V meziválečném Československu se v době Velké krize nezaměstnaní organizovali ve vlastním hnutí s podporou odborů a levicových politických stran. Po druhé světové válce nezaměstnanost z rejstříku společenských problémů zmizela a zanikla potřeba práva nezaměstnaných hájit. Teprve současná ekonomická krize ukazuje, že bez organizované obhajoby zájmů lidí bez práce se může nezaměstnanost stát zdrojem velice závažných společenských problémů.

Vztah společnosti k nezaměstnaným

V České republice se oficiální nezaměstnanost znovu objevila až po Listopadu 89, a dodnes přetrvávají z minulé doby stereotypní názory, že normální člověk pracuje a lidé bez práce jsou pochybné existence, přestože ekonomická teorie i zákony s nezaměstnaností počítají a o rozsáhlé a v kapitalistických poměrech neodstranitelné nezaměstnanosti všichni vědí.

V první polovině 90. let minulého století Česká republika převzala principy politiky zaměstnanosti a sociální politiky od západoevropských zemí, proto bylo zabezpečení nezaměstnaných dostatečné a celkový přístup k nim přijatelný.

Změna trendů přišla s kapitulací českých politiků před požadavky mezinárodních finančníků při reformně veřejných financí za Špidlovy vlády po roce 2002. Nezaměstnaní se stali hlavní obětí tehdejších změn. Represivní přístup dominoval zákonu o zaměstnanosti z roku 2004 i zákonu o pomoci v hmotné nouzi z roku 2006. Pravicové vlády ve zhoršování sociální politiky pokračují jednak zneužíváním zákonů ve snaze připravit občany o možnost sociální práva prakticky uplatňovat, jednak zaváděním nových metod úředně organizovaného vykořisťování chudých, například neplacené práce v rámci takzvané veřejné služby, jednak snižováním podpor a zaváděním historicky „osvědčených“ metod útisku, například žebračenek.

Od současné vlády nelze očekávat nápravu chyb a její vztah k nezaměstnaným je přímo nenávistný – fráze pravicových médií a politiků o pohodlném vegetování příživníků žijících ze štědrých sociálních dávek, o nezaměstnaných vyhýbajících se práci a parazitujících na účet tvrdě pracujících daňových poplatníků se staly natolik pevnou součástí veřejné debaty o nezaměstnanosti, že si většina občanů ani neuvědomuje jejich ideologickou podmíněnost a mizivou souvislost se skutečností. Tato propaganda vedla k stigmatizaci nezaměstnaných, jejich společenské a politické izolaci a vzniku nedůvěry mezi zaměstnanými a nezaměstnanými lidmi.

Vznik a perspektivy hnutí nezaměstnaných

Dokonce samotní nezaměstnaní se dlouho odmítali bránit. Většina účastníků hnutí se již v minulých letech snažila organizovaně prosazovat práva lidí bez práce, ale tyto snahy ztroskotaly na lhostejnosti většiny nezaměstnaných. Teprve po letošních květnových volbách si veřejnost začala uvědomovat, že podlehla líbivým heslům o úsporách a strašení bankrotem a uvolnila tak cestu protispolečenské politice. Nonkonformní skupiny se setkávají s pozitivnější odezvou a v této situaci se podařilo odstartovat hnutí nezaměstnaných. Prozatím hnutí nezaměstnaných reprezentuje Akční spolek nezaměstnaných, který jsme založili v září 2010 poté, co se nepodařilo rozvinout činnost Sdružení nezaměstnaných občanů z Ostravska. Akční spolek nezaměstnaných má v současnosti desítky členů a působí zatím v Praze, Brně, Plzni, Pardubicích a Zlíně. Protože hnutí je v zárodku, nelze přesně odhadnout jeho budoucí organizační podobu ani přesně předpovědět další postupy, ale hlavní cíle jsou jasné a plynou ze situace nezaměstnaných. V první řadě je třeba zlepšit existenční podmínky nezaměstnaných, které v mnohém připomínají Dickensovy romány. Kromě toho budeme prosazovat zásadní změnu přístupu úřadů a politiků k nezaměstnaným. Nejde nám jen o odstranění následků negativního vývoje v posledním desetiletí, ale také o podporu moderních nástrojů boje proti chudobě, které se z oblasti filosofie společnosti začínají šířit do sféry praktické politiky, jako například garantovaný občanský příjem, jenž by z velké části eliminoval nátlakové možnosti úřadů a zaměstnavatelů vůči pracovníkům a nezaměstnaným.

Význam hnutí nezaměstnaných

Důležitost hnutí nezaměstnaných lze vidět v několika rovinách. V civilizační rovině jde o zachování lidské důstojnosti nezaměstnaných a chudých. Z hlediska ekonomického se jedná o ochranu pracovníků před ztrátou vydobytých práv v důsledku konkurence početné skupiny lidí nucených přijmout jakékoli pracovní nabídky. Kromě těchto materiálních zájmů se však hnutí musí zabývat také politickými otázkami – jde o zmaření plánů pravice na vznik lumpenproletariátu, který svým – okolnostmi vynuceným – extrémním individualismem a kriminálním chováním představuje zásobárnu pravicových způsobů na dně společnosti a svou dezorganizovaností a politickou pasivitou a úplatností ztěžuje prosazování solidarity ve společnosti. Navíc existence rozsáhlé skupiny ztroskotanců pravici umožňuje rozněcovat obavy veřejnosti z kriminální činnosti a pod záminkou ochrany pořádku prosazovat represivní politiku omezující občanská práva všech občanů. Všechny tyto skutečnosti ukazují, že obhajoba zájmů nezaměstnaných zdaleka není důležitá jen pro skupinu lidí, kteří jsou právě bez práce, nýbrž představuje jednu z klíčových front boje o další směřování celé společnosti.

Vilém Gutfreund, spolupředseda Akčního spolku nezaměstnaných

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •