Barack Obama a Lee Myung-bak (Jihokorejský prezident)
Charlie Kimber
Nedávná výměna dělostřelecké palby, včetně zabitých, mezi Severní a Jižní Koreou sebou přinesla mrazivé vyhlídky na válku s nasazením jaderných zbraní.
Je nemožné zjistit přesné a podrobné údaje o tom, kdo „vystřelil jako první.“ Hlavně to však není klíčová otázka. Jasné je, že Jižní Korea prováděla ve Žlutém moři rozsáhlé vojenské námořní cvičení, zahrnující i dělostřeleckou palbu.
Severokorejská vláda sdělila, že dělostřelecké granáty dopadly do jejích výsostných vod a palbu opětovala u ostrova Yeonpyeong. Dva stavební dělníci a dva vojáci přitom byli zabiti.
Jihokorejská vláda, dobrý přítel USA, poté vystřelila dalších 80 dělostřeleckých granátů do Severní Koreje, přičemž počet obětí této palby není znám.
Aby v tom udělal jasno, poslal Barack Obama do Žlutého moře letadlovou loď USS George Washington s nukleárním pohonem a pět dalších válečných lodí. Americká bojová skupina tak vyjádřila podporu jihokorejskému vojsku a zúčastnila se pět dní trvajících válečných her.
Toto vystupňované napětí má ve skutečnosti za cíl vyvolat tlak na Čínu, aby Severní Koreu zkrotila. Jak uvedl New York Times: „Obamovo rozhodnutí urychlit rozmístění amerických letadlových lodí v regionu má ve skutečnosti zatlačit na Číňany. “
Ještě dodal, že američtí představitelé „doufají, že se Čína – po nepříjemných amerických manévrech v blízkosti jejích břehů – rozhodne pro zkrocení Severní Koreji, jakožto menší ze dvou zel.“
Takže USA se rozhodly vyostřit napětí v oblasti, která se přímo ježí vojáky a zbraněmi. 60 let od konce korejské války zůstává na Jihu 30 000 amerických vojáků.
Během tří-leté korejské války zahynulo na čtyři miliony lidí. Jak velké oběti by asi způsobila válka dnes, uvážíme-li, že jen Soul, ležící v blízkosti hranic, má 10 milionů obyvatel a celá aglomerace 20 milionů obyvatel?
Střety
V dnešní době vlastní severokorejský stát asi deset jaderných zbraní. USA stáhly jaderné zbraně z Jižní Koreje v roce 1991. Nyní je však hodlají poslat zpět.
Ke srážkám mezi severo a jihokorejskými silami došlo již v roce 1999, 2002, 2009 a počátkem letošního roku. Tyto nedávné epizody můžeme brát jako indikátor napětí uvnitř světového systému – a jako předzvěst toho, s jakou ochotou budou velmoci k prosazování svých zájmů využívat vojenskou sílu.
Je to děsivé a zavání to krví. Stačí malé „přepočítání“ rizika ze strany politiků a na místo dělostřelecké výměny tu můžeme mít něco mnohem vražednějšího.
O náladě, jež převládá v amerických pravicových kruzích svědčí mimo jiné výrok Johna McCaina, jež vybídl, aby byla zvážena „změna režimu“ v Severní Koreji. Připomeňme jen, že tento bývalý republikánský prezidentský kandidát je dnes vůči zbytku strany považován za „umírněného. “
Jihokorejský prezident Lee Myung-bak, který se ujal úřadu před dvěma lety, opustil svou dosavadní strategii – usilující o otevření Severu investicím výměnou za poskytnutí podpory. Místo toho zvolil ještě tvrdší postoj.
Severokorejská vláda mezitím prochází vnitřní krizí, související s předáváním vedoucí pozice z rukou Kim Jong-ila (který je možná již mrtvý) jeho synovy Čong-Eunovy.
Logika systému
Marxisté popisují kapitalisty jako „bandu válčících bratrů.“ Ti stojí ve všech klíčových momentech jednotně proti dělnické třídě – např. v úsilí přesvědčit nás, že se musíme smířit se škrty.
Ale současně každý stát soupeří s ostatními o výhody pro „své“ kapitalisty. Chrání proto své trhy a bojují o vliv.
Normálně jsou tyto bitvy vedeny na úrovni ekonomického tlaku, měnové války, obchodní války a tak dále.
Vždy tu však existuje reálné nebezpečí, že vypukne mnohem násilnější konfrontace. A čím je ekonomický tlak zoufalejší, tím větší tato pravděpodobnost je.
Riziko vypuknutí konfliktu je obzvláště vysoké v době hospodářské krize. A na závažnost té současné krize můžeme usuzovat např. z článku ve Wall Street Journal od Alen Mattich, ve kterém se píše, že konkurence v devalvaci měny připomíná „úsilí trosečníků zachránit se tím, že se každý snaží vyšplhat na ramena ostatních.“
Žijeme v systému, jehož neřešitelné vnitřní rozpory se mohou velmi snadno přelít do krvavého válečného konfliktu. Je proto nutné, aby se všichni proti-váleční aktivisté a socialisté této zvrácené „strategii napětí“ postavili.
