Kupředu pravá – aneb ČR na cestě k rozvojovým zemím

Ministři Kalousek a Drábek

Ministři Kalousek a Drábek

Ministr Kalousek si pochvaluje koaliční dohodu, která by měla vést ke skokovému navýšení DPH o deset procentních bodů u většiny statků, které se nyní nalézají ve snížené sazbě. Ministr Bárta nicméně „socky“s úsměvem ujistil, že jim vybral několik potravin, aby nezdechly ihned v první fázi úžasných reforem trojkoalice. S pobavením zbohatlíka vlastnícího maserati národu sdělil, že je příliš tlustý a že ryby a zelenina tedy zůstanou ve snížené sazbě. Že v ní nezůstane voda, teplo a ostatní náklady, které se v ceně potravin stejně tak projeví, už ovšem nedořekl. Stejně tak už se nikdo z vlády „rozpočtové odpovědnosti“ neobtěžoval zabývat tím, že globálně dochází k bezprecedentnímu nárůstu cen potravin, za kterým stojí jak politika biopaliv, tak i souběh neúrod v klíčových zemích (například v Rusku).

Trend k vyššímu zdanění spotřeby je nicméně obecný a koliduje s celkovým zaměřením vyspělých zemích k sociálnímu a daňovému dumpingu. Jak uvádí Taxation trends (Eurostat), mezi lety 1995-2007 došlo v řadě zemí EU k navýšení nepřímého zdanění. Nicméně žádná země EU nemá jednotnou sazbu DPH – mimo Dánska ovšem (viz dále).

Následující tabulka (Taxation trends in the EU 2010) nabízí přehled sazeb DPH (v%) v členských zemích EU za rok 2010:

 

Přehled sazeb DPH (v %) v členských zemích EU za rok 2010

Země Základní sazba Snížená sazba Super snížená sazba
Belgie 21% 12% 6%
Bulharsko 20% 7%
ČR 20% 10%
Dánsko 25%
Německo 19% 7%
Estonsko 20% 9%
Irsko 21% 13,5% 4,8%
Řecko 23% 11% 4,5%
Španělsko 18% 8% 4%
Francie 19,5% 5,5% 2,1%
Itálie 20% 10% 4%
Kypr 15% 5/8%
Lotyšsko 21% 10%
Litva 21% 5/9%
Lucembursko 15% 6/12% 3%
Maďarsko 25% 5/18%
Malta 18% 5%
Nizozemí 19% 6%
Rakousko 20% 10%
Polsko 22% 7% 3%
Portugalsko 25% 5/12%
Rumunsko 19% 9%
Slovinsko 20% 8,5%
Slovensko 19% 6/10%
Finsko 23% 9/13%
Švédsko 25% 6/12%
Velká Británie 17,5% 5%

Zdroj: Taxation trends in the EU, 2010, str. 102

Nepřímé daně, především DPH, jsou daněmi se silně regresivním dopadem, tedy daněmi, které nejvíce postihují ty nejchudší, protože zdaňují spotřebu, která v jejich výdajích zaujímá největší část (relativně s tím, že tyto skupiny nemají z čeho vytvářet úspory). Jak konstatuje učebnice Veřejných financí, úvod do problematiky, Jitka Peková, ASPI, ISBN 978-80-7357-358-4, str. 368: „Nejméně distorzní daně, např. daň z přidané hodnoty, která využívá pouze jednu sazbu, mají regresivní dopad, jsou nespravedlivé. Relativně více sníží příjem poplatníků s nižším příjmem než poplatníků s vyšším příjmem.“

Ministr Kalousek má vůbec slabost pro Ramseyho daně – tj. daně, které mají malý distorzní dopad (nemění chování daňového poplatníka, u zboží jsou to například statky s nízkou poptávkovou elasticitou), kam ovšem můžeme zařadit i daň z hlavy – kterou už pan ministr také slavně – i když zatím jen po stokoruně – aplikoval. Protože daňový mix by měl plnit úkol efektivnosti (výběr daně), ale také spravedlnosti, bývají Ramseyho daně v daňovém mixu vyspělých zemí doprovázeny progresivním zdaněním, tak aby byl kompenzován degresivní charakter nepřímých daní.

Zatímco v Dánsku je jednotná sazba DPH doprovázena velmi vysokým zdaněním nejbohatších fyzických osob (sazba 51,5%!) – jen ve Švédsku je ještě vyšší 56,4%, pak Česká republika patří mezi země, které mají extrémně nízký poměr přímých daní. Jak uvádí Taxation trends, nejnižší poměr přímých daní z celkových má Bulharsko (21%), dále pak Slovensko (22,1%) a následuje hned ČR (23,5%). Není divu, že ČR se touto politikou daňového dumpingu dostala rovněž mezi země, kde sazba přímých daní klesla nejsilněji a opět se nalézá v sousedství Bulharska, Rumunska a Slovenska, což by zřejmě měly být země, které nám jsou vzorem. Podíváme-li se na skupinu zemí, které aplikovaly tzv. rovnou daň – pak se do výše zmíněné skupiny ještě přiřadí pobaltské státy.

Podívejme se podrobněji na srovnání České republiky a Dánska, aby vyniklo, do jaké míry je daňový mix obou zemí odlišný.

 

Dánsko:

DPH Jednotná sazba 25% (2010)
Nejvyšší sazba daně z příjmu fyzických osob 51,5% (2010)
Poměr přímých daní na HDP 30% (2009)
Poměr nepřímých daní na HDP 16,8% (2009)
Souhrnná daňová kvóta (včetně sociálního pojištění) Poměr k HDP: 48,2% (2008)
Výdaje na sociální ochranu 29,1% (r. 2006 – Eurostat)

 

 

ČR:

DPH Naplánována jednotná sazba 20% (s několika málo výjimkami)
Nejvyšší sazba daně z příjmu fyzických osob 15%
Poměr přímých daní na HDP 7,4% (2009)
Poměr nepřímých daní na HDP 11,4% (2009)
Celková daňová kvóta 36,1% (2008)
Výdaje na sociální ochranu 18,7% (r. 2006)

 

Shrneme-li, pak Dánsko používá jednotnou vysokou sazbu DPH v kombinaci se silně progresivními složkami daňového mixu pro financování širokého státu blahobytu.

Česká republika má naopak extrémně regresivně vychýlený daňový mix – ať již v nepřímých daních, nebo v konceptu tzv. rovné daně. Na rozdíl od Dánska svůj sociální stát úspěšně destruuje. Česká vláda tedy nejvíce bere těm nejchudším (příjmová složka), přičemž zároveň snižuje, respektive ruší sociální zajištění těchto skupin. Sdírá je tedy z obou stran. Jako vláda jim NIC neposkytuje, naopak ohrožuje jejich další existenci – a to ve prospěch těch nejbohatších.

V tomto kontextu je možné se podívat na typické znaky, které vykazují rozvojové a málo vyspělé země:

 

* extrémně nízké zdanění velmi vysokých příjmů

* důraz na financování prostřednictvím nepřímých daní (snazší výběr)

* odliv kapitálu do zahraničí (v ČR – vysoce záporná výnosová bilance, která strhává do

záporu celý běžný účet, odliv v roce 2009 téměř 10% HDP!)

* vysoká míra korupce, klientelismus

* špatná vymahatelnost práva

* špatné fungování státní správy, neefektivita

 

Bylo by možné dodat ještě další znaky rozvojových zemí, jakými jsou nízká akceptace politických institucí občany, tendence k nepokojům, převratům a revolucím.
Ilona Švihlíková

Sdílejte
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •  
  •